  | ŽalmyBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Ž 50, 1-23 |
1 (BKR) Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 (BKR) Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 (BKR) Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 (BKR) Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 (BKR) Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 (BKR) I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.
7 (BKR) Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 (BKR) Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 (BKR) Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 (BKR) Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 (BKR) Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 (BKR) Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 (BKR) Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 (BKR) Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 (BKR) A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 (BKR) Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 (BKR) Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 (BKR) Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 (BKR) Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 (BKR) Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 (BKR) To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 (BKR) Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 (BKR) Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
| | | Ž 50, 1-23 |
Verš 12
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Ex 19:5 - Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země.
Dt 10:14 - Aj, Hospodina Boha tvého jest nebe i nebesa nebes, země a všecky věci, kteréž jsou na ní.
Jób 41:11 - Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Ž 24:1 - Žalm Davidův. Hospodinova jest země, a plnost její, okršlek země, i ti, kteříž obývají na něm.
1Kor 10:26 - Nebo Páněť jest země i plnost její.
1Kor 10:28 - Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.
Verš 14
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Dt 23:23 - Což jednou vyšlo z úst tvých, to splníš, a učiníš, jakž jsi slíbil Hospodinu Bohu svému dobrovolně, což jsi vynesl ústy svými.
Jób 22:27 - Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Ž 76:11 - Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš.
Kaz 5:4 - Když bys učinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo nemá líbosti v blázních. Cožkoli slíbíš, splň.
Z 50 - Tento žalm je prvý od Asafa, jedného z troch majstrov chóru, dirigenta hudby vo svätyni za Dávida (1 Krn 6,24; 16,4-5; 25,2). Asaf napísal aj iné žalmy, ako to dosvedčuje 2 Krn 29,30; Neh 12,46. Žalm vznikol v čase, keď ešte jestvovali obety, keď Jeruzalem stál vo svojej nádhere.Ústrednou myšlienkou žalmu je daromnosť takých obiet, ktoré sa prinášajú len navonok, s ktorými obetujúci nie je vnútorne spojený, nie sú to obety chvály a srdca, lebo v nich chýba to podstatné, dobré vnútorné zmýšľanie.
Z 50,20 - "Syn matky" je najbližší príbuzný najmä vtedy, keď pre starozákonné mnohoženstvo bratia mávali spoločného otca, ale rozličné matky.
