výhody registrácie

Kniha Levitikus

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Lv 2, 1-16

1 "Přináší-li někdo Hospodinu moučnou oběť, ať ji daruje z jemné mouky. Tu polije olejem, položí na ni kadidlo 2 a přinese ji k Áronovým synům, kněžím. Kněz pak z toho vezme hrst jemné mouky s olejem a všechno kadidlo. Tento památeční díl nechá dýmat na oltáři jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. 3 Zbytek moučné oběti připadne Áronovi a jeho synům jako svatosvatý díl z ohnivých obětí Hospodinu. 4 Přinášíš-li darem moučnou oběť pečenou v peci, udělej z jemné mouky nekvašené bochánky zadělané olejem nebo nekvašené placky pomazané olejem. 5 Je-li tvým darem moučná oběť smažená na pánvi, ať je z jemné mouky zadělané olejem, nekvašená. 6 Rozdrob ji na kousky a polij olejem; je to moučná oběť. 7 Je-li tvým darem moučná oběť připravená v kotlíku, ať je připravena z jemné mouky s olejem. 8 Když takto připravenou moučnou oběť přineseš Hospodinu, bude předána knězi. Ten ji donese k oltáři, 9 odejme z ní památeční díl a nechá jej dýmat na oltáři jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. 10 Zbytek moučné oběti připadne Áronovi a jeho synům jako svatosvatý díl z ohnivých obětí Hospodinu. 11 Žádná moučná oběť, kterou přinesete Hospodinu, nesmí být kvašená. Nikdy nedáte dýmat jako ohnivou oběť Hospodinu žádný kvas ani med. 12 Můžete je Hospodinu přinášet jako dar z prvotin, ale nesmíte je obětovat na oltáři jako příjemnou vůni. 13 Každý dar moučné oběti ochuť solí; nedopusť, aby při tvé moučné oběti chyběla sůl smlouvy tvého Boha. S každým svým darem přines sůl. 14 Přinášíš-li Hospodinu darem moučnou oběť z prvotin, přines k této oběti drcené zrní z čerstvých klasů pražených na ohni. 15 Přidej k ní olej a polož na ni kadidlo; je to moučná oběť. 16 Kněz pak část drceného zrní a oleje a všechno kadidlo nechá dýmat jako památeční díl; je to ohnivá oběť Hospodinu."

Lv 2, 1-16





Verš 1
"Přináší-li někdo Hospodinu moučnou oběť, ať ji daruje z jemné mouky. Tu polije olejem, položí na ni kadidlo
Lv 6:14 - Bude se smažit na plotně. Nasáklou olejem a rozdrobenou na kousky ji pak přineseš, abys ji obětoval jako příjemnou vůni Hospodinu.
Lv 9:17 - Pak nechal přinést moučnou oběť, vzal z ní hrst a dal ji dýmat na oltáři vedle ranní zápalné oběti.
Nm 15:4 - pak ať ten, kdo přináší Hospodinu takovýto dar, přinese rovněž moučnou oběť: desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu oleje.

Verš 2
a přinese ji k Áronovým synům, kněžím. Kněz pak z toho vezme hrst jemné mouky s olejem a všechno kadidlo. Tento památeční díl nechá dýmat na oltáři jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu.
Lv 6:15 - Áronův syn, který přijme kněžské pomazání po něm, udělá totéž. Věčným ustanovením náleží Hospodinu; nechť se celá obrátí v dým.

Verš 3
Zbytek moučné oběti připadne Áronovi a jeho synům jako svatosvatý díl z ohnivých obětí Hospodinu.
Lv 10:12 - Mojžíš pak Áronovi a jeho zbylým synům Eleazarovi a Itamarovi řekl: "Vezměte moučnou oběť, která zbyla z Hospodinových ohnivých obětí, a jezte ji nekvašenou poblíž oltáře, neboť je svatosvatá.

Verš 13
Každý dar moučné oběti ochuť solí; nedopusť, aby při tvé moučné oběti chyběla sůl smlouvy tvého Boha. S každým svým darem přines sůl.
Mk 9:49 - Každý totiž bude solen ohněm.

Lv 2,1 - Nekrvavé obety pridávali sa k celostným žertvám, tvorili však aj osobitné samostatné obety, a to v deň svätenia kňazov (6,19 n.), nekrvavou obetou bola "obeta zo žiarlivosti" (Nm 5,15), a keď bol obetujúci chudobný, tak mohol priniesť ako obetu za hriech aj nekrvavú obetu (Lv 5,11).

Lv 2,2 - Na pripomienku, hebr. azkárá, je tá časť nekrvavej (suchej) obety, ktorá sa spaľovala na oltári. Preto sa volá pripomienkou, že pripomína Pánovi toho, kto obetuje, aby mu bol naklonený a milostivý. Iní to prekladajú slovami "voňavá časť", časť, pôsobiaca Pánovi vôňu, pretože ostatné čiastky sa nespaľovali (2,9; 5,12; 6,15; 24,7).

Lv 2,3 - "Posvätné" boli len tie časti obiet, ktoré mohli jedávať iba mužskí z rodiny Áronovej, a to na posvätnom mieste, teda v nádvorí svätyne. Boli to kňazské podiely z obety za hriech (6,18.22; 10,17) a z obety za spreneveru (7,1.6; 14,13). Posvätnými neboli čiastky z obiet pokojných; z týchto mohli jesť všetci členovia kňazských rodín, a to aj doma (10,12–14).

Lv 2,11 - Kysnuté chleby alebo med nesmeli obetovať, lebo kvas mení prirodzenú povahu daru (1 Kor 5,8; Gal 5,9). Kysnuté chleby mohli obetovať ako prvotiny úrody (7,13; 23,17; 2 Krn 31,5).

Lv 2,13 - Soľ sa používala sprvoti len pri suchých obetách, neskoršie sa tento zvyk rozšíril aj na obety krvavé (Mk 9,49). Jedenie soli s chlebom naznačuje vzájomný priateľský pomer, teda soľ je znakom priateľstva. Soľ najmä pri uzavieraní zmlúv hrala dôležitú úlohu. Volala sa aj "soľou zmluvy".