Verš 4
Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný.
Jób 16:10 - Dokořán na mně otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou.
Jób 17:2 - Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím.
Jób 21:3 - Strpte, abych též promluvil; až domluvím, posmíveje se.
Jób 30:1 - Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.
Prís 14:2 - Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti.
Verš 6
Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci.
Jób 21:7 - Proč naživu zůstávají svévolníci? Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky,
Ž 73:11 - Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?"
Jer 12:1 - Jsi spravedlivý, Hospodine, i když s tebou vedu spor. Chci s tebou mluvit o tvých soudech: Proč je úspěšná cesta svévolníků? Všichni, kdo se dopouštějí věrolomnosti, žijí si v klidu.
Hab 1:3 - Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostli se spory a sváry.
Verš 11
Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm?
Jób 6:30 - Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?
Jób 34:3 - Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm.
Verš 14
Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze.
Jób 9:12 - Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: »Co to děláš?«
Jób 11:10 - Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?
Zjv 3:7 - Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře:
Verš 17
Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce,
2Sam 15:31 - David dostal zprávu: "Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem." David pravil: "Hospodine, zhať prosím to, k čemu bude Achítofel radit!"
2Sam 17:14 - Abšalóm a všichni izraelští muži prohlásili: "Rada Chúšaje Arkijského je lepší než rada Achítofelova." To Hospodin přikázal překazit dobrou radu Achítofelovu, aby na Abšalóma uvedl zkázu.
2Sam 17:23 - Když Achítofel viděl, že jeho rada provedena nebyla, osedlal osla a vydal se na cestu do svého domu ve svém městě. Udělal pořízení o svém domě a oběsil se. Umřel a byl pohřben v hrobě svého otce.
Iz 19:12 - Kdepak jsou tví moudří? Ať ti to oznámí, vědí-li, jaký je úradek Hospodina zástupů o Egyptu.
Iz 29:14 - proto i já budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem, divně, předivně. Zanikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zakryta."
1Kor 1:19 - Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.'
2Sam 15:31 - David dostal zprávu: "Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem." David pravil: "Hospodine, zhať prosím to, k čemu bude Achítofel radit!"
Verš 20
odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost,
Jób 32:9 - Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu.
Iz 3:2 - bohatýra i bojovníka, soudce i proroka, věštce i starce,
Verš 21
opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť,
Ž 107:40 - když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.
Verš 22
odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti,
Mt 10:26 - Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno.
1Kor 4:5 - Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha.
Verš 23
pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je,
Ž 107:38 - Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.
Verš 24
bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot,
Ž 107:4 - Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.
Ž 107:40 - když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.
Job 12,7-25 - Kto si chce v plnej miere vysvetliť utrpenie Jóbovo, tomu nestačí odvolávať sa na Božiu múdrosť, o ktorej nemôže nikto mať pochybnosti, keďže aj nemé tvorstvo svojím počínaním podáva dôkazy o nej (verš 7–10), ale musí brať zreteľ aj na iné Božie vlastnosti. Nestačí ani odkazovať na životnú skúsenosť starších predkov (verš 12). Lebo pozorovanie Božej múdrosti – ako ňou pôsobí Boh v celom viditeľnom svete – dostatočne ukazuje, že Boh nezávisle na vôli kohokoľvek, bez ohľadu na zásluhu alebo vinu môže dopustiť nešťastia. Boh nechce zlo, ale ho pripúšťa, lebo človek má slobodnú vôľu.
Job 12,11 - Ľudský život je dosť krátky, a preto nestačí, aby jednotlivec nadobudol v ňom dostatočnú životnú múdrosť.
Job 12,16 - Pri hriešnych zvodcoch stretáme sa v živote s ľuďmi, ktorí bez svojej viny dostali sa do osudného bludu.
