Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Jób 15, 1-35

1 Elifaz Temanský mu na to řekl: 2 "Má mudrc hlásat jalové názory, v nitru se nadouvat větrem východním? 3 Má se hádat slovy bez smyslu a řečmi bez užitku? 4 Ty ale ohrožuješ zbožnost a bráníš rozjímání před Bohem! 5 Tvá ústa totiž vede špatnost a rozhodl ses mluvit prohnaně. 6 Tvá ústa - ne já - tě odsoudí, usvědčují tě vlastní rty! 7 Copak ses narodil jako první člověk? Přišel jsi na svět před horami? 8 To jsi naslouchal Boží tajné radě? Veškerá moudrost patří ti? 9 Copak víš něco, co my nevíme? Čemu rozumíš, a my ne? 10 Na naší straně jsou kmeti šediví, i tvého otce předčí věkem svým. 11 To ti nestačí ta Boží útěcha, nelíbí se ti slova laskavá? 12 Čím ses tak nechal unést v srdci, co ti tak zatemnilo oči, 13 že proti Bohu obracíš svůj hněv a z úst vypouštíš takovouto řeč? 14 Co je člověk? Může snad být čistý? Může být v právu, kdo je z ženy zrozený? 15 Ani na své anděly se Bůh nespoléhá, ani nebe není ryzí před jeho očima. 16 Co potom člověk zlý a zkažený, jenž hřeší, jako by vodu pil! 17 Něco ti povím, poslouchej, to, co jsem viděl, ti budu vyprávět, 18 to, co hlásají mudrci, když netají, co od svých předků přijali 19 (země byla dána jenom jim, nikdo cizí k nim tenkrát nepatřil): 20 Darebák trpí bolestí po všechny své dny, roky tyrana jsou spočteny. 21 Děsí se toho, co mu v uších zní, když má klid, napadá ho útočník. 22 Nevěří, že by unikl temnotě, neustále nad ním visí meč. 23 Bloudí tu jako potrava pro supy, ví, že ho očekává den temnoty. 24 Úzkost ho svírá, tíseň děsí ho, je jako král, jenž čeká na útok. 25 To proto, že proti Bohu vztáhl ruku, proti Všemohoucímu se postavil, 26 tvrdošíjně se vrhl proti němu obrněn svým štítem mohutným. 27 Svou tvář sice nechal zarůst tukem, sádlem si pokryl slabiny, 28 bude však bydlet ve zbořených městech, v domech, v kterých se nebydlí, které se rozpadají v sutiny. 29 Bohatý nezůstane, jeho moc neobstojí, jeho vliv nebude se šířit po zemi. 30 Takový neunikne temnotě, jeho výhonek plamen sežehne, dech Božích úst ho odvane. 31 Ať nikdo marně nespoléhá na marnost - prázdnota bude jeho odplatou! 32 Uschne, než přijde jeho čas, jeho větve se nebudou zelenat. 33 Bude jak réva, jež ztrácí hrozny nezralé, jako oliva, jež setřásá svůj květ. 34 Spolek bezbožných je neplodný, stany úplatkářů pohltí plameny. 35 Počnou trápení a zlo porodí, v jejich nitru se líhnou lsti!"

Verš 32

Uschne, než přijde jeho čas, jeho větve se nebudou zelenat.

Jób 22:16 - Ti byli vyrváni, než přišel jejich čas, jejich základy řeka odnesla.

Ž 55:23 - Své břímě uval na Hospodina, on se o tebe postará; on přece nikdy nenechá poctivé padnout do bláta.

Verš 35

Počnou trápení a zlo porodí, v jejich nitru se líhnou lsti!"

Ž 7:14 - smrtelné zbraně na něj připraví, ohnivé šípy zhotoví.

Iz 59:4 - Nikdo nevolá po spravedlnosti, nezastává se věrnosti. Doufají v nicotu, mluví lži, počnou trápení a rodí neštěstí.

