List Rimanom

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Rim 7, 1-25

1 (BKR) Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?
1 (KAT) Vari neviete, bratia - veď hovorím takým, čo poznajú zákon -, že zákon panuje nad človekom, dokiaľ žije?
1 (ROH) Alebo či neviete, bratia, - lebo hovorím znalým zákona - že zákon panuje nad človekom dotiaľ, dokiaľ žije?

2 (BKR) Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.
2 (KAT) Aj vydatú ženu zákon viaže len k žijúcemu mužovi; ak muž zomrie, je oslobodená od zákona muža.
2 (ROH) Lebo vydatá žena je priviazaná k živému mužovi zákonom. Ale keby muž zomrel, bola by oprostená zákona muža.

3 (BKR) A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
3 (KAT) Kým teda žije muž, budú ju volať cudzoložnicou, ak patrí inému mužovi. Ale ak muž zomrie, je oslobodená od zákona a nie je cudzoložnicou, ak patrí inému mužovi.
3 (ROH) A tak tedy, kým žije muž, budú ju volať cudzoložnicou, keby bola ženou inému mužovi. Ale keby zomrel muž, slobodná je od zákona, aby nebola cudzoložnicou, keby bola pripojená inému mužovi.

4 (BKR) Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
4 (KAT) Tak ste aj vy, bratia moji, zomreli zákonu skrze Kristovo telo, aby ste patrili inému, tomu, ktorý bol vzkriesený z mŕtvych, aby sme prinášali ovocie Bohu.
4 (ROH) Nasledovne, moji bratia, aj vy ste usmrtení zákonu skrze telo Kristovo, aby ste boli vlastníctvom inému, tomu, ktorý to vstal z mŕtvych, aby sme niesli ovocie Bohu.

5 (BKR) Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.
5 (KAT) Lebo kým sme boli v tele, pôsobili v našich údoch hriešne vášne, podnecované zákonom, a prinášali ovocie smrti.
5 (ROH) Lebo keď sme boli v tele, pôsobily v našich údoch vášne rôznych hriechov, vznikajúce skrze zákon, aby sme niesli ovocie smrti.

6 (BKR) Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
6 (KAT) Ale teraz sme oslobodení od zákona, lebo sme zomreli tomu, čo nás držalo v zajatí, aby sme tak slúžili po novom, v Duchu, a nie po starom, podľa litery.
6 (ROH) Ale teraz sme oprostení zákona zomrúc tomu, kým sme boli držaní, tak aby sme slúžili v novote ducha a nie v starobe litery.

7 (BKR) Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.
7 (KAT) Čo teda povieme? Je zákon hriechom? Vonkoncom nie! Ale hriech som poznal iba skrze zákon; veď by som nevedel o žiadostivosti, keby zákon nehovoril: „Nepožiadaš!“
7 (ROH) Čo tedy povieme? Že je zákon hriechom? To nech sa nestane! Ale hriechu som nepoznal, iba skrze zákon. Lebo ani o žiadosti by som nebol vedel, keby nehovoril zákon: Nepožiadaš!

8 (BKR) Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.
8 (KAT) Ale hriech, keď sa mu naskytla príležitosť, skrze prikázanie vzbudil vo mne všetku žiadostivosť; lebo bez zákona bol hriech mŕtvy.
8 (ROH) Ale hriech dostanúc príčinu skrze prikázanie spôsobil vo mne všelijakú žiadosť; lebo bez zákona je hriech mŕtvy.

9 (BKR) Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,
9 (KAT) Ja som kedysi žil bez zákona, ale keď prišlo prikázanie, hriech ožil
9 (ROH) A ja som kedysi žil bez zákona, ale keď prišlo prikázanie, hriech ožil,

10 (BKR) a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
10 (KAT) a ja som zomrel; i ukázalo sa, že to prikázanie, ktoré bolo pre život, bolo mi na smrť.
10 (ROH) ale ja som zomrel, a ukázalo sa, že prikázanie, ktoré mi malo byť na život, to isté mi bolo na smrť.

11 (BKR) Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.
11 (KAT) Lebo hriech, keď sa mu naskytla príležitosť, skrze prikázanie ma zviedol, a tým zabil.
11 (ROH) Lebo hriech dostanúc príčinu skrze prikázanie zviedol ma a skrzeň zabil.

12 (BKR) A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
12 (KAT) Tak teda zákon je svätý, aj prikázanie je sväté, spravodlivé a dobré.
12 (ROH) Tak tedy je zákon svätý, i prikázanie je sväté i spravedlivé i dobré.

13 (BKR) Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.
13 (KAT) Teda to dobré stalo sa mi smrťou? Vonkoncom nie! Ale hriech, aby sa ukázal ako hriech, spôsobil mi prostredníctvom toho dobrého smrť, aby sa tak hriech skrze prikázanie ukázal nadmieru hriešnym.
13 (ROH) Či tedy to dobré sa mi stalo smrťou? Nech sa nestane! Ale hriech, aby sa ukázal, že je hriechom, ktorý mi skrze to dobré pôsobí smrť, aby bol hriech svrchovane hriešnym skrze prikázanie.

