  | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Jób 42, 1-17 |
1 Jób 42, 1 Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl: 2 Jób 42, 2 Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení. 3 Jób 42, 3 Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati. 4 Jób 42, 4 Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi. 5 Jób 42, 5 Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí. 6 Jób 42, 6 Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele. 7 Jób 42, 7 Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job. 8 Jób 42, 8 Protož nyní vezměte sobě sedm volků, a sedm skopců, a jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati obět za sebe, a služebník můj Job, aby se modlil za vás. Nebo jistě oblíčej jeho přijmu, abych neučinil s vámi podlé bláznovství vašeho; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mně, tak jako služebník můj Job. 9 Jób 42, 9 A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, učinili, jakž jim byl přikázal Hospodin, a přijal Hospodin oblíčej Jobův. 10 Jób 42, 10 Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za přátely své, tak že což měl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobně. 11 Jób 42, 11 A sšedše se k němu všickni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na něj. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu. 12 Jób 42, 12 A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic. 13 Jób 42, 13 Měl také sedm synů a tři dcery, 14 Jób 42, 14 Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuch. 15 Jób 42, 15 Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich. 16 Jób 42, 16 Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, až do čtvrtého pokolení. 17 Jób 42, 17 I umřel Job, stár jsa a pln dnů.
| | | Jób 42, 1-17 |
Verš 3
Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati.
Jób 38:2 - Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Ž 40:5 - Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují.
Ž 131:1 - Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.
Ž 139:6 - Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Job 42,3 - Jób zopakuje Božie slová (porov. 38,2.3). Teraz ich už vzťahuje na seba. Reči Božie poučili Jóba, aby poznal, že všemohúcnosť a múdrosť Božia ostávajú pre človeka neprístupnými.
Job 42,5 - Predošlá Jóbova predstava o dokonalosti Božej bola nedostatočná, ba až veľmi nedokonalá. V tom zmysle sledoval Boha zďaleka. Teraz už poznáva, že Boh všetko koná podľa vopred stanoveného plánu, ktorý má svoj pôvod v nekonečnej Božej múdrosti. Iste tak múdro si počína Boh aj vtedy, keď na človeka dopustí utrpenie. Preto odvoláva Jób svoju doterajšiu netrpezlivosť a opovážlivosť, keď sa predtým chcel s Bohom pustiť do sporu.
Job 42,11 - "Baránok" (v pôvodine: qesita) nie je peniaz razený na spôsob našich mincí, ale tu ide o vzácny kov, ktorým sa platievalo v kusoch. Nevieme, akej bol veľkosti, a tak aj jeho hodnota bola akiste rozličná.
