Hľadaný výraz: Mk 1,16-8,26, Preklad: Český - Bible 21, Počet výsledkov: 8
| 16 Když se pak procházel podél Galilejského jezera, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak házejí síť do vody (byli to totiž rybáři). 17 Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!" 18 Ihned opustili sítě a šli za ním. 19 Poodešel dál a uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě. 20 Ihned je zavolal a oni nechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli za ním. 21 Když potom přišli do Kafarnaum, vešel hned v sobotu do synagogy a učil. 22 Nad jeho učením tam jen žasli, protože je učil jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma. 23 V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Vykřikl: 24 "Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi - ten Svatý Boží!" 25 "Zmlkni," okřikl ho Ježíš, "a vyjdi z něj!" 26 Nečistý duch tím mužem zalomcoval, hlasitě vykřikl a vyšel z něj. 27 Všichni byli tak ohromeni, že se začali ptát jeden druhého: "Co to má znamenat? Co je to za nové učení? Rozkazuje mocně i nečistým duchům a poslouchají ho!" 28 A zpráva o něm se ihned roznesla po celém galilejském kraji. 29 Když odešli ze synagogy, hned šli s Jakubem a Janem domů k Šimonovi a Ondřejovi. 30 Šimonova tchyně tam ležela v horečce, a tak mu o ní hned řekli. 31 Přistoupil, vzal ji za ruku a zvedl ji. Horečka ji opustila a ona je začala obsluhovat. 32 Večer po západu slunce k němu přinesli všechny nemocné a posedlé. 33 Celé město se seběhlo ke dveřím 34 a on uzdravil množství lidí trápených různými neduhy a vyhnal množství démonů. Démonům nedovoloval mluvit, protože ho znali. 35 Ráno vstal dlouho před rozedněním a šel ven. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil. 36 Šimon a ostatní se ale pustili za ním. 37 Když ho našli, řekli mu: "Všichni tě hledají!" 38 On jim odpověděl: "Pojďme dál, do okolních městeček, abych kázal i tam. Vždyť proto jsem přišel." 39 Kázal tedy v jejich synagogách po celé Galileji a vymítal démony. 40 Přišel k němu jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit!" 41 Naplněn soucitem, Ježíš vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: "Já to chci. Buď čistý!" 42 Malomocenství ho hned opustilo a byl čistý. 43 Ježíš ho pak ihned poslal pryč s přísným varováním: 44 "Dej pozor, abys nikomu nic neříkal. Jdi se ale ukázat knězi a obětuj za své očištění dar, který přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně." 45 On ale šel a začal hodně mluvit a rozhlašovat tu věc tak, že Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A lidé se k němu scházeli odevšad. |
| 1 Po několika dnech opět přišel do Kafarnaum. Když se proslechlo, že je doma, 2 shromáždilo se takové množství lidí, že už se nevešli ani ke dveřím. Zatímco k nim promlouval Slovo, 3 přišli k němu čtyři muži a nesli ochrnutého. 4 Kvůli davu ho ale k němu nemohli přinést, a tak odkryli střechu nad místem, kde byl, probořili ji a nosítka s tím ochrnutým spustili dolů. 5 Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny." 6 Byli tu ale někteří ze znalců Písma. Seděli tam a v srdcích si říkali: 7 "Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?" 8 Ježíš v duchu ihned poznal, co si pro sebe říkají, a zeptal se jich: "Jak to přemýšlíte? 9 Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny,' anebo: ‚Vstaň, vezmi si lehátko a choď?' 10 Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy" - tehdy pověděl ochrnutému - 11 "říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů." 12 On hned vstal, přede všemi vzal své lehátko a odešel. Všichni byli ohromeni a oslavovali Boha: "Nic takového jsme nikdy neviděli!" 13 Ježíš šel znovu na břeh jezera. Všechen zástup tam přicházel k němu a on je vyučoval. 14 Když cestou uviděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, řekl mu: "Pojď za mnou." A on vstal a šel za ním. 15 Ježíš pak stoloval v jeho domě a spolu s Ježíšem a jeho učedníky tehdy stolovali i mnozí výběrčí daní a různí hříšníci. Mnozí takoví ho totiž následovali. 16 Když znalci Písma a farizeové uviděli, že jí s výběrčími daní a hříšníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s výběrčími daní a hříšníky?" 17 Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky." 18 Janovi učedníci a farizeové měli ve zvyku se postit. Někteří přišli a ptali se ho: "Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" 19 Ježíš jim odpověděl: "Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich ještě s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit. 20 Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v ten den, se budou postit. 21 Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky na starý plášť. Jinak se ta nová výplň od starého utrhne a díra bude ještě horší. 22 Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak víno měchy roztrhne, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů." 23 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy. 24 Farizeové mu řekli: "Podívej se! Jak to, že dělají, co se v sobotu nesmí?" 25 Odpověděl jim: "Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl se svými muži nouzi a hlad? 26 Jak za velekněze Abiatara vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i svým mužům?" 27 Potom dodal: "Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. 28 Syn člověka je pánem i nad sobotou." |