14 (BKR) Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
14 (KAT) Vieme, že zákon je duchovný, ale ja som telesný, zapredaný hriechu.
14 (ROH) Lebo vieme, že zákon je duchovný, ale ja som telesný, predaný pod hriech.

15 (BKR) Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
15 (KAT) Ani nechápem, čo robím, lebo nerobím to, čo chcem, ale robím to, čo nenávidím.
15 (ROH) Lebo čo robím, neuznávam; lebo nerobím toho, čo chcem, ale činím to, čo nenávidím.

16 (BKR) Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
16 (KAT) No ak robím to, čo nechcem, priznávam zákonu, že je dobrý.
16 (ROH) Ale ak činím to, čoho nechcem, súhlasím so zákonom, že je dobrý.

17 (BKR) A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
17 (KAT) Potom to však už nerobím ja, ale hriech, ktorý vo mne sídli.
17 (ROH) A tak teraz už nerobím toho ja, ale hriech, ktorý prebýva vo mne.

18 (BKR) Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.
18 (KAT) Viem totiž, že vo mne, to jest v mojom tele, nesídli dobro; lebo chcieť dobro, to mi je blízko, ale robiť dobro nie.
18 (ROH) Lebo viem, že neprebýva vo mne, to jest v mojom tele, dobré. Lebo chcenie leží pri mne, ale robenia dobrého nenachádzam,

19 (BKR) Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.
19 (KAT) Veď nerobím dobro, ktoré chcem, ale robím zlo, ktoré nechcem.
19 (ROH) lebo nečiním dobrého, ktoré chcem, ale to zlé, ktorého nechcem, to robím.

20 (BKR) A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
20 (KAT) No ak robím to, čo nechcem, už to nerobím ja, ale hriech, ktorý vo mne sídli.
20 (ROH) Ale ak činím to, čoho nechcem, nerobím toho už viacej ja, ale to robí hriech, ktorý prebýva vo mne.

21 (BKR) Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
21 (KAT) Badám teda taký zákon, že keď chcem robiť dobro, je mi blízko zlo.
21 (ROH) Tak tedy nachádzam zákon sebe, ktorý chcem činiť dobré, že leží pri mne zlé.

22 (BKR) Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;
22 (KAT) Podľa vnútorného človeka s radosťou súhlasím s Božím zákonom;
22 (ROH) Lebo sa spolu radujem so zákonom Božím podľa vnútorného človeka;

23 (BKR) Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.
23 (KAT) ale vo svojich údoch pozorujem iný zákon, ktorý odporuje zákonu mojej mysle a robí ma zajatcom zákona hriechu, ktorý je v mojich údoch.
23 (ROH) ale vidím iný, cudzí zákon vo svojich údoch, ktorý bojuje proti zákonu mojej mysle a ktorý ma zajíma v rabstvo zákonu hriechu, ktorý to zákon je v mojich údoch.

24 (BKR) Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
24 (KAT) Ja nešťastný človek! Kto ma vyslobodí z tohto tela smrti?
24 (ROH) Biedny ja človek! Kto ma vytrhne z tela tejto smrti?!

25 (BKR) Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
25 (KAT) Ale nech je Bohu vďaka skrze Ježiša Krista, nášho Pána! Ja sám teda mysľou slúžim Božiemu zákonu a telom zákonu hriechu.
25 (ROH) Ďakujem Bohu skrze Ježiša Krista, našeho Pána! A tak tedy ja, ten istý, slúžim mysľou zákonu Božiemu a telom zákonu hriechu.

Verš 2

Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.

1Kor 7:39 - Žena přivázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.

1Kor 7:2 - Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého.

1Kor 7:10 - Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej.

Verš 3

A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

Mt 5:32 - Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží.

Verš 4

Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.

Gal 2:19 - Já zajisté skrze Zákon Zákonu umřel jsem, abych živ byl Bohu.

1Pt 4:1 - Poněvadž tedy Kristus trpěl za nás na těle, i vy také týmž myšlením odíni buďte, totiž že ten, kdož na těle trpěl, přestal od hříchu,

Verš 6

Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.

Rim 2:29 - Ale ten jest pravý Žid, kterýžto vnitř jest Židem, a to jest pravé obřezání, kteréž jest srdečné v duchu, a ne podle litery; jehožto chvála ne z lidí jest, ale z Boha.

2Kor 3:6 - Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.

Verš 7

Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.

Rim 3:20 - Protož z skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před obličejem jeho; nebo skrze Zákon přichází poznání hřícha.

Heb 7:18 - Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní, protože bylo mdlé a neužitečné.

Ex 20:17 - Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého.

Dt 5:21 - Nepožádáš manželky bližního svého, aniž požádáš domu bližního svého, pole jeho, neb služebníka jeho, aneb děvky jeho, vola jeho neb osla jeho, aneb čehokoli z těch věcí, kteréž jsou bližního tvého.

