  | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(B21 - Český - Bible 21) | Jób 21, 1-34 |
1 Jób 21, 1 Job na to řekl: 2 Jób 21, 2 "Dobře poslouchejte, co tu vypovím - můžete mě utěšit právě tím. 3 Jób 21, 3 Vydržte, když teď budu mluvit já, potom se zase smíte posmívat. 4 Jób 21, 4 Copak si stěžuji na člověka? Ztrácím trpělivost jenom tak? 5 Jób 21, 5 Pohleďte na mě a zděste se, ruku na ústa si položte! 6 Jób 21, 6 Vždyť i já, když na to pomyslím, celý se třesu zděšením. 7 Jób 21, 7 Jak to, že ničemové užívají života? Zatímco stárnou, jejich moc narůstá. 8 Jób 21, 8 Jejich potomkům se daří kolem nich, své ratolesti mají na očích. 9 Jób 21, 9 V jejich domech je pokoj bez obav, Boží hůl na ně nijak nepadá. 10 Jób 21, 10 Jejich býk je plodný, nikdy neselže, jejich kráva rodí, o tele nepřijde. 11 Jób 21, 11 Jejich mladí mají volnost jako beránci,jejich maličcí kolem skotačí. 12 Jób 21, 12 Zpívají při hře tamburíny a citery, za zvuku píšťaly se veselí. 13 Jób 21, 13 Ve štěstí tráví svoje dny, do hrobu odcházejí v pokoji. 14 Jób 21, 14 Bohu však říkají: ‚Nech nás být! O tvých cestách nechceme vědět nic! 15 Jób 21, 15 Kdo je to ten Všemohoucí? Proč bychom mu sloužili? K čemu by nám asi byly nějaké modlitby?' 16 Jób 21, 16 (Oni však to své štěstí v moci nemají. Myšlenky ničemů mě míjejí!) 17 Jób 21, 17 Jak často ale ‚svíce darebáků zhasíná'? Přichází na ně pohroma? Naděluje jim bolesti rozhněvaný Bůh? 18 Jób 21, 18 Bývají jako sláma ve větru, jako plevy, jež vichr odnesl? 19 Jób 21, 19 Řeknete: ‚Bůh jeho trest odkládá pro děti.' - Ať raději odplatí jemu, aby se poučil! 20 Jób 21, 20 Ať vidí svou zkázu vlastníma očima, hněvání Všemohoucího ať vypije si sám! 21 Jób 21, 21 Bude mu snad potom záležet na rodině, až jeho měsíce dojdou do konce? 22 Jób 21, 22 Chce tu snad někdo Boha poučit? On přece soudí všechno na nebi! 23 Jób 21, 23 Jeden umírá v plné síle, v klidu a zcela spokojen, 24 Jób 21, 24 stehna obalená tukem a kosti morkem nasáklé. 25 Jób 21, 25 Jiný zas umírá plný hořkosti, aniž kdy okusil, co je blahobyt. 26 Jób 21, 26 Do prachu však ulehnou jeden jak druhý, oba dva stejně přikryjí červi. 27 Jób 21, 27 Víte, já znám ty vaše myšlenky - hledáte způsoby, jak mi ublížit. 28 Jób 21, 28 Říkáte: ‚Kam se poděly ty jejich paláce? Stanům darebáků kde konec je?' 29 Jób 21, 29 - To jste se nikdy neptali pocestných? Nepřijímáte jejich svědectví? 30 Jób 21, 30 Vždyť v čase neštěstí je zlosyn ušetřen, v den rozhněvání vyvázne. 31 Jób 21, 31 Kdo mu jeho způsoby vytkne do očí? Za to, co prováděl, kdo mu odplatí? 32 Jób 21, 32 Ještě mu pohřeb vystrojí, nad jeho hrobem budou bdít. 33 Jób 21, 33 Lehká mu bude země pohřební, vždyť za ním kráčí celé procesí a předcházejí ho nesčetní. 34 Jób 21, 34 Jak mě chcete těšit těmi nesmysly? Vaše odpovědi jsou samé lži!"
| | | Jób 21, 1-34 |
Verš 7
Jak to, že ničemové užívají života? Zatímco stárnou, jejich moc narůstá.
Ž 17:10 - Svým vlastním tukem zarostli, svými ústy zpupně mluvili.
