Hľadaný výraz: Mk 10,13-13,32, Preklad: Český - Bible 21, Počet výsledkov: 4
| 13 Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali. 14 Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim - vždyť právě takovým patří Boží království! 15 Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde." 16 Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim. 17 Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: "Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?" 18 "Proč mě nazýváš dobrým?" opáčil Ježíš. "Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh. 19 Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.'" 20 "Mistře," odpověděl, "to všechno jsem dodržoval odmalička." 21 Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: "Schází ti jen jedno - jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě." 22 Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku. 23 Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: "Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" 24 Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: "Synáčkové, jak těžké je vejít do Božího království! 25 To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království." 26 V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: "Kdo tedy může být spasen?" 27 Ježíš se na ně podíval a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno." 28 "Podívej se," ozval se Petr, "my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou." 29 Ježíš odpověděl: "Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu 30 a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život. 31 Mnozí první pak budou poslední a poslední první." 32 Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma. Ježíš šel napřed a oni ho ohromeně a se strachem následovali. Tehdy vzal těch Dvanáct znovu k sobě a začal jim opakovat, co se mu má stát: 33 "Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma. Odsoudí ho k smrti, vydají pohanům, 34 budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých." 35 Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: "Mistře, prosíme, abys nám splnil přání." 36 "Co pro vás mám udělat?" zeptal se jich. 37 "Nech nás sedět ve své slávě - jednoho po tvé pravici a druhého po tvé levici." 38 "Nevíte, o co prosíte," řekl jim na to Ježíš. "Můžete snad pít kalich, který piji, a podstoupit křest, který podstupuji?" 39 "Můžeme," odvětili. Na to jim Ježíš řekl: "Ano, budete pít kalich, který piji, a podstoupíte křest, který podstupuji. 40 Dát vám sedět po mé pravici nebo levici však není na mně. To místo patří těm, pro něž je připraveno." 41 A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na Jakuba a Jana. 42 Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že věhlasní vládcové národů nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc. 43 Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. 44 Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech. 45 Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé." 46 Přišli do Jericha. Když pak se svými učedníky a s velikým zástupem vycházel z Jericha, u cesty seděl slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův. 47 Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 48 Mnozí ho okřikovali, ať mlčí, ale on křičel tím více: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 49 Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." A tak toho slepce zavolali. "Vzchop se!" říkali mu. "Vstávej, volá tě!" 50 On odhodil svůj plášť, zvedl se a došel k Ježíšovi. 51 Ježíš se ho zeptal: "Co mám pro tebe udělat?" "Rabboni, ať vidím!" odpověděl slepec. 52 Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě uzdravila." A on hned prohlédl a následoval ho na cestě. |
| 1 Když se přiblížili k Jeruzalému - k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků 2 a řekl jim: "Jděte do vesnice před vámi. Hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo nikdy neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 3 Kdyby se vás někdo ptal: ‚Co to děláte?' řekněte: ‚Pán ho potřebuje,' a hned ho sem pošle." 4 Odešli tedy, a když našli oslátko přivázané u dveří venku na ulici, odvázali je. 5 Někteří z kolemstojících jim řekli: "Co to děláte? Jak to, že odvazujete oslátko?" 6 Když jim ale odpověděli, jak jim Ježíš řekl, nechali je. 7 Potom to oslátko přivedli k Ježíši, přikryli je svými plášti a on si na ně sedl. 8 Mnozí prostírali na cestě své pláště, jiní pak ratolesti, které nařezali v polích. 9 Ti, kdo šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali: "Hosana!" "Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!" 10 "Požehnané království našeho otce Davida!" "Hosana na výsostech!" 11 Tak dorazil do Jeruzaléma a do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak se Dvanácti odešel do Betanie. 12 Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad. 13 Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. 14 Řekl mu: "Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!" A jeho učedníci to slyšeli. 15 Tak přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámě prodávali i kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic 16 a nikomu nedovoloval ani přenášet zboží přes chrámové nádvoří. 17 Potom je vyučoval: "Není snad psáno, že ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy'? Vy jste z něj ale udělali ‚doupě lupičů'!" 18 Když to uslyšeli vrchní kněží a znalci Písma, začali hledat způsob, jak ho zničit, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením. 19 Večer pak znovu odešli z města. 20 Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl. 21 Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: "Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!" 22 Ježíš jim na to řekl: "Mějte Boží víru. 23 Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,' a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. 24 Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít. 25 [26] Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám." 27 Tak znovu přišli do Jeruzaléma. Když se procházel v chrámu, přistoupili k němu vrchní kněží, znalci Písma a starší lidu 28 se slovy: "Jakým právem to všechno děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!" 29 "Také se vás na něco zeptám," řekl jim Ježíš. "Odpovězte mi a já vám pak řeknu, jakým právem to dělám. 30 Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi." 31 Začali se mezi sebou dohadovat: "Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?' 32 Když ale řekneme, že z lidí..." Báli se totiž zástupů, protože všichni měli Jana za opravdového proroka. 33 Nakonec mu řekli: "Nevíme." "Ani já vám tedy nepovím, jakým právem to dělám," řekl jim Ježíš. |