Verš 8

Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.

Jn 15:22 - Kdybych byl nepřišel a nemluvil jim, hříchu by neměli; ale nyní výmluvy nemají z hříchu svého.

Rim 4:15 - Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není Zákona, tu ani přestoupení.

Rim 5:20 - Zákon pak vkročil mezi to, aby se rozhojnil hřích, a když se rozhojnil hřích, tedy ještě více rozhojnila se milost,

Gal 3:19 - Což pak Zákon? Pro přestupování ustanoven jest, dokudž by nepřišlo to símě, jemuž se stalo zaslíbení, způsobený skrze anděly v ruce prostředníka.

Verš 12

A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.

1Tim 1:8 - Víme pak, že dobrý jest Zákon, když by ho kdo náležitě užíval,

Verš 14

Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

Iz 52:3 - Takto zajisté dí Hospodin: Darmo jste sebe prodali, protož bez peněz budete vykoupeni.

Verš 15

Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

Gal 5:17 - Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne hned, což byste chtěli, to činili.

Verš 18

Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.

Gn 6:5 - Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

Gn 8:21 - I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

Verš 22

Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;

Ef 3:16 - Aby vám dal, podle bohatství slávy své, mocí posilněnu býti skrze Ducha svého na vnitřním člověku,

Verš 23

Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.

Gal 5:17 - Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne hned, což byste chtěli, to činili.

Rim 7,1-4 - Na príklade o manželstve ukazuje, že pokrstení už nie sú podriadení Mojžišovmu zákonu: Keď žene umrie muž, stane sa slobodnou od manželského zväzku a môže sa vydať za iného a žiť preňho. Tak aj pokrstení, ktorí tajomne zomreli v krste s Kristom, stali sa slobodnými od záväzkov predošlého Zákona a majú žiť so vzkrieseným Kristom a preňho.

Rim 7,5 - "Kým sme boli v tele", t. j. v stave starého človeka, zaťaženého prvotným hriechom, čiže telesní. Hriešne vášne vyvolával Zákon v tom zmysle, že svojimi mnohými príkazmi a zákazmi stával sa príležitosťou alebo podnetom na hriech, nakoľko človek skôr sa kloní k zakázaným veciam. "Ovocie smrti", t. j. skutky, za ktoré je odplatou večná smrť.

Rim 7,6 - "Po novom, v Duchu", t. j. v stave milosti Ducha Svätého. "Nie po starom, podľa litery", t. j. v onom starom stave, keď ste boli pod Zákonom.

Rim 7,7 - Porov. Ex 20, 17. Mojžišov zákon sám osebe je dobrý, ale vlastne on priniesol presné poznanie toho, čo je zlé, zakázané, a pritom neposkytoval človeku potrebné milosti. Kde ho nebolo, svedomie človeka bolo slobodnejšie. Napríklad vnútorné hriechy žiadostivosti by sa nebrali tak vážne, keby Božie prikázanie výslovne nehovorilo: "Nepožiadaš!"

Rim 7,8 - Pavol opisuje dramatický vnútorný rozpor, ktorý človek skusuje sám v sebe.

Rim 7,9 - "Ja" je podľa všetkého štylistickou figúrou a znamená: my, ľudia.

Rim 7,13 - Zákon bol daný Bohom pre dobro človeka, a preto je dobrý a svätý. Sám teda priamo nepôsobí duchovnú smrť. Ale robí to v človeku zdedená náklonnosť na hriech. Tá zneužíva dobré prikázanie a privádza na človeka duchovnú smrť. Boh to dopustil, aby ľudia tým túžobnejšie očakávali Vykupiteľa.

Rim 7,14 - Zákon je duchovný pre svoj pôvod, ako aj preto, že chce človeku mravné dobro. "Ja som telesný", t. j. človek, ktorého ešte nepretvorila Kristova milosť.

Rim 7,15 - Človek je následkom dedičného hriechu tragicky rozorvaný, dá sa zvábiť zlej žiadostivosti (= zákon hriechu), ktorá je v nás zakorenená, hoci na druhej strane súhlasí s Božím zákonom a má v ňom zaľúbenie. Je to pravda, ktorú aj pohanský básnik dobre vycítil, keď povedal: "Vidím, čo je dobré, aj to schvaľujem, ale robím predsa to, čo je horšie…" (Ovídius). To, pravda, neznamená, že by sme neboli zodpovední za svoje hriechy. Apoštol tu chce len ukázať, v akom úbohom stave je hriešnik. Ako Pavol hovorí ďalej, kresťan posilňovaný Božou milosťou môže ovládať a premáhať zlú žiadostivosť.

Rim 7,24-25 - Z tohto biedneho stavu vyráža výkrik skoro zúfalý. A potom ako blesk vnáša svetlo do tragédie ľudskej bytosti slovo o Bohu, ktorý skrze Ježiša Krista vykupuje človeka.