| 1 Když znovu přišel do synagogy, byl tu člověk s ochrnutou rukou. 2 Sledovali ho, zda jej uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. 3 Ježíš tomu muži s ochrnutou rukou řekl: "Postav se doprostřed." 4 Potom se jich zeptal: "Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?" Oni však mlčeli. 5 S hněvem se po nich rozhlédl, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu muži: "Natáhni ruku." A když ji natáhl, byla znovu zdravá. 6 Farizeové se pak hned odešli radit s herodiány, jak by ho zničili. 7 Ježíš odešel se svými učedníky k jezeru a za ním šla velká spousta lidí z Galileje, z Judska, 8 z Jeruzaléma i z Idumeje, Zajordánska a z okolí Týru a Sidonu. Když slyšeli, jaké věci dělal, přišla jich k němu velká spousta. 9 Proto řekl svým učedníkům, aby pro něj kvůli zástupu měli stále připravenou loďku, aby ho neumačkali. 10 Uzdravil jich totiž tolik, že všichni, kdo měli nějaká trápení, se na něj tlačili, aby se ho dotkli. 11 A nečistí duchové, jakmile ho uviděli, před ním padali a křičeli: "Ty jsi Boží Syn!" 12 Ale on jim velmi hrozil, aby ho neprozrazovali. 13 Potom vystoupil na horu, povolal k sobě ty, které sám chtěl, a přišli k němu. 14 Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je poslal kázat 15 a aby měli moc vymítat démony. 16 Ustanovil jich dvanáct: Šimona (kterému dal jméno Petr), 17 Jakuba Zebedeova, jeho bratra Jana (ty dva pojmenoval Boanerges, "Synové hro-mu"), 18 Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Horlivce 19 a Jidáše Iškariotského, který ho potom zradil. 20 Když se pak vrátil domů, znovu se sešel takový zástup, že se nemohli ani najíst. 21 Když se to dozvěděli jeho příbuzní, vypravili se, aby si ho vzali, protože lidé říkali, že se pominul. 22 Znalci Písma, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali, že má Belzebuba a že vymítá démony knížetem démonů. 23 Zavolal je tedy a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vymítat satana? 24 Pokud se království rozdělí samo proti sobě, nemůže obstát. 25 Také když se dům rozdělí sám proti sobě, nemůže obstát. 26 Jestliže tedy satan povstal sám proti sobě a je rozdělen, nemůže obstát a je s ním konec. 27 Nikdo ale nemůže přijít do domu siláka a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá. Teprve tehdy vyloupí jeho dům. 28 Amen, říkám vám, že všechny hříchy budou lidským synům odpuštěny, i rouhání, jakkoli by se rouhali. 29 Kdo by se ale rouhal proti Duchu svatému, tomu nebude nikdy odpuštěno; takový se provinil věčným hříchem." 30 (Říkali totiž o něm, že má nečistého ducha.) 31 Tehdy dorazili jeho bratři a matka. Zůstali venku a vzkázali mu, že ho volají. 32 Kolem něj seděl zástup lidí; řekli mu: "Pohleď, tvá matka a tví bratři jsou venku a hledají tě." 33 On jim však odpověděl: "Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?" 34 Rozhlédl se po těch, kdo seděli kolem něj, a řekl: "Pohleďte, má matka a mí bratři. 35 Kdokoli plní Boží vůli, ten je můj bratr, sestra a matka." |
| 1 Znovu pak začal vyučovat u jezera. Shromáždil se k němu tak obrovský zástup, že nastoupil do lodi na jezeře a posadil se. Celý ten zástup byl na břehu 2 a on je v podobenstvích učil o mnoha věcech. Ve svém vyučování jim řekl: 3 "Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. 4 A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. 5 Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. 6 Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. 7 Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu. 8 Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu - některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek." 9 Potom dodal: "Kdo má uši k slyšení, slyš." 10 Jakmile byl o samotě, ti, kdo byli s ním, se ho spolu s Dvanácti ptali na ta podobenství. 11 "Vám je svěřeno tajemství Božího království," odpověděl jim, "ale těm, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, 12 aby ‚hleděli a hleděli, ale nechápali, poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.'" 13 Tehdy jim řekl: "Vy to podobenství nechápete? A jak porozumíte všem ostatním podobenstvím? 14 Rozsévač rozsévá Slovo. 15 Ti, kterým se rozsévá Slovo podél cesty, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází satan a bere Slovo, které do nich bylo zaseto. 16 Ti, kterým se seje na skalnatou půdu, jsou pak tito: Jakmile uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají, 17 ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají. 18 Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo, 19 ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným. 20 A pak jsou ti, u kterých se seje na dobré půdě: Slyší Slovo, přijímají je a přinášejí úrodu - jeden třicetinásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný stonásobnou." 