Verš 1
Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Ž 107:1 - Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Ž 118:1 - Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Ž 136:1 - Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Verš 6
Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli.
Lv 26:40 - Pak budou vyznávat nepravost svou i nepravost svých otců, zpronevěru, jíž se na mně dopustili, a že mi odporovali.
Jer 3:25 - Ležíme v hanbě, přikrytí pohanou, neboť jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, my i naši otcové, od svého mládí až do tohoto dne. Neposlouchali jsme Hospodina, svého Boha.«"
Dan 9:5 - Zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů.
Verš 7
Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém.
Ex 14:11 - A osopili se na Mojžíše: "Což nebylo v Egyptě dost hrobů, že jsi nás odvedl, abychom zemřeli na poušti? Cos nám to udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta?
Verš 8
On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu.
Ex 9:16 - Avšak proto jsem tě zachoval, abych na tobě ukázal svou moc a aby se po celé zemi vypravovalo o mém jménu.
Verš 9
Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští.
Ex 14:21 - Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny.
Ex 14:29 - Ale Izraelci přešli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou zprava i zleva.
Verš 11
Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden.
Ex 14:27 - Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci. Egypťané utíkali proti němu a Hospodin je vehnal doprostřed moře.
Ex 15:5 - Tůně propastné je zavalily, klesli do hlubin jak kámen.
Verš 12
Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále.
Ex 14:31 - Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi.
Ex 15:1 - Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraele Hospodinu tuto píseň. Vyznávali: "Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem.
Verš 14
Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji.
Ex 16:3 - Izraelci jim vyčítali: "Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem."
Nm 11:4 - Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem volat: "Kdo nám dá najíst masa?
Nm 11:6 - Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu."
Nm 11:33 - Ještě měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a počal lid bít převelikou ranou.
Ž 78:18 - srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle.
1Kor 10:6 - To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni.
Verš 15
On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi.
Nm 11:20 - ale po celý měsíc, až vám poleze z chřípí a zhnusí se vám. To proto, že jste zavrhli Hospodina, který je mezi vámi, když jste před ním s pláčem volali: »Proč jsme jen odešli z Egypta?«"
Nm 11:33 - Ještě měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a počal lid bít převelikou ranou.
Ž 78:30 - Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,
Iz 10:16 - Proto pošle Pán, Hospodin zástupů, na asyrské vypasence úbytě a pod asyrskou slávou to zapraská praskotem ohně.
Verš 16
V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý;
Nm 16:2 - a s dvěma sty padesáti muži povstali proti Mojžíšovi; byli to Izraelci, předáci pospolitosti, kteří zastupovali lid při slavnostech, muži pověstní.
Verš 17
tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek.
Nm 16:31 - Sotva to všechno domluvil, rozpoltila se pod nimi půda,
Dt 11:6 - a jak naložil s Dátanem a Abíramem, syny Rúbenovce Elíaba, jak země rozevřela svůj chřtán a pohltila je uprostřed celého Izraele i s jejich rodinami a stany i se všemi jejich přívrženci.
Verš 18
Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen.
Nm 16:35 - Od Hospodina pak vyšlehl oheň a pozřel těch dvě stě padesát mužů přinášejících kadidlo.
Nm 16:46 -
Verš 19
Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle,
Ex 32:4 - On je od nich vzal, připravil formu a odlil z toho sochu býčka. A oni řekli: "To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země."
Verš 23
Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení.
Ex 32:11 - Mojžíš však prosil Hospodina, svého Boha, o shovívavost: "Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské země?
Ex 32:32 - Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!"
Dt 9:13 - Dále mi Hospodin řekl: "Vidím, jak je tento lid tvrdošíjný.
Dt 10:10 - Já jsem pak zůstal na hoře jako poprvé čtyřicet dní a čtyřicet nocí a Hospodin mě vyslyšel i tentokrát; Hospodin nechtěl tvou zkázu.
Verš 24
Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu,
Nm 14:1 - Celá pospolitost se pozdvihla; dali se do křiku a lid tu noc proplakal.
Verš 26
Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout,
Nm 14:28 - Vyřiď jim: Jakože jsem živ, je výrok Hospodinův, naložím s vámi tak, jak jste si o to říkali.
Verš 27
že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí.
Ž 44:11 - Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí.
Ez 20:23 - Já jsem též zvedl ruku a přisáhl jim na poušti, že je rozptýlím mezi pronárody a rozpráším po zemích,
Verš 28
Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model.
Nm 25:3 - Tak se Izrael spřáhl s Baal-peórem. Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem.
Nm 31:16 - Právě ony daly Izraelcům podnět k věrolomnosti vůči Hospodinu ve věci Peórově podle slov Bileámových, takže na pospolitost Hospodinovu dolehla pohroma.
