  | Kniha SudcovBiblia - Sväté písmo(CEP - Český - Ekumenický preklad) | Sdc 17, 1-13 |
1 Sdc 17, 1 Byl jeden muž z Efrajimského pohoří jménem Míkajáš. 2 Sdc 17, 2 Přiznal se své matce: "Těch tisíc sto šekelů stříbra, které ti byly vzaty, pro něž jsi dokonce vyřkla přede mnou kletbu, to stříbro je u mne, já jsem je vzal." Tu jeho matka řekla: "Můj synu, buď požehnán Hospodinu!" 3 Sdc 17, 3 Vrátil matce těch tisíc sto šekelů stříbra a matka prohlásila: "To stříbro jsem cele zasvětila Hospodinu. Předávám je tobě, můj synu, abys z něho dal udělat sochu tesanou a litou. Dávám ti je nyní zpátky." 4 Sdc 17, 4 Ale on vrátil stříbro své matce. I vzala dvě stě šekelů stříbra a dala je zlatníkovi; udělal z nich sochu tesanou a litou, která pak byla v Míkově domě. 5 Sdc 17, 5 Ten muž, Míka, měl totiž svatyni. Udělal efód a domácí bůžky a pověřil jednoho ze svých synů, aby mu sloužil jako kněz. 6 Sdc 17, 6 V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné. 7 Sdc 17, 7 Byl jeden mládenec z judského Betléma, z Judovy čeledi; byl to lévijec a pobýval tam jako host. 8 Sdc 17, 8 Ten muž odešel z města, z judského Betléma, aby pobýval jako host, kde se mu naskytne. Při svém putování došel na Efrajimské pohoří k Míkovu domu. 9 Sdc 17, 9 Míka se ho otázal: "Odkud přicházíš?" Odpověděl mu: "Jsem lévijec z judského Betléma a putuji, abych pobýval jako host, kde se mi naskytne." 10 Sdc 17, 10 Míka mu navrhl: "Zůstaň u mne a budeš mi otcem a knězem. Budu ti za to dávat deset šekelů stříbra ročně, ošacení a stravu." Lévijec na to přistoupil. 11 Sdc 17, 11 Přivolil zůstat u toho muže. A byl mu mládenec jako jeden z jeho synů. 12 Sdc 17, 12 Míka lévijského mládence pověřil, aby mu sloužil jako kněz; zůstal tedy v Míkově domě. 13 Sdc 17, 13 Míka si řekl: "Nyní vím, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, neboť mám za kněze lévijce."
| | | Sdc 17, 1-13 |
Verš 6
V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.
Sdc 18:1 - V oněch dnech neměli v Izraeli krále. Kmen Danovců si tehdy hledal dědičný podíl, aby se mohl usadit, protože mu až po onen den nepřipadl mezi izraelskými kmeny žádný dědičný podíl.
Sdc 21:25 - V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.
Sdc 17,1 - Nasledujúce kapitoly sú obrazom rýchleho duchovného úpadku Izraela po smrti Jozueho. Tu spomínané udalosti treba časove umiestiť krátko po smrti Jozueho, teda ešte pred dobu Sudcov. (Spomína sa tu Finés, súčasník Jozueho, porov. 20,28 s Joz 22,13) – Micha (hebr. Michejahú) znamená: Kto je ako Jahve?
Sdc 17,2 - Miesto "ktoré ti vzali" má Vg: "ktoré si si oddelila". Matka prekliala neznámeho zlodeja, ktorý jej bol ukradol veľkú sumu, (1 100 strieborných šeklov je asi 15 kg striebra; porov. 16,5) pred vlastným synom, o ktorom ani netušila, že on bol tým zlodejom. Matka i syn boli presvedčení, že kliatba i požehnanie pôsobia neomylne. Preto syn hneď peniaze vracia matke, aby ho kliatba nezastihla, a matka zas kliatbu odvoláva a zvoláva požehnanie na svojho syna.
Sdc 17,3 - Modla s obťahom (Vg: "socha vyrezávaná a liata"; hebr. "pesel umassécha"). – "Pesel" je socha vyrezaná z dreva alebo vykresaná z kameňa; "massécha" je socha zo zlata alebo zo striebra. Oba hebr. výrazy (pesel a massécha) tu znamenajú len jednu sochu, t. j. drevenú (bola svätejšia), ktorá bola obtiahnutá striebrom, čiže postriebrená (taká bola drahšia).
Sdc 17,4 - Syn odmieta previesť venovanie matkino, vracia jej peniaze. Preto dala sama urobiť modlu z 200 šeklov striebra. Keď aj bola ctiteľkou pravého Boha, predsa robila proti zákonu, ktorý zakazoval zobrazovať Boha (Ex 20,4; Dt 4,15). Modla bola umiestená v Michovom dome.
Sdc 17,5 - "Efód" bola nejaká napodobenina veľkňazského efódu (porov. Ex 28,6 nn.); "terafim" – domáci bôžikovia (penates), porov. Gn 31,19; tu to boli asi nejaké vedľajšie sošky pred modlou Jahveho.
Sdc 17,7-9 - Potulný levita (podľa 18,30 sa menoval Jonatán) pochádzal z niektorého levitského mesta v území Júdovom. V Betleheme, ktorý nebol levitským mestom (porov. Joz 21,9 nn.), zdržoval sa len ako hosť, "ako cudzinec".
Sdc 17,13 - Micha (a azda aj jeho súčasníci) bol v omyle, lebo levita nemal právo konať bohoslužobné úkony, ktoré boli vyhradené kňazom, a to tým menej pred modlou Jahveho.