| 1 Tehdy jim začal vyprávět podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. 2 Když nastal čas vinobraní, poslal k vinařům služebníka, aby od nich převzal díl z úrody vinice. 3 Ti se ho však chopili, ztloukli ho a poslali pryč s prázdnou. 4 Poslal k nim tedy ještě jiného služebníka. Toho poranili na hlavě a zohavili. 5 A tak poslal ještě dalšího. Toho zabili a stejně tak mnoho jiných. Některé tloukli a jiné zabíjeli. 6 Nakonec už mu zbýval jen jediný - jeho milovaný syn. Poslal ho tedy k nim, neboť si říkal: ‚Před mým synem se zastydí.' 7 Vinaři si ale řekli: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít, a dědictví bude naše!' 8 Chopili se ho, zabili a vyvlekli ho z vinice ven. 9 Co tedy udělá pán vinice? Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným. 10 Nečetli jste snad Písmo? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným. 11 Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.'" 12 Když pochopili, že to podobenství řekl o nich, chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupu, a tak ho nechali a odešli. 13 Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. 14 Přišli a řekli mu: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne? 15 Máme platit, nebo ne?" On ale znal jejich pokrytectví, a tak jim řekl: "Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, ať se podívám." 16 Když mu ho podali, zeptal se jich: "Čí je ten obraz a nápis?" "Císařův," odpověděli. 17 "Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží," řekl jim Ježíš. Zůstali nad tím v úžasu. 18 Potom k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a ptali se ho: 19 "Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru vzbudil potomka. 20 Bylo sedm bratrů. První se oženil, zemřel a nezanechal potomka. 21 Pak si ji vzal druhý, ale také zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí. 22 Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Nakonec pak zemřela i ta žena. 23 Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kdo z nich ji bude mít za manželku? Vždyť ji mělo všech sedm!" 24 Ježíš jim odpověděl: "Nemýlíte se proto, že neznáte Písma ani Boží moc? 25 Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi. 26 A ohledně toho, že mrtví vstávají - copak jste nečetli v Knize Mojžíšově, jak k němu Bůh promluvil z keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'? 27 On přece není Bohem mrtvých, ale živých! Velice se mýlíte." 28 Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: "Které přikázání je ze všech nejdůležitější?" 29 Ježíš mu odpověděl: "Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli - Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. 30 Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' 31 Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné přikázání není důležitější než tato dvě." 32 Na to mu ten znalec Písma řekl: "Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj. 33 A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe - to je nade všechny zápaly a oběti." 34 Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat. 35 Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, zeptal se: "Jak mohou znalci Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn? 36 Vždyť sám David řekl v Duchu svatém: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.' 37 Sám David ho nazývá Pánem - jak tedy může být Mesiáš jeho syn?" A veliký zástup ho rád poslouchal. 38 Ve svém vyučování říkal: "Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, nechají se zdravit na tržištích, 39 sedají na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích 40 a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!" 41 Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně. 42 Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák). 43 Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: "Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice. 44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí." |
| 1 Cestou z chrámu mu jeden z jeho učedníků řekl: "Mistře, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!" 2 Ježíš mu řekl: "Vidíš ty veliké stavby? Nezůstane tu kámen na kameni. Všechno bude zbořeno." 3 Když se pak posadil na Olivetské hoře naproti chrámu, Petr, Jakub, Jan a Ondřej se ho v soukromí ptali: 4 "Řekni nám, kdy to bude. Jaké bude znamení času, kdy se to všechno naplní?" 5 Ježíš jim začal vysvětlovat: "Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. 6 Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš' a svedou mnohé. 7 Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, nestrachujte se, protože se to musí dít. Ale to ještě nebude konec. 8 Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou zemětřesení a hladomory. To jsou ale jen počátky porodních bolestí. 9 Dávejte na sebe pozor. Budou vás vydávat soudům a shromážděním. Budete biti a kvůli mně stanete před vládci a králi, abyste jim vydali svědectví. 10 Především ale musí být všem národům kázáno evangelium. 11 Když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti, co máte říci, ale mluvte, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch svatý. 12 Bratr bratra i otec syna vydá na smrt a děti povstanou proti rodičům a zabijí je. 13 Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn." 14 "Až uvidíte onu ‚otřesnou ohavnost', jak stojí, kde by neměla (kdo čte, rozuměj), tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor. 15 Kdo bude na střeše, ať neschází do domu, aby si odtud něco vzal. 16 Kdo bude na poli, ať se nevrací ani pro plášť. 17 Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím. 18 Modlete se, aby to nebylo v zimě. 19 Ty dny totiž budou dny soužení, jaké do této doby nebylo od počátku Božího stvoření a jaké už nikdy nebude. 20 Kdyby Hospodin ty dny nezkrátil, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli svým vyvoleným však ty dny zkrátil. 21 Kdyby tehdy někdo řekl: ‚Hle, Mesiáš je tu!' anebo ‚Pohleďte, tam je!' nevěřte. 22 Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou dělat divy a zázraky, aby sváděli (kdyby to bylo možné) dokonce i vyvolené. 23 Dávejte tedy pozor. Všechno jsem vám řekl předem." 24 "Ve dnech po onom soužení ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, 25 hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.' 26 Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou. 27 Pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od nejzazšího konce země po nejzazší konec nebe. 28 Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že léto je blízko. 29 Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, že už je ve dveřích! 30 Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane. 31 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. 32 Ten den a hodinu však nikdo nezná - ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. |
