výhody registrácie

Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Jób 12, 1-25

1 Job na to řekl: 2 "Opravdu, vy jste ti praví a moudrost vymře s vámi! 3 I já však mám rozum tak jako vy a nejsem v ničem za vámi, to přece každý ví. 4 Jsem ale k smíchu i svému příteli: ‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!' Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!' 5 Spokojený člověk pohrdá neštěstím: ‚Kopanec tomu, kdo se potácí!' 6 Stany nájezdníků naplňuje klid, ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí, jako by Boha v ruce drželi. 7 Jen se ptej dobytka, ať tě poučí, ptáci na nebi ti to povědí; 8 anebo promluv se zemí, ať tě poučí, ryby v moři ti to prozradí: 9 Neví snad jeden každý z nich, že je svou rukou učinil Hospodin? 10 V jeho ruce je život každého tvora, je v ní dech každého lidského těla. 11 Což neumí ucho rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat? 12 Náleží moudrost jenom kmetům, patří rozumnost k dlouhému věku? 13 Bůh - ten má moudrost a také moc, patří mu prozřetelnost a rozumnost. 14 Co zboří, se nedá postavit, koho uvězní, nelze propustit. 15 Když zadržuje vody, sucho přichází, a když je vypustí, zemi pustoší. 16 Jemu patří síla i schopnosti, jeho je podvedený i podvodník. 17 Velmože svléká donaha, ze soudců umí blázny udělat. 18 Králům rozpíná opasky, bedra jim obtáčí provazy. 19 I kněží svléká donaha, dávné opory strhává. 20 Odebírá slovo zkušeným, starce zbavuje soudnosti. 21 I přední muže vystavuje hanbě, odzbrojuje i statečné. 22 Odkrývá hlubiny temnoty, na světlo vyvádí, co bylo v příšeří. 23 Rozmnožuje národy a pak je ničí, dává jim rozmach a pak je rozhání. 24 Vůdce lidu on o rozum připravuje, nechá je bloudit v pustotě bez cíle. 25 Bez světla tápají v temnotě, nechá vrávorat je jako opilce.

Jób 12, 1-25





Verš 4
Jsem ale k smíchu i svému příteli: ‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!' Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!'
Jób 16:10 - Kdekdo si na mě ústa otevře, s posměchem bijí mě do tváře, všichni se srotili proti mně.
Jób 17:2 - Jsou se mnou ale ještě ti posměvači - kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!
Jób 21:3 - Vydržte, když teď budu mluvit já, potom se zase smíte posmívat.
Jób 30:1 - Teď se mi ale vysmívají ti, kdo jsou mladší nežli já - ti, jejichž otcům bych býval nesvěřil ani ovčáckého psa!
Prís 14:2 - Hospodina ctí, kdo žije v poctivosti, kdo jedná křivě, ten jím pohrdá.

Verš 6
Stany nájezdníků naplňuje klid, ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí, jako by Boha v ruce drželi.
Jób 21:7 - Jak to, že ničemové užívají života? Zatímco stárnou, jejich moc narůstá.
Ž 73:11 - když jim říkají: "Copak Bůh něco ví? Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?"
Jer 12:1 - Hospodine, spravedlivý jsi, kdykoli si ti stěžuji; o té spravedlnosti chci ale s tebou promluvit: Proč je úspěšná cesta ničemů? Proč všichni zrádci žijí v poklidu?
Hab 1:3 - Proč mě necháváš vidět neštěstí? Proč bezpráví jen přihlížíš? Přede mnou jen zkáza a násilí, rostou hádky a rozpory.

Verš 11
Což neumí ucho rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat?
Jób 6:30 - Copak jsem řekl něco špatného? Copak nepoznám, co by mě zničilo?
Jób 34:3 - Vždyť ucho umí rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat.