21 Dále jim řekl: "Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen? 22 Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo. 23 Má-li kdo uši k slyšení, slyš!" 24 Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno. 25 Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má." 26 Potom řekl: "Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem. 27 Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak. 28 Země totiž plodí úrodu sama od sebe - nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu. 29 A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň." 30 Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme? 31 Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi. 32 Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu." 33 Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět. 34 Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval. 35 Večer onoho dne jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu." 36 Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky. 37 Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou. 38 On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: "Mistře, nezajímá tě, že umíráme?" 39 Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: "Tiše, klid!" Vítr se utišil a nastal naprostý klid. 40 "Proč se tak bojíte?" řekl jim pak. "Ještě pořád nemáte víru?" 41 Byli z toho úplně vyděšení. "Kdo to vůbec je?" ptali se jeden druhého. "Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!" |
| 1 Tehdy se přeplavili přes jezero do gerasenského kraje. 2 Jakmile vystoupil z lodi, ihned proti němu z hrobů vyšel člověk posedlý nečistým duchem. 3 Bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem. 4 Předtím býval často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal, takže ho nikdo nemohl zkrotit. 5 Pořád, ve dne i v noci, byl v hrobkách a na horách, křičel a tloukl se kamením. 6 Jakmile z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a padl před ním na kolena. 7 Hlasitě vykřikl: "Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, netrýzni mě!" 8 (Ježíš mu totiž řekl: "Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu!") 9 "Jak se jmenuješ?" ptal se ho Ježíš. "Mé jméno je Legie," odpověděl. "Je nás totiž hodně." 10 A velice ho prosil, ať je nevyhání z toho kraje. 11 Na úbočí hory se tam páslo veliké stádo prasat. 12 Démoni ho proto prosili: "Pusť nás do těch prasat, ať vejdeme do nich!" 13 Ježíš jim to povolil, a tak ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do prasat. Asi dvoutisícové stádo se jich pak rozběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo. 14 Pasáci tehdy utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé se šli podívat, co se to stalo. 15 Když přišli k Ježíšovi a viděli toho, který býval posedlý tou Legií, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. 16 Jakmile jim očití svědkové vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi prasaty, 17 začali ho prosit, ať opustí jejich kraj. 18 Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý, aby s ním mohl zůstat. 19 On mu to ale nedovolil. Řekl mu: "Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval." 20 Odešel tedy a začal v Dekapoli rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal. Všichni byli ohromeni. 21 Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup. 22 Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairus, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám. 23 Snažně ho prosil: "Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít." 24 A tak šel s ním. Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj. 25 Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela. 26 Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř. 27 Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha. 28 Řekla si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena." 29 Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena. 30 Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: "Kdo se dotkl mého roucha?" 31 Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?" 32 On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal. 33 Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu. 34 Ježíš jí odpověděl: "Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení." 35 Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: "Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?" 36 Ježíš ale jejich slova neposlouchal. "Neboj se, jenom věř," řekl představenému synagogy. 37 Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. 38 Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající, 39 vešel dovnitř a řekl jim: "Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí." 40 Oni se mu ale smáli. Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě. 41 Vzal dívku za ruku a řekl jí: "Talitha kum," což se překládá: "Děvčátko, říkám ti, vstávej." 42 Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas, 43 ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst. |
