Verš 4
Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní.
Ex 19:5 - Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země.
Dt 7:6 - Nebo ty lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému; tebe vyvolil Hospodin Bůh tvůj, abys jemu byl lidem zvláštním, mimo všecky národy, kteříž jsou na zemi.
Tít 2:14 - Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků.
1Pt 2:9 - Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své.
Verš 7
Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
Jer 10:13 - Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
Jer 51:16 - Kterýžto, když vydává hlas, ječí vody na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
Verš 8
Kterýž zbil prvorozené v Egyptě, od člověka až do hovada.
Ex 12:12 - V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do hovada, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin.
Ex 12:29 - Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, kterýž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, kterýž byl v žaláři, i všecko prvorozené hovad.
Ž 78:51 - A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
Verš 9
Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe, Egypte, na Faraona i na všecky služebníky jeho.
Ex 7:1 - I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, ustanovil jsem tě za Boha Faraonovi; Aron pak bratr tvůj bude prorokem tvým.
Ex 8:1 - I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi a rci jemu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží.
Ex 9:1 - Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, a mluv k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.
Ex 10:1 - I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtížil srdce jeho, a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto své u prostřed nich;
Ex 14:1 - Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Verš 10
Kterýž pobil národy mnohé, a zbil krále mocné,
Joz 12:1 - Tito pak jsou králové té země, kteréž pobili synové Izraelští, a opanovali zemi jejich, za Jordánem k východu slunce, od potoku Arnon až k hoře Hermon i všecky roviny k východu:
Verš 12
A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Izraelovi lidu svému.
Ž 78:55 - Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
Verš 13
Hospodine, jméno tvé na věky, Hospodine, památka tvá od národu až do pronárodu.
Ž 102:12 - Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Verš 14
Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv.
Dt 32:36 - Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže.
Verš 15
Ale modly pohanské stříbro a zlato, dílo rukou lidských,
Ž 115:4 - Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.
Z 135,1 - Porov. Ž 134,1.
Z 135,4 - Izraelský ľud sa viac ráz nazýva "vlastníctvo" (Dt 7,6), vec, ktorá je zvláštnym spôsobom Pánova (Ex 19,5; Dt 14,2; 26,18).
Z 135,5 - "Že náš Boh je nad všetkými bohmi"- nanajvýš možno pripustiť, že žalmista hovorí za pohanov, akoby povedal: Pán je aj nad tými, ktorých pohania považujú za bohov (porov. Ž 97,9), ale v skutočnosti nie sú ničím (15-18).
Z 135,7 - Blesky oznamujú blížiacu sa búrku a sprevádzajú ju - "bleskami vyvoláva dážď" (Gn 7,11; 28,17; Iz 40,22; Jób 26,11; Ž 24,2; 29,3; Zach 10,1 n. atď.).
Z 135,15-18 - Porov. Ž 115,4-8.
Z 135,19-20 - Porov. Ž 118,1-4.