Verš 14
Co zboří, se nedá postavit, koho uvězní, nelze propustit.
Jób 9:12 - Když něco vezme, kdo mu zabrání? Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?'
Jób 11:10 - Když on zasáhne, když uvězní, když svolá soud, kdo mu zabrání?
Zjv 3:7 - "Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto říká ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův, který otvírá, a nikdo nezavře, a zavírá, a nikdo neotevře:

Verš 17
Velmože svléká donaha, ze soudců umí blázny udělat.
2Sam 15:31 - David se tehdy dozvěděl, že mezi Abšalomovými spiklenci je také Achitofel, a tak se modlil: "Hospodine, obrať prosím Achitofelovu radu vniveč!"
2Sam 17:14 - Nato Abšalom se všemi izraelskými muži prohlásil: "Rada Chušaje Arkijského je lepší než rada Achitofelova." (Hospodin se totiž rozhodl zmařit Achitofelovu dobrou radu, aby na Abšaloma přivedl neštěstí.)
2Sam 17:23 - Achitofel viděl, že se nestalo podle jeho rady, a tak osedlal osla a vydal se domů do svého města. Pořídil závěť o svém domě a oběsil se. Zemřel a byl pochován v hrobě svého otce.
Iz 19:12 - Kam se teď poděli ti tvoji mudrci? Jen ať ti prozradí, jestli to vědí, co Hospodin zástupů rozhodl o Egyptu!
Iz 29:14 - Proto tento lid znovu udivím, vykonám s nimi divy divoucí; moudrost jejich moudrých vymizí a vytratí se rozum rozumných.
1Kor 1:19 - Je přece psáno: "Zahubím moudrost moudrých, zavrhnu rozum rozumných."
2Sam 15:31 - David se tehdy dozvěděl, že mezi Abšalomovými spiklenci je také Achitofel, a tak se modlil: "Hospodine, obrať prosím Achitofelovu radu vniveč!"

Verš 20
Odebírá slovo zkušeným, starce zbavuje soudnosti.
Jób 32:9 - Dříve narození nejsou vždy moudřejší, starší nemusejí mít nejlepší úsudky.
Iz 3:2 - hrdinu i bojovníka, soudce i proroka, věštce i starce,

Verš 21
I přední muže vystavuje hanbě, odzbrojuje i statečné.
Ž 107:40 - I přední muže vystavil hanbě, nechal je bloudit v pustotě bez cíle.

Verš 22
Odkrývá hlubiny temnoty, na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.
Mt 10:26 - Nebojte se jich. Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno.
1Kor 4:5 - Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.

Verš 23
Rozmnožuje národy a pak je ničí, dává jim rozmach a pak je rozhání.
Ž 107:38 - Žehnal jim tak, že se velmi rozmnožili, před úbytkem chránil jejich dobytek.

Verš 24
Vůdce lidu on o rozum připravuje, nechá je bloudit v pustotě bez cíle.
Ž 107:4 - Bloudili pouští po cestách opuštěných, nemohli najít město k bydlení.
Ž 107:40 - I přední muže vystavil hanbě, nechal je bloudit v pustotě bez cíle.

Job 12,7-25 - Kto si chce v plnej miere vysvetliť utrpenie Jóbovo, tomu nestačí odvolávať sa na Božiu múdrosť, o ktorej nemôže nikto mať pochybnosti, keďže aj nemé tvorstvo svojím počínaním podáva dôkazy o nej (verš 7–10), ale musí brať zreteľ aj na iné Božie vlastnosti. Nestačí ani odkazovať na životnú skúsenosť starších predkov (verš 12). Lebo pozorovanie Božej múdrosti – ako ňou pôsobí Boh v celom viditeľnom svete – dostatočne ukazuje, že Boh nezávisle na vôli kohokoľvek, bez ohľadu na zásluhu alebo vinu môže dopustiť nešťastia. Boh nechce zlo, ale ho pripúšťa, lebo človek má slobodnú vôľu.

Job 12,11 - Ľudský život je dosť krátky, a preto nestačí, aby jednotlivec nadobudol v ňom dostatočnú životnú múdrosť.

Job 12,16 - Pri hriešnych zvodcoch stretáme sa v živote s ľuďmi, ktorí bez svojej viny dostali sa do osudného bludu.