Kniha Jób

1 (BKR) Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
1 (ROH) Či nemá človek vojenia na zemi? A jeho dni sú jako dni nájomníka.

2 (BKR) Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
2 (ROH) Jako sluha, ktorý dychtí po tôni, jako nájomník, ktorý túžobne očakáva plat za svoju prácu,

3 (BKR) Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
3 (ROH) tak sú mi nadedené mesiace márnosti a tak mi načítali nocí trápenia.

4 (BKR) Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
4 (ROH) Keď ležím, hovorím: Kedyže už vstanem? Ale zase sa tiahne večer, a tak som sýty prehadzovania sa až do mraku.

5 (BKR) Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
5 (ROH) Moje telo sa odialo červy a kôrou prachu; moja koža sa svraštila a tečie hnisom.

6 (BKR) Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
6 (ROH) Moje dni sú rýchlejšie ako člnok tkáča a míňajú sa bez nádeje.

7 (BKR) Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
7 (ROH) Pamätaj, že môj život je ako vietor; moje oko už viacej neuvidí dobrého;

8 (BKR) Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
8 (ROH) neuzrie ma oko toho, kto ma vidí; tvoje oči pozrú na mňa, a mňa už nebude.

9 (BKR) Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
9 (ROH) Jako zaniká oblak a ide ta, taký je aj ten, kto sostupuje do hrobu; nevyjde zase hore;

10 (BKR) Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
10 (ROH) nenavráti sa viacej do svojho domu, ani ho viacej nepozná jeho miesto.

11 (BKR) Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
11 (ROH) Preto ani ja nebudem zdŕžať svoje ústa; hovoriť budem v úzkosti svojho ducha; vravieť budem v horkosti svojej duše.

12 (BKR) Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
12 (ROH) Či som ja azda morom, či azda morskou obludou, že si postavil proti mne stráž?

13 (BKR) Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
13 (ROH) Keď poviem: Moja posteľ ma poteší, moja loža pozdvihne v mojom náreku;

14 (BKR) Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
14 (ROH) vtedy ma strašíš snami a desíš ma videniami,

15 (BKR) Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
15 (ROH) takže si moja duša volí zaškrtenie, radšej smrť ako také moje kosti.

16 (BKR) Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
16 (ROH) Opovrhujem životom, veď i tak nebudem žiť naveky. Nechaj ma, lebo moje dni sú márnosť.

17 (BKR) Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
17 (ROH) Čo je smrteľný človek, že ho tak zvelebuješ a že obraciaš k nemu svoje srdce a všímaš si ho?

18 (BKR) A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
18 (ROH) A že ho navštevuješ každého rána, zkúšaš ho každej chvíle?

19 (BKR) Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
19 (ROH) Jako dlho to bude ešte trvať, čo neodvrátiš odo mňa svojho zraku? Prečo ma nepustíš, aspoň dokiaľ neprehltnem svojej sliny?

20 (BKR) Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
20 (ROH) Zhrešil som; čo ti mám učiniť, ó, ty, ktorý strežieš ľudí? Prečo si si ma postavil za cieľ, aby som bol sám sebe bremenom?

21 (BKR) Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
21 (ROH) A prečo neodpustíš môjho prestúpenia a neodnímeš mojej neprávosti? Lebo teraz už ľahnem do prachu, a keď ma budeš ráno hľadať, nebude ma.