Kniha Jób

1 (BKR) A odpovídaje Job, řekl:
1 (ROH) Zase odpovedal Job a riekol:

2 (BKR) Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
2 (ROH) Počul som mnoho podobných vecí. Tešitelia na trápenie ste vy všetci.

3 (BKR) Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
3 (ROH) Či už raz bude koniec slovám vetra, alebo čo ťa pobáda, že odpovedáš?

4 (BKR) Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
4 (ROH) I ja by som chcel hovoriť tak ako vy! Oj, aby bola vaša duša na mieste mojej duše, chcel by som i ja pospájať slová proti vám a pokývať nad vami svojou hlavou!

5 (BKR) Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
5 (ROH) Nie, ale by som vás posilňoval svojimi ústami, a sústrasť mojich rtov by miernila váš bôľ. -

6 (BKR) Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
6 (ROH) Ak hovorím, neumenšuje sa moja bolesť, a keď nechám tak, čo z toho ide odo mňa?

7 (BKR) Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
7 (ROH) Áno, teraz ma znavil; spustošil si, Bože, celú moju družinu

8 (BKR) A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
8 (ROH) a svraštil si ma, čo mi je za svedka, a moja vychudlosť povstala proti mne; svedčí do mojej tvári.

9 (BKR) Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
9 (ROH) Jeho hnev chvace jako dravec a útočí na mňa; škrípe na mňa svojimi zubami; môj protivník ostrí na mňa svoje oči.

10 (BKR) Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
10 (ROH) Roztvárajú na mňa svoje ústa; potupne ma bijú na líce; spolu sa sobrali v plnom počte proti mne.

11 (BKR) Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
11 (ROH) Silný Bôh ma vydal nešľachetníkovi; vrhol ma do rúk bezbožníkom.

12 (BKR) Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
12 (ROH) Bol som bezpečný a na pokoji, a zdrtil ma a pochytiac ma za šiju roztrepal ma a postavil si ma za terč.

13 (BKR) Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
13 (ROH) Obkľúčili ma jeho strelci, rozťal moje ľadviny a nešetril; vylial moju žlč na zem.

14 (BKR) Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
14 (ROH) Roztrhol ma jako nejakú stenu, trhlinu na trhlinu; pobehol proti mne sťa nejaký silák.

15 (BKR) Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
15 (ROH) Smútočné vrece som si ušil na svoju zjazvenú kožu a svoj roh som strčil do prachu.

16 (BKR) Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
16 (ROH) Moja tvár je rudá od plaču a na mojich mihalniciach tôňa smrti.

17 (BKR) Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
17 (ROH) Napriek tomu, že nieto nijakej ukrutnosti v mojich rukách, a moja modlitba je čistá.

18 (BKR) Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
18 (ROH) Oj, zem, nepokry mojej krvi, ani nech nie je miesta môjmu kriku!

19 (BKR) Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
19 (ROH) I teraz, hľa, na nebesiach je môj svedok, a ten, kto dosvedčí za mňa, je na výsostiach.

20 (BKR) Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
20 (ROH) Moji priatelia sú mojimi posmievačmi; moje oko slzí k Bohu.

21 (BKR) Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
21 (ROH) Ale oj, aby sa niekto smel pravotiť za muža s Bohom a syn človeka za svojho blížneho!

22 (BKR) Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
22 (ROH) Lebo rokov malý počet ide ku koncu, a pojdem cestou, ktorou sa nikdy nevrátim.