Zjv 2:14 - Jen to mám proti tobě, že u sebe máš zastánce učení Balaámova. Jako on učil Baláka svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských hostin a smilstva,
Verš 32
U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš,
Nm 20:12 - Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: "Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám."
Ž 95:8 - nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse,
Verš 35
smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony.
Sdc 2:2 - Vy však nesmíte uzavřít žádnou smlouvu s obyvateli této země. Jejich oltáře rozkopáte.« Vy jste mě neuposlechli. Čeho jste se to dopustili?
Sdc 3:5 - Izraelci tedy sídlili uprostřed Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců.
Verš 37
obětovali své syny a své dcery běsům.
Lv 18:21 - Nedopustíš, aby někdo z tvých potomků byl přiveden v oběť Molekovi. Neznesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin.
Dt 12:31 - Něco takového nesmíš udělat pro Hospodina, svého Boha, neboť všechno, co ony činily pro své bohy, Hospodin nenávidí jako ohavnost; vždyť ony pro své bohy spalují dokonce své syny a dcery.
2Kr 16:3 - Chodil po cestě králů izraelských. Dokonce dal svého syna provést ohněm podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal.
2Kr 17:17 - Prováděli své syny a dcery ohněm, obírali se věštěním a hadačstvím a propůjčovali se k činům, které jsou zlé v Hospodinových očích, a tak ho uráželi.
2Kr 21:6 - Svého syna provedl ohněm, věštil z oblaků a obíral se hadačstvím, ustanovil vyvolávače duchů a jasnovidce; dopouštěl se mnohého, co je zlé v očích Hospodina, a tak ho urážel.
2Krn 28:3 - Pálil kadidlo v Údolí syna Hinómova a spaloval své syny ohněm podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal.
2Krn 33:6 - Své syny provedl v Údolí syna Hinómova ohněm, věštil z oblaků a obíral se hadačstvím a čarováním, ustanovil vyvolavače duchů a jasnovidce; dopouštěl se mnohého, co je zlé v očích Hospodina, a tak ho urážel.
Verš 38
Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi.
Nm 35:33 - Neposkvrňujte zemi, v níž jste. Právě krev poskvrňuje zemi a země nemůže být zproštěna viny za krev, která byla na ni prolita, jinak než krví toho, kdo krev prolil.
Verš 47
Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem.
1Krn 16:35 - Rcete: Zachraň nás, ó Bože, naše spáso, shromáždi a vytrhni nás z pronárodů; tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem.
Verš 48
Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: "Amen." Haleluja.
1Krn 16:36 - Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky!" A všechen lid ať řekne: "Amen. Chvalte Hospodina!"
Z 106 - Obsahove je veľmi podobný žalmu predchádzajúcemu. Rozdiel je len v tom, že história vyvoleného národa sa tu podáva pod zorným uhlom národnej nevery a nevďačnosti. Celým žalmom sa tiahne niť pokorenia a pokánia vyvoleného národa.
Z 106,4-5 - Žalmista v duchu vidí budúce šťastné časy národnej obnovy a slávy: návrat do vlasti, ale aj splnenie mesiášskych proroctiev.
Z 106,16-18 - Porov. Nm 16.
Z 106,20 - "Svoju slávu", čiže Boha, ktorého sláva ("kábôd") ich sprevádzala.
Z 106,23 - (Ex 32,10-30; Dt 9,25-29). Mojžiš si žiadal od Pána, aby ho vymazal z knihy žijúcich, ak neodpustí vinu svojmu ľudu. A Pán sa dal uprosiť a načas prepáčil urážku (Ex 33).
Z 106,24 - Ďalšou urážkou Pána bola vzbura ľudu, keď sa vrátili dvanásti vyzvedači z Kanaánu a keď svojimi zvesťami prestrašili a pobúrili ľud (Nm 13 a 14).
Z 106,26-27 - Prvá hrozba sa vyplnila za štyridsaťročného putovania na púšti. Ani len Mojžiš nevošiel do zasľúbenej zeme. Druhá hrozba sa splnila za babylonského zajatia a dovŕšila sa po Mesiášovej smrti.
Z 106,28 - "Jedli z obetí" spolu s Moabčanmi (porov. Nm 25,2-3).
Z 106,36 - Modloslužba sa im stala osídlom, vášňou a príčinou skazy, ako to potom žalmista naznačí v 40. verši.
Z 106,39 - "Porušovali vernosť (dosl. smilnili) svojimi zločinmi." V SZ sa vzťah medzi Bohom a ľudom často opisuje vo forme manželstva. Modloslužba sa kvalifikuje ako cudzoložstvo.
