Verš 2
V tom čase vyzval Hospodin Jozua: "Zhotov si kamenné nože a znovu zaveď, podruhé, pro Izraelce obřízku."
Ex 4:25 - Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: "Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví."
Verš 11
Druhého dne po hodu beránka začali jíst nekvašené chleby a pražené zrní z výtěžku země, právě toho dne.
Ex 12:39 - Z těsta, které vynesli z Egypta, napekli nekvašené podpopelné chleby, protože ještě nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli otálet. Ani potravu na cestu si nestačili připravit.
Lv 2:14 - Jestliže přineseš Hospodinu přídavnou oběť raných plodů, přineseš klasy pražené na ohni a drcené zrní z nového obilí jako přídavnou oběť svých raných plodů.
Verš 10
Izraelci tábořili v Gilgálu. Čtrnáctého dne toho měsíce navečer slavili na Jerišských pustinách hod beránka.
Ex 12:6 - Budete jej opatrovat až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Navečer bude celé shromáždění izraelské pospolitosti beránky zabíjet.
Verš 6
Čtyřicet let chodili Izraelci pouští, dokud do jednoho nezmizel celý ten pronárod bojovníků, kteří vyšli z Egypta, protože neposlouchali Hospodina. O nich se Hospodin zapřisáhl, že jim nedovolí spatřit zemi, o které přisáhl jejich otcům, že nám ji dá, zemi oplývající mlékem a medem.
Nm 14:23 - nespatří zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil jejich otcům; nespatří ji žádný, kdo mě znevažoval.
Verš 13
Když byl Jozue u Jericha, rozhlédl se, a hle, naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: "Patříš k nám nebo k našim protivníkům?"
Ex 23:23 - Můj posel půjde před tebou a uvede tě k Emorejcům, Chetejcům a Perizejcům, ke Kenaancům, Chivejcům a Jebúsejcům, a já je zničím.
Joz 5,1 - Pôvodné obyvateľstvo Palestíny je tu zadelené do dvoch skupín: 1. Emorejčania (Amorejčania), obývali prevažne horské kraje, a 2. Kanaánčania, ktorí boli usadení na nížinách a pri Mori, t. j. Stredozemnom, či Veľkom mori (Vg).
Joz 5,2 - Jozue z rozkazu Božieho znovu uvádza do života obriezku, ako vonkajšie znamenie zmluvy medzi Bohom a jeho ľudom.
Joz 5,3 - O užívaní kamenných nožov pri obriezke pozri Ex 4,25. Hoci v bežnom živote sa užívalo neskoršie kovových nožov, predsa pri tomto náboženskom úkone sa dlho držali nože kamenné. – Pahorok Aralot (= Predkožiek) je ten istý, ktorý vo v. 9 sa nazýva Galgala (Gilgál).
Joz 5,6 - "Krajina, ktorá oplýva mliekom a medom" – častý výraz v Písme sv. , ktorým chce len vyzdvihnúť pomerne väčšiu úrodnosť Palestíny v porovnaní s ostatnými krajinami. (Mlieko-bohaté pastviny pre stáda a dobytok; úrodné vinice so sladkým hroznom, z ktorého sa robí hroznový med debaš – arab. dibs.) Porov. tiež Ex 3,8.17; 13,5; 33,3; Lv 20,24; Nm 13,28a; 14,8; 16,13 n.; Dt 6,3; 11,9; 26,9.15; 27,3; 31,20; Jer 11,5; 32,22; Ez 20,6.15.
Joz 5,8 - Najväčšie bolesti po obriezkovej rane, spojené s horúčkou, dostavovali sa obyčajne na tretí deň (Gn 34,25). Po tejto hromadnej obriezke mohli Izraeliti celkom spokojne vyčkať vyhojenie v tábore, nebolo totiž odôvodnenej obavy, že by ich náhle prepadlo ustrašené domorodé obyvateľstvo (2,11.24; 5,1).
Joz 5,9 - Egyptská potupa – pod týmto termínom možno rozumieť egyptské otroctvo, z ktorého boli Izraeliti teraz definitívne vyslobodení, nakoľko už vkročili do zasľúbenej zeme a skrze právoplatnú obriezku sa stali zas vlastníctvom Božím. Táto myšlienka sa skrýva aj v pomenovaní miesta obriezky Galgala (hebr. Gilgál súvisí so slovesom galal ,váľať') – akoby ,odvalenie', t. j. egyptskej potupy.
Joz 5,10 - Podľa Ex 12,6 má sa sláviť Pascha (Veľká noc) dňa 14. nisana. Cez Jordán prešli do Galgaly 10. nisana a 14. nisana slávili Paschu.
Joz 5,16 - "Vodca Pánovho vojska" – Boží anjel, ktorý povzbudzoval Mojžiša z horiaceho kríka, teraz predstupuje pred Jozueho ako bojovník, aby ho po- vzbudil a dodal mu odvahy do nastávajúcich bojov.