Oz 10:13 - Vy jste však pěstovali podlost a sklízeli jste zlo, živili jste se přetvářkou! Protožes spoléhal na vlastní cestu a na množství svých hrdinů,

Verš 8

To jsi naslouchal Boží tajné radě? Veškerá moudrost patří ti?

Rim 11:34 - "Kdo poznal Hospodinovu mysl? Kdo mu kdy v něčem poradil?"

Verš 10

Na naší straně jsou kmeti šediví, i tvého otce předčí věkem svým.

Jób 32:7 - Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší, dříve narození ať učí moudrosti.'

Verš 14

Co je člověk? Může snad být čistý? Může být v právu, kdo je z ženy zrozený?

1Kr 8:46 - Kdyby zhřešili proti tobě - vždyť není člověka, který by nehřešil - a ty by ses na ně rozhněval a vydal je nepříteli a jejich uchvatitelé by je odvedli jako zajatce do nepřátelské země, daleké či blízké,

2Krn 6:36 - Kdyby zhřešili proti tobě - vždyť není člověka, který by nehřešil - a ty by ses na ně rozhněval a vydal je nepříteli a jejich uchvatitelé by je odvedli jako zajatce do země daleké či blízké,

Jób 14:4 - Kdo umí nečisté v čisté obrátit? Ani jediný!

Ž 14:3 - Všichni zabloudili z cesty, úplně se zkazili, není, kdo by konal dobro, není ani jediný!

Prís 20:9 - Kdo může říci: Mám čisté srdce, od hříchu jsem se oprostil?

Kaz 7:20 - Na zemi není jediný spravedlivý, který by konal dobro a nehřešil.

1Jn 1:8 - Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.

1Jn 1:10 - Říkáme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není.

Verš 15

Ani na své anděly se Bůh nespoléhá, ani nebe není ryzí před jeho očima.

Jób 4:18 - Ani na své služebníky se Bůh nespoléhá, dokonce i na andělích najde kaz.

Jób 25:5 - Vždyť ani měsíc dost světla nedává, ani hvězdy nejsou ryzí před jeho očima.

Verš 21

Děsí se toho, co mu v uších zní, když má klid, napadá ho útočník.

1Sol 5:3 - Až lidé budou říkat: "Mír! Bezpečí!" náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku.

Verš 23

Bloudí tu jako potrava pro supy, ví, že ho očekává den temnoty.

Jób 18:12 - Hladoví po něm pohroma, neštěstí čeká na jeho pád.

Ž 109:10 - Ať jeho synové po žebrotě chodí, vyhnáni ze svých rozvalin!

Verš 30

Takový neunikne temnotě, jeho výhonek plamen sežehne, dech Božích úst ho odvane.

Jób 4:9 - Dechem Božím zahynou, závanem jeho hněvu se rozplynou.

Job 15,11 - Za "Božiu útechu" pokladá Elifaz prisľúbenia Jóbových priateľov, ktorými mu dávali do výhľadu obnovu jeho života a návrat predošlého šťastia a blahobytu v prípade, že Jób bude konať úprimné pokánie.

Job 15,15 - "Boží svätí" sú bezpochyby anjeli (porov. 4,18 n.).

Job 15,20 - Svedomie nedá hriešnikovi pokoja.

Job 15,22 - Noc a tma sú znakom pohromy, nešťastia, ako zasa svetlo alebo deň je označením pre dobu blahobytu.

Job 15,23 - Hriešnik prv alebo neskoršie upadne istotne do hmotnej biedy a bude iba živoriť.

Job 15,25-28 - Príčinou neoprávnenej sebadôvery a vzbury proti Bohu bol u Jóba jeho doterajší blahobyt a priveľké bohatstvo. "Tuk" tela je znamením vonkajšieho, hmotného blahobytu, v ktorom si môže dovoliť rozličné pôžitky.

Job 15,33 - "Nezrelé strapce viniča a zhodené kvety olivy" sú deti hriešnika, ktoré ešte za života svojho otca ho predídu do hrobu.