Hľadaný výraz: Lk 1-24, Preklad: Český - Bible 21, Počet výsledkov: 24
| 1 Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály, 2 tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. 3 I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, 4 abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal. 5 Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. 6 Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, 7 neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku. 8 Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. 9 Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. 10 V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě. 11 Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. 12 Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. 13 Anděl mu však řekl: "Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14 Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, 15 neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. 16 Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. 17 Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid." 18 "Podle čeho to poznám?" zeptal se anděla Zachariáš. "Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku." 19 Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. 20 Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou." 21 Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. 22 Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky. 23 Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. 24 Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: 25 "Takto se ke mně zachoval Hospodin - přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!" 26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. 28 Když k ní přišel, řekl: "Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!" 29 Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. 30 Anděl jí ale řekl: "Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! 31 Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce." 34 "Jak se to stane?" zeptala se Marie anděla. "Vždyť jsem ještě nepoznala muže." 35 "Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího," odpověděl jí anděl. "To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. 36 A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. 37 U Boha přece není nic nemožné." 38 Marie řekla: "Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!" Tehdy od ní anděl odešel. 39 V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. 40 Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. 41 Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým 42 a hlasitě zvolala: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! 43 Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! 44 Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. 45 Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil." 46 Marie na to řekla: "Má duše velebí Hospodina 47 a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, 48 neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti, 49 neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté 50 a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení. 51 Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky. 52 Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil. 53 Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. 54 Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství - 55 jak zaslíbil našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky. 56 Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů. 57 Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. 58 Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. 59 Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš. 60 Jeho matka jim na to řekla: "Ne, bude se jmenovat Jan." 61 Namítli jí: "Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!" 62 Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. 63 Požádal o tabulku a napsal: "Jmenuje se Jan." Všichni se podivili 64 a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu. 65 Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. 66 Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: "Co to bude za dítě?" A ruka Hospodinova byla s ním. 67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval: 68 "Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! 69 Vyzdvihl nám roh spásy v domě svého služebníka Davida, 70 jak to sliboval ústy svých svatých proroků, kteří byli už od věků. 71 Spasil nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí. 72 Prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu - 73 na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi, 74 že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu 75 ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života. 76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, 77 dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů 78 pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry, 79 aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti a přivedl naše nohy na cestu pokoje." 80 Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael. |
