výhody registrácie

Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jób 16, 1-22

1 A odpovídaje Job, řekl: 2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé. 3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš? 4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou? 5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest. 6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne. 7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého. 8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje. 9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne. 10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše. 11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne. 12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl. 13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou. 14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný. 15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou. 16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest. 17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest. 18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé. 19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech. 20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé. 21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým. 22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

Jób 16, 1-22





Verš 9
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Jób 10:16 - Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
Jób 13:24 - Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Verš 2
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Jób 13:4 - Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

Verš 12
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Jób 7:20 - Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
Nár 3:12 - Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

Verš 21
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Jób 31:35 - Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Kaz 6:10 - Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.
Iz 45:9 - Běda tomu, kdož se v odpory dává s tím, jenž jej sformoval, jsa střep jako jiné střepiny hliněné. Zdaliž dí hlina hrnčíři svému: Což děláš? Dílo tvé zajisté ničemné jest.
Rim 9:20 - Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?

Verš 15
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Jób 30:19 - Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

Job 16,8 - Veľmi ťažký, azda porušený text.

Job 16,9-10 - Ako si počínajú divé zvery a šelmy proti svojej úbohej koristi, tak kruto si počínajú aj Jóbovi priatelia proti svojmu niekdajšiemu vernému druhovi. Miesto pravej a úprimnej potechy nemilosrdne ho sužujú, keď mu siahajú na posledné, čo mu zostalo po toľkých stratách majetku a zdravia: na jeho nevinnosť a čestné meno.

Job 16,15 - "Žínenka" znamená smútočné rúcho, ušité z vrecoviny, ktoré nosili na holom tele (preto hovorí Jób: "ušil som si ju na kožu").

Job 16,18 - Vyliata krv volala o pomstu. Preto si Jób žiada, aby ju zem nepokryla. Jóbova krv má vznášať žaloby za všetky jeho telesné a duševné útrapy. Taká nevinne vyliata krv volala podľa predstavy tamojších ľudí k Bohu o pomstu (Gn 4,10; Iz 26,21), kým ju nezakryjú, t. j. kým ju nevypomstia. V tých krajoch vládlo prísne ustanovenie o krvnej pomste podľa zásady: Život za život, zub za zub! Dokiaľ zavraždený človek nebol pomstený smrťou samého vraha, mŕtvola nevinne zavraždeného nebola "prikrytá", nemala nárok na pravé spočinutie.