Žalmy

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Ž 50, 1-23

1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho. 2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se. 3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná. 4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka: 5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech. 6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah. 7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem. 8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli. 9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů. 10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách. 11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám. 12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho. 13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou? 14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby; 15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti. 16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá, 17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má. 18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš. 19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest. 20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš. 21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé. 22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl. 23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

Verš 12

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

Ex 19:5 - Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země.

Dt 10:14 - Aj, Hospodina Boha tvého jest nebe i nebesa nebes, země a všecky věci, kteréž jsou na ní.

Jób 41:11 - Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

Ž 24:1 - Žalm Davidův. Hospodinova jest země, a plnost její, okršlek země, i ti, kteříž obývají na něm.

1Kor 10:26 - Nebo Páněť jest země i plnost její.

1Kor 10:28 - Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.

Verš 14

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

Dt 23:23 - Což jednou vyšlo z úst tvých, to splníš, a učiníš, jakž jsi slíbil Hospodinu Bohu svému dobrovolně, což jsi vynesl ústy svými.

Jób 22:27 - Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

Ž 76:11 - Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš.

Kaz 5:4 - Když bys učinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo nemá líbosti v blázních. Cožkoli slíbíš, splň.

Z 50 - Tento žalm je prvý od Asafa, jedného z troch majstrov chóru, dirigenta hudby vo svätyni za Dávida (1 Krn 6,24; 16,4-5; 25,2). Asaf napísal aj iné žalmy, ako to dosvedčuje 2 Krn 29,30; Neh 12,46. Žalm vznikol v čase, keď ešte jestvovali obety, keď Jeruzalem stál vo svojej nádhere.Ústrednou myšlienkou žalmu je daromnosť takých obiet, ktoré sa prinášajú len navonok, s ktorými obetujúci nie je vnútorne spojený, nie sú to obety chvály a srdca, lebo v nich chýba to podstatné, dobré vnútorné zmýšľanie.

Z 50,20 - "Syn matky" je najbližší príbuzný najmä vtedy, keď pre starozákonné mnohoženstvo bratia mávali spoločného otca, ale rozličné matky.