| 1 V těch dnech vydal César Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu. 2 (Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie.) 3 Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města. 4 I Josef z Galileje se vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), 5 aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná. 6 Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu 7 a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo. 8 V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. 9 Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, 10 ale anděl jim řekl: "Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. 11 Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel - váš Mesiáš a Pán. 12 A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích." 13 A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha: 14 "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle." 15 Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: "Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil." 16 Pospíšili si tedy, a když přišli, nalezli Marii, Josefa i děťátko ležící v jeslích. 17 Poté, co ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno, 18 a všichni, kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři říkali. 19 Marie všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci. 20 A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha, že slyšeli a viděli všechno tak, jak jim bylo řečeno. 21 Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím. 22 Když pak přišel čas jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem, 23 jak je psáno v Hospodinově zákoně: "Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Hospodinu," 24 a přinesli oběť, jak říká Hospodinův zákon: "Dvě hrdličky nebo dvě holoubata." 25 A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl na něm. 26 Duchem svatým mu bylo sděleno, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Hospodinova Mesiáše. 27 Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona, 28 vzal ho do náručí, dobrořečil Bohu a řekl: 29 "Nyní, Hospodine, podle svého slova propouštíš svého služebníka v pokoji. 30 Neboť mé oči spatřily tvé spasení, 31 jež jsi připravil před očima všech lidí - 32 světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele." 33 Ta slova naplnila jeho otce i matku úžasem. 34 Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: "Hle, on je určen k pádu i k pozdvižení mnohých v Izraeli. Stane se znamením, jež bude odmítáno 35 (a tvou vlastní duši pronikne meč), aby vyšlo najevo myšlení mnoha srdcí." 36 Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Byla ve velmi pokročilém věku. Když se jako dívka vdala, žila sedm let se svým mužem 37 a potom byla vdovou až do svých osmdesáti čtyř let. Nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami. 38 Přistoupila ve stejnou chvíli, vzdávala chválu Bohu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení. 39 Když vykonali všechno podle Hospodinova zákona, vrátili se do svého města Nazaretu v Galileji. 40 Chlapec pak rostl a sílil, naplňován moudrostí, a Boží milost byla s ním. 41 Jeho rodiče chodívali každý rok slavit Velikonoce do Jeruzaléma. 42 Také když mu bylo dvanáct let, putovali se účastnit slavnosti jako obvykle. 43 Když svátky skončily a oni se vraceli domů, chlapec Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě. 44 V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty, než ho začali hledat mezi příbuznými a známými. 45 Když ho však nenašli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. 46 Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky. 47 Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi, 48 ale když ho uviděli rodiče, zhrozili se. "Cos nám to udělal, synu?" řekla mu jeho matka. "Pohleď, tvůj otec a já jsme tě zoufale hledali!" 49 "Proč jste mě hledali?" odpověděl. "Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?" 50 Oni však nechápali, o čem mluví. 51 Potom se s nimi vrátil do Nazaretu a byl jim poslušný. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. 52 Ježíš zatím rostl a byl čím dál moudřejší a milejší Bohu i lidem. |
| 1 Patnáctého roku vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judeu a Herodes byl tetrarchou Galileje, jeho bratr Filip tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lysaniáš tetrarchou Abilény, 2 za velekněze Annáše a Kaifáše, dostal Jan, syn Zachariášův, na poušti Boží slovo. 3 Procházel pak celým krajem kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů, 4 jak je to popsáno v knize výroků proroka Izaiáše: "Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky! 5 Každé údolí bude vyplněno a každá hora a pahorek budou sníženy. Křivé věci budou přímé, hrbolaté cesty budou hladké 6 a veškeré lidstvo uvidí Boží spasení." 7 Zástupům lidí, kteří se k němu hrnuli, aby se dali pokřtít, říkal: "Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem? 8 Raději neste ovoce odpovídající vašemu pokání, než abyste říkali: ‚Máme otce Abrahama.' Říkám vám, že Bůh může Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení! 9 Ke kořeni stromů už dopadá sekera. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně!" 10 "Co máme dělat?" ptaly se ho zástupy. 