Ž 73:12 - Nuže, takto se mají ničemní - ve stálém pohodlí kupí bohatství!
Jer 12:1 - Hospodine, spravedlivý jsi, kdykoli si ti stěžuji; o té spravedlnosti chci ale s tebou promluvit: Proč je úspěšná cesta ničemů? Proč všichni zrádci žijí v poklidu?
Hab 1:16 - proto své síti obětují a svému čeřeni pálí oběti. Vždyť si díky nim užívají do sytosti ty nejvydatnější pokrmy.
Verš 14
Bohu však říkají: ‚Nech nás být! O tvých cestách nechceme vědět nic!
Jób 22:17 - Bohu říkali: ‚Nech nás být! Co by nám Všemohoucí mohl učinit?'
Verš 15
Kdo je to ten Všemohoucí? Proč bychom mu sloužili? K čemu by nám asi byly nějaké modlitby?'
Ex 5:2 - Farao odpověděl: "Kdo je to ten Hospodin, že bych ho měl poslechnout a propustit Izrael? Žádného Hospodina neznám a Izrael nepropustím!"
Mal 3:14 - Říkáte: "Sloužit Bohu je k ničemu! Co z toho máme, plnit jeho úkoly a chodit před Hospodinem zástupů jako truchlící?
Verš 16
(Oni však to své štěstí v moci nemají. Myšlenky ničemů mě míjejí!)
Jób 22:18 - (Přitom jejich domy blahobytem naplnil. Myšlenky ničemů mě míjejí!)
Verš 17
Jak často ale ‚svíce darebáků zhasíná'? Přichází na ně pohroma? Naděluje jim bolesti rozhněvaný Bůh?
Jób 20:29 - Takový osud dává Bůh ničemům, takové dědictví jim určil Bůh!"
Ž 11:6 - Řeřavé uhlí a síru sešle na ničemy, z kalicha žhavého vichru budou pít!
Verš 22
Chce tu snad někdo Boha poučit? On přece soudí všechno na nebi!
Iz 40:13 - Kdo Hospodinova ducha usměrnil a stal se mu rádcem, aby ho poučil?
Rim 11:34 - "Kdo poznal Hospodinovu mysl? Kdo mu kdy v něčem poradil?"
1Kor 2:16 - Vždyť: "Kdo poznal Hospodinovu mysl, kdo by mu mohl poradit?" My ale máme mysl Kristovu!
Verš 26
Do prachu však ulehnou jeden jak druhý, oba dva stejně přikryjí červi.
Jób 17:14 - mám-li nazývat jámu otcem svým a červy svou matkou a sestrami -
Verš 30
Vždyť v čase neštěstí je zlosyn ušetřen, v den rozhněvání vyvázne.
Prís 16:4 - Hospodin učinil vše pro svůj záměr, také i darebáka pro zlý den.
Job 21,3 - Jób sa stavia asi proti mienke a tvrdeniu Sofarovmu, že Boh tresce hriešnikov odňatím zemského blahobytu. Jób v nasledujúcich veršoch prináša dôkazy o svojej opačnej skúsenosti, keď pripomína, že bezbožníkom sa spravidla dobre vedie na svete (verš 7 a n.) a veľmi často oplývajú blahobytom.
Job 21,5 - "Ruku si dať na ústa" je znakom mlčanlivosti, odmlčania sa.
Job 21,16-21 - Jób zopakuje tvrdenie svojich priateľov (verš 16) a pýta sa, ako často sa stáva, že sa hriešnik dostane do nešťastia (verš 17). Na námietku, že pomsta a nešťastie stihnú aspoň potomkov hriešneho človeka, Jób odpovedá, že z takejto odvety a pomsty hriešnik po svojej smrti už ničoho necíti (verše 19–21).
Job 21,22-26 - Jób zopakuje ďalšiu námietku svojich priateľov (verš 22), na ktorú odpovedá svojím poukazom na nerovný osud mnohých ľudí na tomto svete a na ich smutný podiel v podsvetí (verše 23–26).
Job 21,27-32 - Jób odmietne aj štvrtú námietku svojich priateľov, ako by jeho nešťastie bolo možno vysvetliť a odôvodniť len jeho hriešnosťou (verš 27). Oproti tomu vyhlasuje, že skúsenosť učí, že hriešnik je od zla často uchránený a ušetrený (verš 30).
