Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jób 21, 1-34

1 (BKR) A odpovídaje Job, řekl:

2 (BKR) Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

3 (BKR) Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

4 (BKR) Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

5 (BKR) Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

6 (BKR) Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

7 (BKR) Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

8 (BKR) Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

9 (BKR) Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

10 (BKR) Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

11 (BKR) Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

12 (BKR) Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

13 (BKR) Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

14 (BKR) Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

15 (BKR) Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

16 (BKR) Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

17 (BKR) Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

18 (BKR) Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

19 (BKR) Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

20 (BKR) A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

21 (BKR) O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

22 (BKR) Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

23 (BKR) Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

24 (BKR) Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

25 (BKR) Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

26 (BKR) Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

27 (BKR) Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

28 (BKR) Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

29 (BKR) Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

30 (BKR) Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

31 (BKR) Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

32 (BKR) A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

33 (BKR) Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

34 (BKR) Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

Verš 7

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

Ž 17:10 - Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

Ž 73:12 - Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

Jer 12:1 - Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili.

Hab 1:16 - Protož síti své obětuje, a kadí nevodu svému; nebo skrze ně ztučněl díl jeho, a strava jeho zlepšena.

Verš 14

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

Jób 22:17 - Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

Verš 15

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

Ex 5:2 - Odpověděl Farao: Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele? Hospodina neznám, Izraele také nepropustím.

Mal 3:14 - Říkáte: Daremná jest věc sloužiti Bohu, a jaký zisk, budeme-li ostříhati nařízení jeho, a budeme-li choditi zasmušile, bojíce se Hospodina zástupů?

Verš 16

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

Jób 22:18 - On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

Verš 17

Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

Jób 20:29 - Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

Ž 11:6 - Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.

Verš 22

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

Iz 40:13 - Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil?

Rim 11:34 - Nebo kdo jest poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?

1Kor 2:16 - Nebo kdo jest poznal mysl Páně? A kdo jej bude učiti? My pak mysl Kristovu máme.

Verš 26

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

Jób 17:14 - Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

Verš 30

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

Prís 16:4 - Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.

Job 21,3 - Jób sa stavia asi proti mienke a tvrdeniu Sofarovmu, že Boh tresce hriešnikov odňatím zemského blahobytu. Jób v nasledujúcich veršoch prináša dôkazy o svojej opačnej skúsenosti, keď pripomína, že bezbožníkom sa spravidla dobre vedie na svete (verš 7 a n.) a veľmi často oplývajú blahobytom.

Job 21,5 - "Ruku si dať na ústa" je znakom mlčanlivosti, odmlčania sa.

Job 21,16-21 - Jób zopakuje tvrdenie svojich priateľov (verš 16) a pýta sa, ako často sa stáva, že sa hriešnik dostane do nešťastia (verš 17). Na námietku, že pomsta a nešťastie stihnú aspoň potomkov hriešneho človeka, Jób odpovedá, že z takejto odvety a pomsty hriešnik po svojej smrti už ničoho necíti (verše 19–21).

Job 21,22-26 - Jób zopakuje ďalšiu námietku svojich priateľov (verš 22), na ktorú odpovedá svojím poukazom na nerovný osud mnohých ľudí na tomto svete a na ich smutný podiel v podsvetí (verše 23–26).

Job 21,27-32 - Jób odmietne aj štvrtú námietku svojich priateľov, ako by jeho nešťastie bolo možno vysvetliť a odôvodniť len jeho hriešnosťou (verš 27). Oproti tomu vyhlasuje, že skúsenosť učí, že hriešnik je od zla často uchránený a ušetrený (verš 30).