11 "Kdo má dvě košile, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádnou," odpověděl jim, "a kdo má jídlo, ať udělá totéž." 12 Dokonce i výběrčí daní se přicházeli nechat pokřtít. "Mistře," ptali se ho, "co máme dělat?" 13 "Nevybírejte víc, než máte nařízeno," odpověděl jim. 14 "A co máme dělat my?" ptali se vojáci. "Nikoho nezastrašujte ani nevydírejte," odpověděl jim. "Spokojte se se svým žoldem." 15 Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad není Mesiáš. 16 Jan ale dal všem tuto odpověď: "Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 17 Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm." 18 Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radostnou zprávu. 19 Když ale káral tetrarchu Heroda za jeho sňatek s Herodiadou, manželkou jeho bratra, a za všechno zlo, které napáchal, 20 Herodes k tomu všemu přidal ještě to, že Jana vsadil do vězení. 21 Zatímco se křtil všechen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se modlil, otevřelo se nebe 22 a Duch svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice. Z nebe tehdy zazněl hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel zalíbení." 23 Když Ježíš začínal své působení, bylo mu asi třicet let. Byl to (jak se myslelo) syn Josefa, syna Elího, 24 syna Matatova, syna Leviho, syna Melchiova, syna Janaje, syna Josefova, 25 syna Matatiáše, syna Amosova, syna Nahuma, syna Chesliho, syna Nogaha, 26 syna Machatova, syna Matatiáše, syna Šimeiho, syna Josecha, syna Jojadova, 27 syna Jochanana, syna Réšy, syna Zerubábela, syna Šealtielova, syna Neriho, 28 syna Melchiho, syna Idova, syna Kosamova, syna Elmadamova, syna Erova, 29 syna Ješuy, syna Eliezerova, syna Jorimova, syna Matatova, syna Leviho, 30 syna Šimeonova, syna Judy, syna Josefova, syna Jonamova, syna Eliakimova, 31 syna Meleova, syna Menamova, syna Mataty, syna Nátanova, syna Davidova, 32 syna Jišajova, syna Obédova, syna Boázova, syna Salmonova, syna Nachšonova, 33 syna Aminadaba, syna Ramova, syna Checrona, syna Peresova, syna Judy, 34 syna Jákobova, syna Izáka, syna Abrahamova, syna Teracha, syna Náchorova, 35 syna Seruga, syna Reúova, syna Pelega, syna Hebera, syna Šelacha, 36 syna Kainana, syna Arpakšada, syna Semova, syna Noemova, syna Lámechova, 37 syna Matuzaléma, syna Enochova, syna Járeda, syna Mahalalelova, syna Kénanova, 38 syna Enoše, syna Setova, syna Adamova, syna Božího. |
| 1 Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť. 2 Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl. 3 Tehdy mu ďábel řekl: "Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba." 4 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.'" 5 Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa. 6 "Dám ti všechnu moc a slávu těchto království," řekl mu ďábel, "neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. 7 Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje." 8 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.'" 9 Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. 10 Je přece psáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, aby tě chránili, 11 a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.'" 12 Ježíš mu odpověděl: "Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.'" 13 Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost. 14 Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a zpráva o něm se roznesla po celém okolí. 15 Učil v jejich synagogách a všichni ho chválili. 16 Když přišel do Nazaretu, kde byl vychován, přišel podle svého zvyku v sobotní den do synagogy a vstal, aby četl. 17 Podali mu knihu proroka Izaiáše, a když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno: 18 "Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým. Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit soužené na svobodu 19 a vyhlásit léto Hospodinovy milosti." 20 Potom knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj. 21 Začal jim vysvětlovat: "Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli." 22 Všichni mu přikyvovali a divili se slovům o milosti, jež mu plynula z úst. Říkali také: "Copak to není Josefův syn?" 23 Na to jim odpověděl: "Asi mi povíte to rčení: ‚Lékaři, uzdrav se sám! Co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady, kde jsi doma.'" 24 Potom dodal: "Amen, říkám vám, že žádný prorok není doma vážený. 25 Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho vdov, 26 ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich - jen k jedné vdově do sidonské Sarepty. 27 A za proroka Elíšy bylo v Izraeli mnoho malomocných, ale žádný z nich nebyl očištěn - jen syrský Náman." 28 Všechny, kdo to v synagoze slyšeli, popadla zuřivost. 29 Vstali a hnali ho ven z města až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno. Chtěli ho shodit dolů, 30 ale on prošel jejich středem a mířil dál. 31 Sestoupil do galilejského města Kafarnaum. Když tam v sobotu učil, 32 lidé žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc. 33 V jejich synagoze byl člověk posedlý nečistým duchem a ten hlasitě vykřikl: 34 "Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi - ten Svatý Boží!" 35 "Zmlkni," okřikl ho Ježíš, "a vyjdi z něj!" Démon jím smýkl doprostřed a vyšel z něj, aniž by mu ublížil. 