Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Jób 5, 1-27

1 Jen si volej, odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš? 2 Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché. 3 Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení, 4 Jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo. 5 Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žíznivý po jeho majetku baží. 6 Ničemnost přec nevzchází z prachu, trápení neklíčí z půdy, 7 Člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru. 8 Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu, 9 který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy: 10 Dává mi déšť, polím sesílá vláhu, 11 ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy; 12 chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni; 13 moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne: 14 ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci; 15 ubožáka od meče zachraňuje, z jejich úst a z jejich pevné ruky; 16 a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa. 17 Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej. 18 On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou. 19 Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého, 20 vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče, 21 před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba, 22 vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře, 23 vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou, 24 shledáš, že je pokoj ve tvém stanu, dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu, 25 shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země, 26 do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas. 27 Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu. Poslechni a sám to poznáš."

Verš 3

Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení,

Ž 37:36 - odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení.

Verš 9

který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:

Jób 9:10 - Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.

Ž 72:18 - Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy.

Rim 11:33 - Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!

Verš 11

ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy;

1Sam 2:7 - Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje.

Ž 113:7 - Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka

Verš 12

chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni;

Neh 4:15 - A pokračovali jsme v díle; polovina mužů držela kopí od svítání až do soumraku.

Ž 33:10 - Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí.

Iz 8:10 - Dohodněte se, dohoda bude zmařena, mluvte si, ani slovo neobstojí, neboť s námi je Bůh - Immanuel!

Verš 13

moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne:

1Kor 3:19 - Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: 'Nachytá moudré na jejich vychytralost';

Verš 14

ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci;

Dt 28:29 - O poledni budeš tápat jako tápe slepý ve tmě. Na svých cestách nebudeš mít zdar, stále budeš týrán a odírán, po všechny dny, a nikdo tě nezachrání.

Verš 16

a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa.

Ž 107:42 - Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa.

Verš 17

Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej.

Prís 3:11 - Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání.

Heb 12:5 - Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: 'Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá.

Jak 1:12 - Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.

Zjv 3:19 - Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.

Verš 18

On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou.

Dt 32:39 - Nyní hleďte, jsem jedině já, jiný bůh vedle mne není, já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím, není, kdo by vytrhl z mé ruky.

1Sam 2:6 - Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud.

Oz 6:1 - "Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže.

Verš 19

Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého,

Ž 91:3 - Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.

Verš 23

vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou,

Oz 2:18 - V onen den, je výrok Hospodinův, budeš ke mně volat: "Můj muži", a nenazveš mě už: "Můj Baale".

Job 5,1 - Nepomáha pokus a opovážlivosť človeka, keby chcel Boha ťahať pred súd za to, že musí znášať ťažký osud. Nijaký človek, ba ani anjel, by sa neodvážil zaujať úrad sudcu v tomto prípade, keby šlo o to, aby sa vynášal súd nad Bohom.

Job 5,2 - Boh iba pokorným, t.j. kajúcim, priznáva zvláštne milosti.

Job 5,4 - V bránach mesta konali sa súdy.

Job 5,6 - Utrpenie človeka nie je čisto výplodom prírody, ale sám hriešnik si je najčastejšie príčinou svojho utrpenia.

Job 5,17-27 - Úsek opisuje opätovné nadobudnutie šťastia trpiaceho človeka, ktorý zo svojej hriešnosti obráti sa k Bohu. Je to pre Jóba nepriame povzbudenie, aby sa usiloval v duchu pokánia k Bohu sa obrátiť. Má sa priznať k svojej hriešnosti, odprosiť Boha a oddať sa jeho milosrdenstvu. Boh nikoho nesklame.

Job 5,19 - Číslicový výrok, ktorý sedmičku uvádza ako pojem plnosti (porov. 33,14.29; 40,5; Prís 30,15 a i.).

Job 5,22 - Poľná úroda mala mnoho škodcov aj z radov zvierat. Tak hubila úrodu divá zver (Ez 14,21), myši (1 Sam 6,4 n.), kobylky (Joel 1, 4), mravce (Prís 6,6–8).

Job 5,23 - V kamenistej pôde darila sa oliva (29,6; Dt 32,13 n.) a najmä vinič.