Žalmy

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Ž 144, 1-15

1 (BKR) Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
1 (ROH) Požehnaný Hospodin, moja skala, ktorý učí moje ruky bitke, moje prsty boju,

2 (BKR) Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
2 (ROH) moja milosť a môj hrad, moja vysoká veža, môj vysloboditeľ, môj štít; k nemu sa utiekam, ktorý mi podmaňuje môj ľud.

3 (BKR) Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
3 (ROH) Hospodine, čo je človek, že ho znáš, a syn smrteľného človeka, že ho za čosi máš?!

4 (BKR) Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
4 (ROH) Človek je podobný márnosti; jeho dni sú jako tieň, ktorý ta ide.

5 (BKR) Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
5 (ROH) Hospodine, nakloň svoje nebesia a sostúp; dotkni sa vrchov, a budú sa kúriť.

6 (BKR) Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
6 (ROH) Zablýskaj bleskom hromu a rozptýľ ich! Pošli svoje strely a predes ich!

7 (BKR) Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
7 (ROH) Vystri svoje ruky s výsosti, vysloboď ma a vytrhni z veľkých vôd, z ruky cudzozemcov,

8 (BKR) Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
8 (ROH) ktorých ústa hovoria márnosť, a ich pravica je pravicou lži.

9 (BKR) Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
9 (ROH) Bože, budem ti spievať novú pieseň; pri harfe o desiatich strunách ti budem spievať žalmy,

10 (BKR) Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
10 (ROH) tebe, ktorý dávaš kráľom spasenie, ktorý vyslobodzuješ Dávida, svojho služobníka, od zlého meča.

11 (BKR) Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
11 (ROH) Vysloboď ma a vytrhni z ruky cudzozemcov, ktorých ústa hovoria márnosť, a ktorých pravica je pravicou lži,

12 (BKR) Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
12 (ROH) aby boli naši synovia ako rastúce štepy podarené vo svojej mladosti, naše dcéry jako uholné stĺpy, krásne tesané, vzoru chrámu;

13 (BKR) Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
13 (ROH) aby naše komory boly plné a vydávaly potravu rôzneho druhu; naše stádo aby rodilo na tisíce, na desaťtisíce na našich poliach.

14 (BKR) Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
14 (ROH) Naše voly nech sú naložené; nech nie je nepriateľského vpádu ani výpadu, ani nech nie je kvílenia na našich uliciach.

15 (BKR) Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
15 (ROH) Blahoslavený ľud, ktorému sa tak deje; blahoslavený ľud, ktorému je Hospodin Bohom!

Verš 1

Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

2Sam 22:35 - Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.

Ž 18:34 - Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.

Verš 2

Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

2Sam 22:48 - Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.

Ž 18:47 - Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,

Verš 3

Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

Jób 7:17 - Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

Ž 8:4 - Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

Ž 31:7 - Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.

Heb 2:6 - Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš.

Verš 4

Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Ž 39:5 - Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

Ž 62:9 - Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

Jób 8:9 - (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

Jób 14:2 - Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

Ž 102:11 - Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Verš 5

Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

Ž 18:9 - Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.

Ž 18:7 - V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.

Ž 104:32 - On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Verš 6

Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

2Sam 22:8 - Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

Ž 18:14 - I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.

1Sam 7:10 - I bylo, že když Samuel obětoval obět zápalnou, Filistinští přiblížili se, aby bojovali proti Izraelovi, ale zahřměl Hospodin hřímáním náramným v ten den nad Filistinskými, a potřel je, i poraženi jsou před tváří Izraele.

Z 144 - Prvá časť žalmu (1-11) je poskladaná z iných žalmov, najmä z 8, 18, 33, 104.

Z 144,1-2 - Kráľ Dávid je pred bojom. Vie však, že ak Pán nebude pomáhať a ak on nezlomí nepriateľa, všetko úsilie by bolo daromné.

Z 144,5-6 - Dúfa, že Pán mimoriadnym spôsobom zasiahne na ochranu svojho ľudu. Má sa to stať za pomoci búrky, v ktorej Pán prejavoval svoju moc a hrôzu.

Z 144,7 - Prívaly, veľké vody sú vo Svätom písme symbolom veľkého nebezpečenstva (Ž 18,17).

Z 144,8 - "Krivoprísažná pravica", pars pro toto, označuje tých, čo falošne a skrivodlivo prisahali. Pri prísahe zdvíhali pravú ruku (Ž 137,5).

Z 144,12-15 - Žalmista prosí o požehnanie, pokoj a blahobyt pre svoj národ.