Hľadaný výraz: Mk 3-4, Preklad: Český - Ekumenický preklad, Počet výsledkov: 2
| 1 Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou. 2 Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali. 3 On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: "Vstaň a pojď doprostřed!" 4 Pak se jich zeptal: "Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?" Ale oni mlčeli. 5 Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: "Zvedni ruku!" Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá. 6 Když farizeové vyšli ven, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí. 7 Ježíš se se svými učedníky uchýlil k moři. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska, 8 Jeruzaléma, Idumeje, ze Zajordání a z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu veliké množství, když slyšeli, co všechno činí. 9 Požádal učedníky, ať pro něho připraví loď, aby se zástup na něho netlačil. 10 Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli. 11 A nečistí duchové, jakmile ho viděli, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!" 12 On však jim přísně nakazoval, aby ho neprozrazovali. 13 Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu. 14 Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat 15 a aby měli moc vymítat zlé duchy. 16 Ustanovil těchto dvanáct: Petra - toto jméno dal Šimonovi - 17 Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená 'synové hromu', 18 Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského 19 a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil. 20 Vešel do domu a opět shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. 21 Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl. 22 Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: "Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony." 23 Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? 24 Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát. 25 Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát. 26 A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát a je s ním konec. 27 Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům. 28 Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. 29 Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem." 30 Toto pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha." 31 Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. 32 Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě." 33 Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" 34 Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři! 35 Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka." |
| 1 Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu. 2 Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl: 3 "Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat. 4 Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je. 5 Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. 6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. 7 Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. 8 A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný." 9 A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!" 10 A když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství. 11 I řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích, 12 aby 'hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno'." 13 Řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním? 14 Rozsévač rozsívá slovo. 15 Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté. 16 A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. 17 Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. 18 U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo, 19 ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. 20 Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou." 21 A řekl jim: "Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen? 22 Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo. 23 Kdo má uši k slyšení, slyš!" 24 Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno. 25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to co má." 26 Dále řekl: "S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země; 27 ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. 28 Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. 29 A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň." 30 Také řekl: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? 31 Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi; 32 ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu." 33 V mnoha takových podobenstvích mluvil jim slovo tak, jak mohli slyšet. 34 Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal. 35 Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!" 36 I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. 37 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. 38 On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?" 39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho. 40 A řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?" 41 Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému: "Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?" |
