Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jób 13, 1-28

1 (BKR) Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

2 (BKR) Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

3 (BKR) Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

4 (BKR) Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

5 (BKR) Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

6 (BKR) Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

7 (BKR) Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

8 (BKR) Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

9 (BKR) Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

10 (BKR) V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

11 (BKR) Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

12 (BKR) Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

13 (BKR) Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

14 (BKR) Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

15 (BKR) By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

16 (BKR) Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

17 (BKR) Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

18 (BKR) Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

19 (BKR) Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

20 (BKR) Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

21 (BKR) Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

22 (BKR) Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

23 (BKR) Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

24 (BKR) Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

25 (BKR) Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

26 (BKR) Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

27 (BKR) A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

28 (BKR) Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

Verš 4

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

Jób 16:2 - Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

Verš 5

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

Prís 17:28 - Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

Verš 7

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

Jób 17:5 - Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Jób 32:21 - Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

Jób 36:4 - V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

Verš 15

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Ž 23:4 - Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.

Prís 14:32 - Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

Verš 20

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

Jób 9:34 - Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

Jób 33:7 - Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

Verš 24

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Jób 16:9 - Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

Jób 19:11 - Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

Jób 33:10 - Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

Nár 2:5 - Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost.

Verš 26

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

Ž 25:7 - Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.

Verš 27

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

Jób 33:11 - Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.

Job 13,4 - Keď Jóbovi priatelia ustavične tvrdia, že každý trpiaci nešťastlivec musí byť súčasne aj veľkým hriešnikom, podliehajú veľkému omylu a hovoria veľkú lož. Preto ich menuje Jób "nanič lekármi".

Job 13,14 - "Telo držať medzi zubmi" znamená: svoj život a svoje právo až do krajnosti brániť. Aj zvrat "dušu na dlaň klásť" znamená: nebezpečenstvu vystaviť svoj život, ak by sa tak nejaké zlo dalo odvrátiť (Sdc 12,3; 1 Sam 19,5).