Kniha Levitikus

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Lv 13, 1-59

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: 2 "Když někdo bude mít na kůži otok, vyrážku nebo světlou skvrnu jevící se jako rána malomocenství, ať je přiveden ke knězi Áronovi nebo k jednomu z jeho synů, kněží. 3 Kněz pak ránu na kůži prohlédne: Pokud ochlupení na ráně zbělelo a rána je napohled hlubší než okolní kůže, je to rána malomocenství. Po prohlídce jej kněz prohlásí za nečistého. 4 Je-li to však jen bílá skvrna, jež napohled není hlubší než okolní kůže a jejíž ochlupení nezbělelo, kněz postiženého odloučí na sedm dní. 5 Sedmého dne jej prohlédne: Shledá-li, že se rána zastavila a nešíří se po kůži, odloučí ho na dalších sedm dní. 6 Sedmého dne jej kněz prohlédne znovu: Je-li rána matná a nešíří se po kůži, prohlásí jej za čistého - je to jen vyrážka. Vypere svůj oděv a bude čistý. 7 Rozšíří-li se vyrážka poté, co se ukázal knězi a byl prohlášen za čistého, musí se knězi ukázat znovu. 8 Kněz ho prohlédne: Šíří-li se vyrážka po kůži, kněz jej prohlásí za nečistého - je to malomocenství. 9 Když se na člověku objeví rána malomocenství, ať je přiveden ke knězi. 10 Kněz ho prohlédne: Je-li na kůži bílý otok, od něhož zbělelo ochlupení, a na otoku je jizva živého masa, 11 je to pokročilé malomocenství kůže - kněz jej prohlásí za nečistého. Neodloučí ho, neboť je zjevně nečistý. 12 Jestliže však malomocenství na kůži propukne tak, že pokryje celou kůži postiženého od hlavy až k patě, kamkoli padne knězův zrak, 13 kněz ho prohlédne: Pokrylo-li malomocenství celé jeho tělo, prohlásí postiženého za čistého - jestliže všechno zbělelo, je čistý. 14 Kdykoli by se však na něm ukázalo živé maso, bude nečistý. 15 Jakmile kněz spatří živé maso, prohlásí jej za nečistého. Živé maso je nečisté - je to malomocenství. 16 Jakmile živé maso zmizí a místo zbělá, přijde postižený ke knězi. 17 Kněz ho prohlédne: Pokud postižené místo zbělelo, prohlásí jej za čistého - je čistý. 18 Když bude na kůži vřed, který se zhojil, 19 a na místě toho vředu vznikne bílý otok nebo bělavě narudlá skvrna, musí být ukázán knězi. 20 Kněz místo prohlédne: Je-li napohled hlubší než okolní kůže a ochlupení na něm zbělelo, kněz jej prohlásí za nečistého - je to rána malomocenství, vypukla na vředu. 21 Jestliže však kněz místo prohlédne a uvidí, že ochlupení na něm není bílé, že není hlubší než okolní kůže a je matné, odloučí ho kněz na sedm dní. 22 Pokud se po kůži rozšíří, prohlásí jej kněz za nečistého - je to rána malomocenství. 23 Pokud skvrna zůstane na místě a nerozšíří se, je to jizva po vředu - kněz jej prohlásí za čistého. 24 Když bude na kůži spálenina od ohně a na jizvě po ní vznikne bělavě narudlá nebo bílá skvrna, 25 kněz ji prohlédne: Pokud ochlupení na skvrně zbělelo a je napohled hlubší než okolní kůže, je to malomocenství, vypuklo na spálenině. Kněz jej prohlásí za nečistého - je to rána malomocenství. 26 Jestliže však kněz skvrnu prohlédne a uvidí, že její ochlupení není bílé, není hlubší než okolní kůže a je matné, odloučí ho kněz na sedm dní. 27 Sedmého dne jej kněz prohlédne: Pokud se skvrna po kůži rozšíří, prohlásí jej kněz za nečistého - je to rána malomocenství. 28 Pokud ale skvrna zůstane na místě, nerozšíří se po kůži a bude matná, je to otok po spálenině - kněz jej prohlásí za čistého, neboť je to jizva po spálenině. 