Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Jób 13, 1-28

1 Hle, to všechno spatřilo mé oko, mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu. 2 Co víte vy, to vím také, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem. 4 Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni. 5 Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré. 6 Slyšte, jak se budu hájit, důvody mých rtů sledujte s pozorností. 7 To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu? 8 Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho? 9 Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře? Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka? 10 Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit. 11 Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho? 12 Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína. 13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli. 14 Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku. 15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty. 16 Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup. 17 Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím. 18 Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým. 19 Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu. 20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat: 21 Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá. 22 Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi. 23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích. 24 Proč skrýváš svou tvář a pokladáš mě za svého nepřítele? 25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo? 26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí, 27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou. 28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.

Verš 4

Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni.

Jób 16:2 - "Slyšel jsem už mnoho podobného, těšíte mě všichni jen trápením.

Verš 5

Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré.

Prís 17:28 - I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.

Verš 7

To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu?

Jób 17:5 - Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak.

Jób 32:21 - Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit;

Jób 36:4 - neboť opravdu má slova nejsou klam; před tebou je člověk dokonalých vědomostí.

Verš 15

I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty.

Ž 23:4 - I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.

Prís 14:32 - Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti.

Verš 20

Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat:

Jób 9:34 - Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.

Jób 33:7 - Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne, ani moje naléhání tebe tížit.

Verš 24

Proč skrýváš svou tvář a pokladáš mě za svého nepřítele?

Jób 16:9 - Jeho hněv mě rozsápal, zanevřel na mě, skřípe na mě svými zuby; můj protivník zaostřuje na mě svůj zrak.

Jób 19:11 - Rozpálil se na mě hněvem, považuje mě za svého protivníka.

Jób 33:10 - Hle, Bůh proti mně záminky hledá, pokládá mě za nepřítele,

Nár 2:5 - Panovník byl jako nepřítel, pohltil Izraele; pohltil všechny její paláce, její pevnosti zničil, rozmnožil v dceři judské smutek a zármutek.

Verš 26

Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí,

Ž 25:7 - Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine.

Verš 27

svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou.

Jób 33:11 - sevřel do klády mé nohy a střeží všechny mé stezky.«

Job 13,4 - Keď Jóbovi priatelia ustavične tvrdia, že každý trpiaci nešťastlivec musí byť súčasne aj veľkým hriešnikom, podliehajú veľkému omylu a hovoria veľkú lož. Preto ich menuje Jób "nanič lekármi".

Job 13,14 - "Telo držať medzi zubmi" znamená: svoj život a svoje právo až do krajnosti brániť. Aj zvrat "dušu na dlaň klásť" znamená: nebezpečenstvu vystaviť svoj život, ak by sa tak nejaké zlo dalo odvrátiť (Sdc 12,3; 1 Sam 19,5).