Hľadaný výraz: Mk 10,13-13,32, Preklad: Český - Ekumenický preklad, Počet výsledkov: 4
| 13 Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. 14 Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. 15 Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde." 16 Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim. 17 Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" 18 Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. 19 Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!" 20 On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí." 21 Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" 22 On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. 23 Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" 24 Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: "Dítky, jak těžké je vejít do království Božího! 25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království." 26 Ještě více se zhrozili a říkali si: "Kdo tedy může být spasen?" 27 Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko." 28 Tu se Petr ozval: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou." 29 Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30 aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. 31 Mnozí první budou poslední a poslední první." 32 Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat: 33 "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, 34 budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane." 35 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: "Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme." 36 Řekl jim: "Co chcete, abych vám učinil?" 37 Odpověděli mu: "Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě." 38 Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?" 39 Odpověděli: "Můžeme." Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. 40 Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena." 41 Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. 42 Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. 43 Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 44 a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. 45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." 46 Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. 47 Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 48 Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 49 Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a řekli mu: "Vzchop se, vstaň, volá tě!" 50 Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. 51 Ježíš mu řekl: "Co chceš abych pro tebe učinil?" Slepý odpověděl: "Pane, ať vidím!" 52 Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila." Hned prohlédl a šel tou cestou za ním. |
| 1 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků 2 a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! 3 A řekne-li vám někdo: 'Co to děláte?', odpovězte: 'Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí.'" 4 Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali, 5 někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: "Co to děláte, že odvazujete oslátko?" 6 Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali. 7 Oslátko přivedli Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. 8 Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. 9 A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: "Hosanna! 10 Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!" 11 Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s dvanácti do Betanie. 12 Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad. 13 Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, než listí, neboť nebyl čas fíků. 14 I řekl mu: "Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!" Učedníci to slyšeli. 15 Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; 16 nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím. 17 A učil je: "Což není psáno: 'Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy'? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů." 18 Velekněží a zákoníci to slyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením. 19 A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města. 20 Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů. 21 Petr se rozpomenul a řekl: "Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl." 22 Ježíš jim odpověděl: "Mějte víru v Boha! 23 Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: 'Zdvihni se a vrhni do moře' - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. 24 Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít. 25 A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení." 26 +Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení. 27 Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší 28 a řekli mu: "Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal moc, abys to činil?" 29 Ježíš jim řekl: "I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím! 30 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe či od lidí? Odpovězte mi!" 31 I dohadovali se mezi sebou: "Řekneme-li 'z nebe', namítne nám: 'Proč jste mu tedy neuvěřili'? 32 Řekneme-li však 'od lidí'?" - to se zase báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok. 33 Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím." |
| 1 Začal k nim mluvit v podobenstvích: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval. 2 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice. 3 Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou. 4 Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili. 5 Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili. 6 Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: 'Na mého syna budou mít přece ohled.' 7 Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: 'To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!' 8 A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice. 9 Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným. 10 Nečetli jste v Písmu slovo: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; 11 Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích'?" 12 Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli. 13 Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. 14 Ti šli a řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?" 15 On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: "Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!" 16 Když mu jej podali, zeptal se jich: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův." 17 Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." Velice se nad tím podivili. 18 A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: 19 "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: 'Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' 20 Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka. 21 Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí. 22 A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena. 23 Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku." 24 Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží! 25 Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. 26 A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: 'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'? 27 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!" 28 Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" 29 Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; 30 miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!' 31 Druhé pak je toto: 'Miluj bližního svého jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není." 32 I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; 33 a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary." 34 Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil. 35 Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: "Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův? 36 Sám David řekl v Duchu svatém: 'Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.' 37 Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?" Početný zástup mu rád naslouchal. 38 Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, 39 o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. 40 Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud." 41 Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. 42 Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. 43 Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. 44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa." |
| 1 A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!" 2 Ježíš mu řekl: "Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno." 3 Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: 4 "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!" 5 Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. 6 Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: 'Já jsem to' a svedou mnohé. 7 Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec. 8 Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí. 9 Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci i králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví. 10 Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. 11 Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. 12 Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. 13 Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. 14 Když pak uvidíte 'znesvěcující ohavnost' stát tam, kde být nemá - kdo čte, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; 15 kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal; 16 a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť. 17 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! 18 Modlete se, aby to nebylo v zimě. 19 S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška nikdy nebude. 20 A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny. 21 A tehdy, řekne-li vám někdo: 'Hle, tu je Mesiáš, hle tam', nevěřte! 22 Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné. 23 Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem. 24 Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři, 25 hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. 26 A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. 27 Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konec nebe. 28 Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. 29 Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. 30 Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane. 31 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. 32 O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani SYn, jenom Otec. |