29 Když bude nějaký muž nebo žena postižen na hlavě nebo na bradě, 30 kněz ránu prohlédne: Bude-li napohled hlubší než okolní kůže a bude-li její ochlupení nažloutlé a tenké, prohlásí jej kněz za nečistého - je to prašivina, druh malomocenství na hlavě nebo na bradě. 31 Když ale kněz ránu prašiviny prohlédne a ta nebude napohled hlubší než okolní kůže a nebude na ní žádné černé ochlupení, odloučí kněz postiženého prašivinou na sedm dní. 32 Sedmého dne kněz ránu prohlédne znovu: Pokud se prašivina nešíří, její ochlupení není zažloutlé a není napohled hlubší než okolní kůže, 33 pak ať se postižený oholí; ať však neholí místo zasažené prašivinou. Kněz potom člověka s prašivinou odloučí na dalších sedm dní. 34 Sedmého dne kněz prašivinu prohlédne znovu: Pokud se prašivina po kůži nešíří a není napohled hlubší než okolní kůže, prohlásí jej kněz za čistého. Vypere svůj oděv a bude čistý. 35 Rozšíří-li se prašivina poté, co byl prohlášen za čistého, 36 musí ho prohlédnout kněz: Šíří-li se prašivina po kůži, ať kněz již nehledá zažloutlé ochlupení - postižený je nečistý. 37 Shledá-li však, že se prašivina zastavila a že na ní vyrostlo černé ochlupení, prašivina se zhojila - je čistý a kněz jej prohlásí za čistého. 38 Když bude mít muž nebo žena na kůži bílé skvrny, 39 kněz je prohlédne: Jsou-li skvrny na kůži matně bělavé, je to lišej, který vypukl na kůži - je čistý. 40 Když někomu vypadají vlasy na temeni, takže má pleš, je čistý. 41 Vypadají-li mu vlasy na skráních, takže má holé čelo, je čistý. 42 Když ale na holém čele nebo na pleši vznikne bělavě narudlá rána, je to malomocenství bující na holém čele nebo na pleši. 43 Kněz ho prohlédne: Je-li na jeho holém čele nebo na pleši rána s bělavě narudlým otokem, podobná kožnímu malomocenství, 44 je ten člověk malomocný. Je nečistý - kněz jej musí prohlásit za nečistého, neboť je postižen na hlavě. 45 Člověk postižený malomocenstvím bude mít roztržený oděv, rozpuštěné vlasy a s rouškou na ústech bude volat: ‚Nečistý! Nečistý!' 46 Po celou dobu svého postižení zůstane nečistý. Jako nečistý musí bydlet o samotě, ve zvláštním příbytku venku za táborem." 47 "Když rána malomocenství napadne vlněný nebo lněný oděv, 48 vlněnou nebo lněnou tkaninu, kůži nebo cokoliv koženého 49 a ta rána bude nazelenalá nebo narudlá, je to rána malomocenství na oděvu, na kůži, na tkanině či na koženém předmětu - musí být ukázána knězi. 50 Když kněz ránu prohlédne, nechá napadenou věc odloučit na sedm dní. 51 Sedmého dne pak ránu prohlédne znovu. Jestliže se po oděvu, tkanině nebo koženém předmětu šíří, je to rána zhoubného malomocenství - je to nečisté. 52 Ať je tedy oděv, vlněná či lněná tkanina i jakýkoli kožený předmět napadený tou ranou spálen, neboť jde o zhoubné malomocenství - musí to být spáleno. 53 Pokud kněz ránu prohlédne a uvidí, že se po oděvu, tkanině nebo jakémkoli koženém předmětu nešíří, 54 přikáže, aby napadenou věc vyprali, a odloučí ji na dalších sedm dní. 55 Po vyprání kněz ránu prohlédne: Shledá-li, že rána nezměnila barvu (i když se nerozšířila), je to nečisté - spálíš to, ať už je hniloba na líci či na rubu. 56 Pokud však kněz ránu prohlédne a uvidí, že je po vyprání matná, pak ji od oděvu, kůže či tkaniny odtrhne. 57 Ukáže-li se rána na oděvu, tkanině či koženém předmětu znovu, je to bující malomocenství - napadenou věc spálíš. 58 Oděv, tkanina či kožený předmět, z něhož rána po vyprání zmizí, bude vyprán znovu a bude čistý." 59 Toto je zákon o ráně malomocenství na vlněném či lněném oděvu, na tkanině i jakémkoli koženém předmětu. Podle něj to bude prohlášeno za čisté, nebo nečisté.

