Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Jób 33, 1-33

1 Tak tedy, Jobe, slyš mou řeč, všemu, co říkám, dobře naslouchej. 2 Pozor, už ústa otvírám, slova mi začínají proudit z jazyka. 3 Z upřímného srdce má řeč pramení, mé rty vyjevují čisté poznání. 4 Duch Boží mě přece učinil, dech Všemohoucího mě oživil. 5 Odpověz mi, pokud to dokážeš, předlož mi svou při, postav se! 6 Hle, jsem ti rovný před Bohem, i já jsem přece z hlíny uhněten. 7 Nelekej se mě tedy a neměj strach, nebudu na tebe silně naléhat. 8 Na vlastní uši jsem tě slyšel říct, co jsi v mé přítomnosti prohlásil: 9 ‚Jsem zcela ryzí, nijak jsem nechybil, jsem nevinný a nemám hřích. 10 Bůh však proti mně hledá záminky - myslí si, že jsem jeho protivník. 11 Nohy mi svírá do klády, na každém kroku na mě dohlíží!' 12 V tom se však mýlíš, to ti povídám, Bůh přece převyšuje člověka! 13 Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď? 14 Bůh totiž mluví jednou i podruhé, člověk to ale sotva postřehne. 15 Ve spánku, v noční vidině, když lidi zmáhá těžký sen, když na lůžku leží v dřímotě, 16 tehdy Bůh lidem otevírá uši a svými hrozbami je děsí. 17 To aby člověka od skutku odvrátil, aby mu v jeho pýše zabránil, 18 aby jeho duši uchránil od jámy, aby jeho život nepronikl šíp. 19 Anebo ho na lůžku trestá bolestí, takže má v kostech stálé hlodání, 20 až se mu pokrm k smrti protiví a ztratí pomyšlení i na pochoutky. 21 Hubne tak, že z očí ztrácí se, dříve skryté kosti vystupují ven. 22 Jeho duše naklání se do jámy, vykročil poslům smrti vstříc. 23 Bude-li však anděl při tom člověku, prostředník, jeden z tisíců, který prohlásí jeho nevinu, 24 smiluje se nad ním a řekne: ‚Vysvoboď jej, Bože, ať do jámy neklesne, nalezl jsem za něj výkupné!' 25 Jeho tělo se pak jako dítě uzdraví, do dnů svého mládí se náhle navrátí. 26 Bude se modlit k Bohu a on si ho oblíbí, znovu spatří jeho tvář s jásáním a Bůh mu navrátí jeho blahobyt. 27 A tehdy vyjde k lidem se slovy: ‚Hřešil jsem a právo převrátil, nedostal jsem však, co jsem zasloužil. 28 Bůh mě vykoupil, abych nešel do jámy, uvidím světlo a budu žít!' 29 Toto vše tedy dělá Bůh dvakrát i třikrát při člověku, 30 aby jeho duši odvrátil od jámy, ve světle živých aby mohl žít. 31 Dej pozor, Jobe, naslouchej mi, mlč a já promluvím. 32 Máš-li co říci, odpověz mi, mluv - chtěl bych tě obhájit! 33 Pokud ne, potom naslouchej mi, mlč a já tě moudře poučím."

Verš 6

Hle, jsem ti rovný před Bohem, i já jsem přece z hlíny uhněten.

Jób 9:35 - To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach, se mnou to ale není tak!

Jób 23:10 - Zato on zná mé cesty i mé zastávky; ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší.

Verš 8

Na vlastní uši jsem tě slyšel říct, co jsi v mé přítomnosti prohlásil:

Jób 10:7 - Víš přece, že jsem nevinen a že mě z tvé ruky nikdo nevyrve!

Jób 16:17 - Já přece nemám na rukou násilí, má modlitba je bez poskvrny!

Jób 23:10 - Zato on zná mé cesty i mé zastávky; ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší.

Jób 27:5 - V žádném případě vám nedám za pravdu, své bezúhonnosti se jakživ nezřeknu.

Verš 10

Bůh však proti mně hledá záminky - myslí si, že jsem jeho protivník.

Jób 13:24 - Proč skrýváš svoji tvář? Proč mě za protivníka pokládáš?

Jób 16:9 - Zuřivě drásá mě Bůh, nenávidí mě, můj sok proti mně zuby skřípe, probodává mě pohledem.

Jób 19:11 - Svým hněvem srší proti mně v domnění, že jsem jeho nepřítel.

Verš 11

Nohy mi svírá do klády, na každém kroku na mě dohlíží!'

Jób 13:27 - Nohy mi svíráš do klády, na každém kroku na mě dohlížíš, značíš si moje šlápoty!

Jób 14:16 - Ačkoli teď mé kroky počítáš, pak už bys na můj hřích nečíhal.

Verš 20

až se mu pokrm k smrti protiví a ztratí pomyšlení i na pochoutky.

Ž 107:18 - Veškerý pokrm si ošklivili, až k branám smrti dospěli.

Verš 26

Bude se modlit k Bohu a on si ho oblíbí, znovu spatří jeho tvář s jásáním a Bůh mu navrátí jeho blahobyt.

Ž 50:15 - Volej mě v den svého soužení, vysvobodím tě a ty mě oslavíš!"

Iz 58:9 - Tehdy zavoláš a Hospodin vyslyší tě; o pomoc vykřikneš a řekne: Jsem zde! Když ze svého středu útlak odvrhneš, ukazování prstem a řeči zlé,

Verš 30

aby jeho duši odvrátil od jámy, ve světle živých aby mohl žít.

Ž 56:13 - Tobě jsem, Bože, složil sliby, tobě přinesu vděčné oběti.

Job 33,9 - Elihu zopakuje súhrn Jóbových tvrdení, ktorými ustavične zdôrazňoval svoju nevinnosť (porov. 9,21; 10,7; 12,4; 16,17; 27,5 n.). Odsúdi Jóbovu opovážlivosť. Veď podľa verša 10 Jób pripisoval Bohu istú predpojatosť (porov. 13,24; 19,11).

Job 33,14 - Boh hovorí k ľuďom rozmanitým spôsobom. Elihu uvádza aspoň tri spôsoby: Boh hovorí pomocou videnia (verše 15–18), prostredníctvom chorôb a neduhov (verše 19–22) a konečne cestou priateľského napomenutia (verše 23–28).