36 Všech se zmocnil úžas a začali se dohadovat: "Co je to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vycházejí?" 37 A zpráva o něm se šířila po celém okolí. 38 Potom vstal a odešel ze synagogy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vysokou horečkou, a tak ho za ni poprosili. 39 Postavil se nad ni, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ona pak hned vstala a začala je obsluhovat. 40 Všichni, kdo měli nemocné různými neduhy, je k němu při západu slunce přiváděli a on na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je. 41 Z mnohých vycházeli démoni s křikem: "Ty jsi Boží Syn!" On je ale okřikoval a nenechal je mluvit. Věděli totiž, že je Mesiáš. 42 Když se rozednilo, Ježíš odtud odešel na opuštěné místo. Zástupy ho hledaly, a když přišly k němu, chtěly ho zadržet, aby od nich neodcházel. 43 On jim však řekl: "Musím ohlašovat Boží království také jiným městům; to je mé poslání." 44 Kázal tedy v judských synagogách. |
| 1 Jednou, když stál na břehu Genezaretského jezera a lidé se na něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo, 2 uviděl poblíž stát dvě lodi. Vystoupili z nich rybáři a prali sítě. 3 Do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, nastoupil a poprosil ho, aby poodjel kousek od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi. 4 Když domluvil, řekl Šimonovi: "Jeď na hlubinu. Tam roztáhněte sítě k lovu." 5 "Mistře," řekl mu na to Šimon, "dřeli jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale když to říkáš ty, spustím sítě." 6 Jakmile to udělali, nabrali takové množství ryb, že se jim sítě začaly trhat. 7 Zamávali proto na své společníky na druhé lodi, ať jim jedou na pomoc. A když připluli, naplnili obě lodi, až se ponořovaly. 8 Když to Šimon Petr uviděl, padl před Ježíšem na kolena. "Odejdi ode mě, Pane!" zvolal. "Jsem jen hříšný člověk!" 9 Spolu s ostatními byl totiž přemožen úžasem nad tím úlovkem ryb; 10 stejně tak i Šimonovi společníci, Zebedeovi synové Jakub a Jan. Ježíš ale Šimonovi řekl: "Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi." 11 Jakmile s loděmi přirazili ke břehu, všechno opustili a šli za ním. 12 Jednou byl v jednom městě a hle, byl tam muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a prosil ho: "Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit." 13 Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho se slovy: "Já to chci. Buď čistý!" a malomocenství ho hned opustilo. 14 Potom mu nařídil: "Nikomu to neříkej, ale na svědectví pro ně se jdi ukázat knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš." 15 Zpráva o něm se ale šířila stále více a lidé se scházeli v ohromných zástupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdraveni ze svých nemocí. 16 On pak odcházel do pustin a modlil se. 17 Jednoho dne, když vyučoval, seděli tam farizeové a vykladači Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma, a Hospodinova moc byla přítomna, aby je uzdravoval. 18 A hle, nějací muži nesli na lehátku ochrnutého člověka. Snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj, 19 ale když kvůli davu nenašli jinou možnost, vylezli na střechu a spustili ho skrze hliněné tašky i s lehátkem rovnou před Ježíše. 20 Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl: "Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny." 21 Znalci Písma a farizeové se ale začali dohadovat: "Co je zač, že se tak rouhá? Kdo jiný může odpustit hříchy než samotný Bůh?" 22 Ježíš poznal, co si myslí, a odpověděl jim: "Jak to přemýšlíte? 23 Co je snadnější? Říci: ‚Tvé hříchy jsou ti odpuštěny,' anebo: ‚Vstaň a choď'? 24 Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy" - tehdy pověděl ochrnutému - "říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů." 25 A ten muž před nimi hned vstal, vzal, na čem ležel, odešel domů a cestou chválil Boha. 26 Všichni začali v naprostém ohromení oslavovat Boha. Naplněni bázní říkali: "Dnes jsme viděli něco neuvěřitelného!" 27 Ježíš šel dál. Když uviděl v celnici sedět výběrčího daní jménem Levi, řekl mu: "Pojď za mnou." 28 A on všechno opustil, vstal a šel za ním. 29 Levi mu pak ve svém domě vystrojil velikou hostinu a byla tam spousta výběrčích daní i jiných hostů. 30 Farizeové a jejich znalci Písma si kvůli tomu jeho učedníkům stěžovali: "Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?" 31 Ježíš jim odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. 32 Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšné." 33 Tehdy mu řekli: "Janovi učedníci se často postí a modlí, stejně jako učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí." 34 Odpověděl jim: "Můžete snad nutit ženichovy přátele k půstu, dokud je ženich ještě s nimi? 35 Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit." 36 Řekl jim ještě další podobenství: "Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý. Musel by trhat nový plášť a záplata z nového se ke starému stejně nehodí. 37 Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak to nové víno měchy roztrhne, víno se rozlije a nádoby se zničí. 38 Nové víno se má lít do nových měchů. 39 Nikdo, kdo pil staré, ovšem nechce nové. Říká totiž: ‚Staré je dobré.'" |