Verš 45

Člověk postižený malomocenstvím bude mít roztržený oděv, rozpuštěné vlasy a s rouškou na ústech bude volat: ‚Nečistý! Nečistý!'

Nár 4:15 - "Z cesty! Nečistý!" křičeli na ně. "Z cesty, z cesty! Nedotýkejte se!" A když teď bloudí tam a sem, národy říkají: "Už je tu nechceme!"

Lv 13,1 - Predpisy o malomocenstve a vyrážkach týkajú sa nielen človeka, ale aj zvierat a rozličných vecí. Nečistota malomocného nepokladá sa za mravnú nečistotu, nie je následkom hriechu. Táto hrozná choroba mala však veľmi rušivý vplyv medzi Božím ľudom, preto predpisy o nej sú veľmi prísne. V mnohých prípadoch nešlo o pravé malomocenstvo, ale iba o zjavy, kde vonkajšie náznaky boli podobné. Malomocenstvo zapríčiňuje bacil, veľmi podobný tuberkulóznym. Izraeliti ešte nevedeli liečiť malomocenstvo. Malomocného pokladali za zaživa mŕtveho. Malomocný bol vylúčený z ľudskej spoločnosti, aby nikoho nenakazil.

Lv 13,1-8 - Príznaky malomocenstva sú vyrážka na koži, jamky v koži a obelenie vlasov na tých miestach, ktoré sú zasiahnuté malomocenstvom. Malomocenstvo začína malými škvrnami, ktoré sa rýchlo šíria po celom tele. Vypadávajú vlasy, obočie, brada, ba aj zuby. Údy napuchnú a pomaly hnijú. Nemoc nie je bolestivá, spôsobuje však malátnosť a slabosť nielen tela, ale aj duše. Písmo rozoznáva dva druhy malomocenstva: vredovité alebo elefantiazis (Dt 28,27) a malomocenstvo biele, čiže mojžišské. O túto druhú formu malomocenstva ide na tomto mieste.

Lv 13,11 - V tomto prípade ide isto o malomocenstvo, a preto netreba, aby ho kňaz skúšal, "odlúčil".

Lv 13,33 - Má byť ostrihaný alebo oholený, aby sa lepšie zistilo, či sa vyrážka rozšírila. Preto neostrihali miesto napadnuté.

Lv 13,45 - Roztrhnutý odev a rozpustené vlasy sú známkami smútku (10,6; 21,10). Zakryť bradu alebo ústa je tiež znakom smútku (Ez 24,17.22; Mich 3,7). Volať bude: "Nečistý!", aby upozornil prechádzajúcich, žeby sa k nemu nepribližovali.

Lv 13,46 - Malomocní bývali oddelení, spolu sa však mohli schádzať aj bývať (2 Kr 7,3; Lk 17,12). Bývali mimo tábora.

Lv 13,47-59 - Pravdepodobne ide o škvrny alebo pleseň, ktorá sa objavila na šatstve, keď bolo na vlhkom mieste. Škvrny boli podobné škvrnám, aké sa zjavili na nemocnom človeku, ktorý trpel malomocenstvom.