Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jób 13, 1-28

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

Verš 4

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

Jób 16:2 - Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

Verš 5

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

Prís 17:28 - Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

Verš 7

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

Jób 17:5 - Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Jób 32:21 - Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

Jób 36:4 - V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

Verš 15

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Ž 23:4 - Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.

Prís 14:32 - Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

Verš 20

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

Jób 9:34 - Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

Jób 33:7 - Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

Verš 24

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Jób 16:9 - Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

Jób 19:11 - Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

Jób 33:10 - Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

Nár 2:5 - Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost.

Verš 26

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

Ž 25:7 - Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.

Verš 27

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

Jób 33:11 - Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.

Job 13,4 - Keď Jóbovi priatelia ustavične tvrdia, že každý trpiaci nešťastlivec musí byť súčasne aj veľkým hriešnikom, podliehajú veľkému omylu a hovoria veľkú lož. Preto ich menuje Jób "nanič lekármi".

Job 13,14 - "Telo držať medzi zubmi" znamená: svoj život a svoje právo až do krajnosti brániť. Aj zvrat "dušu na dlaň klásť" znamená: nebezpečenstvu vystaviť svoj život, ak by sa tak nejaké zlo dalo odvrátiť (Sdc 12,3; 1 Sam 19,5).