Hľadaný výraz: Gn 1.3.5, Preklad: Český - Kralický, Počet výsledkov: 3
| 1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. 3 I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. 4 A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy. 5 A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první. 6 Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod! 7 I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak. 8 I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý. 9 Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak. 10 I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré. 11 Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak. 12 Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. 13 I byl večer a bylo jitro, den třetí. 14 Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let. 15 A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak. 16 I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy. 17 A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi; 18 A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré. 19 I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. 20 Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a 21 I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. 22 I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi! 23 I byl večer a bylo jitro, den pátý. 24 Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak. 25 I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré. 26 Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. 27 I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. 28 A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi. 29 Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm. 30 Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak. 31 A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý. |
| 1 Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského? 2 I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme; 3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli. 4 I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí! 5 Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé. 6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl. 7 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků. 8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského. 9 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi? 10 Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se. 11 I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl? 12 I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem. 13 I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem. 14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého. 15 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu. 16 Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou. 17 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. 18 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní. 19 V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš. 20 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých. 21 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je. 22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej. 23 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl. 24 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života. |
| 1 Tato jest kniha rodů Adamových. V ten den, v kterémž stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho. 2 Muže a ženu stvořil je a požehnal jim, a nazval jméno jejich Adam v ten den, když stvořeni jsou. 3 Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set. 4 I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery. 5 A tak bylo všech dnů Adamových, v kterýchž byl živ, devět set a třidceti let, i umřel. 6 Set pak byl ve stu a pěti letech, když zplodil Enosa. 7 A po zplození Enosa živ byl Set osm set a sedm let, a plodil syny a dcery. 8 I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let, i umřel. 9 Byl pak Enos v devadesáti letech, když zplodil Kainana. 10 A po zplození Kainana živ byl Enos osm set a patnácte let, a plodil syny a dcery. 11 I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let, i umřel. 12 Kainan pak byl v sedmdesáti letech, když zplodil Mahalaleele. 13 A po zplození Mahalaleele živ byl Kainan osm set a čtyřidceti let, a plodil syny a dcery. 14 I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let, i umřel. 15 Mahalaleel pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Járeda. 16 A po zplození Járeda živ byl Mahalaleel osm set a třidceti let, a plodil syny a dcery. 17 I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let, i umřel. 18 Járed pak byl ve stu šedesáti a dvou letech, když zplodil Enocha. 19 A po zplození Enocha živ byl Járed osm set let, a plodil syny a dcery. 20 I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě, i umřel. 21 Enoch pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Matuzaléma. 22 A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let, a plodil syny a dcery. 23 I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let. 24 A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín; nebo vzal ho Bůh. 25 Matuzalém pak byl ve stu osmdesáti sedmi letech, když zplodil Lámecha. 26 A po zplození Lámecha živ byl Matuzalém sedm set osmdesáte a dvě létě, a plodil syny a dcery. 27 I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let, i umřel. 28 Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech, když zplodil syna, 29 Jehož jméno nazval Noé, řka: Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho,od práce rukou našich, kterouž máme s zemí, jížto zlořečil Hospodin. 30 A živ byl Lámech potom, když zplodil Noé, pět set devadesáte a pět let, a plodil syny a dcery. 31 I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let, i umřel. 32 A když byl Noé v pěti stech letech, zplodil Sema, Chama a Jáfeta. |
