Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Jób 21, 1-34

1 (B21) Job na to řekl:
1 (HEM) ויען איוב ויאמר׃

2 (B21) "Dobře poslouchejte, co tu vypovím - můžete mě utěšit právě tím.
2 (HEM) שמעו שמוע מלתי ותהי זאת תנחומתיכם׃

3 (B21) Vydržte, když teď budu mluvit já, potom se zase smíte posmívat.
3 (HEM) שאוני ואנכי אדבר ואחר דברי תלעיג׃

4 (B21) Copak si stěžuji na člověka? Ztrácím trpělivost jenom tak?
4 (HEM) האנכי לאדם שיחי ואם מדוע לא תקצר רוחי׃

5 (B21) Pohleďte na mě a zděste se, ruku na ústa si položte!
5 (HEM) פנו אלי והשמו ושימו יד על פה׃

6 (B21) Vždyť i já, když na to pomyslím, celý se třesu zděšením.
6 (HEM) ואם זכרתי ונבהלתי ואחז בשרי פלצות׃

7 (B21) Jak to, že ničemové užívají života? Zatímco stárnou, jejich moc narůstá.
7 (HEM) מדוע רשעים יחיו עתקו גם גברו חיל׃

8 (B21) Jejich potomkům se daří kolem nich, své ratolesti mají na očích.
8 (HEM) זרעם נכון לפניהם עמם וצאצאיהם לעיניהם׃

9 (B21) V jejich domech je pokoj bez obav, Boží hůl na ně nijak nepadá.
9 (HEM) בתיהם שלום מפחד ולא שבט אלוה עליהם׃

10 (B21) Jejich býk je plodný, nikdy neselže, jejich kráva rodí, o tele nepřijde.
10 (HEM) שורו עבר ולא יגעל תפלט פרתו ולא תשכל׃

11 (B21) Jejich mladí mají volnost jako beránci,jejich maličcí kolem skotačí.
11 (HEM) ישלחו כצאן עויליהם וילדיהם ירקדון׃

12 (B21) Zpívají při hře tamburíny a citery, za zvuku píšťaly se veselí.
12 (HEM) ישאו כתף וכנור וישמחו לקול עוגב׃

13 (B21) Ve štěstí tráví svoje dny, do hrobu odcházejí v pokoji.
13 (HEM) יבלו בטוב ימיהם וברגע שאול יחתו׃

14 (B21) Bohu však říkají: ‚Nech nás být! O tvých cestách nechceme vědět nic!
14 (HEM) ויאמרו לאל סור ממנו ודעת דרכיך לא חפצנו׃

15 (B21) Kdo je to ten Všemohoucí? Proč bychom mu sloužili? K čemu by nám asi byly nějaké modlitby?'
15 (HEM) מה שדי כי נעבדנו ומה נועיל כי נפגע בו׃

16 (B21) (Oni však to své štěstí v moci nemají. Myšlenky ničemů mě míjejí!)
16 (HEM) הן לא בידם טובם עצת רשעים רחקה מני׃

17 (B21) Jak často ale ‚svíce darebáků zhasíná'? Přichází na ně pohroma? Naděluje jim bolesti rozhněvaný Bůh?
17 (HEM) כמה נר רשעים ידעך ויבא עלימו אידם חבלים יחלק באפו׃

18 (B21) Bývají jako sláma ve větru, jako plevy, jež vichr odnesl?
18 (HEM) יהיו כתבן לפני רוח וכמץ גנבתו סופה׃

19 (B21) Řeknete: ‚Bůh jeho trest odkládá pro děti.' - Ať raději odplatí jemu, aby se poučil!
19 (HEM) אלוה יצפן לבניו אונו ישלם אליו וידע׃

20 (B21) Ať vidí svou zkázu vlastníma očima, hněvání Všemohoucího ať vypije si sám!
20 (HEM) יראו עינו כידו ומחמת שדי ישתה׃

21 (B21) Bude mu snad potom záležet na rodině, až jeho měsíce dojdou do konce?
21 (HEM) כי מה חפצו בביתו אחריו ומספר חדשיו חצצו׃

22 (B21) Chce tu snad někdo Boha poučit? On přece soudí všechno na nebi!
22 (HEM) הלאל ילמד דעת והוא רמים ישפוט׃

23 (B21) Jeden umírá v plné síle, v klidu a zcela spokojen,
23 (HEM) זה ימות בעצם תמו כלו שלאנן ושליו׃

24 (B21) stehna obalená tukem a kosti morkem nasáklé.
24 (HEM) עטיניו מלאו חלב ומח עצמותיו ישקה׃

25 (B21) Jiný zas umírá plný hořkosti, aniž kdy okusil, co je blahobyt.
25 (HEM) וזה ימות בנפש מרה ולא אכל בטובה׃

26 (B21) Do prachu však ulehnou jeden jak druhý, oba dva stejně přikryjí červi.
26 (HEM) יחד על עפר ישכבו ורמה תכסה עליהם׃

27 (B21) Víte, já znám ty vaše myšlenky - hledáte způsoby, jak mi ublížit.
27 (HEM) הן ידעתי מחשבותיכם ומזמות עלי תחמסו׃

28 (B21) Říkáte: ‚Kam se poděly ty jejich paláce? Stanům darebáků kde konec je?'
28 (HEM) כי תאמרו איה בית נדיב ואיה אהל משכנות רשעים׃

29 (B21) - To jste se nikdy neptali pocestných? Nepřijímáte jejich svědectví?
29 (HEM) הלא שאלתם עוברי דרך ואתתם לא תנכרו׃

30 (B21) Vždyť v čase neštěstí je zlosyn ušetřen, v den rozhněvání vyvázne.
30 (HEM) כי ליום איד יחשך רע ליום עברות יובלו׃

31 (B21) Kdo mu jeho způsoby vytkne do očí? Za to, co prováděl, kdo mu odplatí?
31 (HEM) מי יגיד על פניו דרכו והוא עשה מי ישלם לו׃

32 (B21) Ještě mu pohřeb vystrojí, nad jeho hrobem budou bdít.
32 (HEM) והוא לקברות יובל ועל גדיש ישקוד׃

33 (B21) Lehká mu bude země pohřební, vždyť za ním kráčí celé procesí a předcházejí ho nesčetní.
33 (HEM) מתקו לו רגבי נחל ואחריו כל אדם ימשוך ולפניו אין מספר׃

34 (B21) Jak mě chcete těšit těmi nesmysly? Vaše odpovědi jsou samé lži!"
34 (HEM) ואיך תנחמוני הבל ותשובתיכם נשאר מעל׃

Verš 7

Jak to, že ničemové užívají života? Zatímco stárnou, jejich moc narůstá.

Ž 17:10 - Svým vlastním tukem zarostli, svými ústy zpupně mluvili.

Ž 73:12 - Nuže, takto se mají ničemní - ve stálém pohodlí kupí bohatství!

Jer 12:1 - Hospodine, spravedlivý jsi, kdykoli si ti stěžuji; o té spravedlnosti chci ale s tebou promluvit: Proč je úspěšná cesta ničemů? Proč všichni zrádci žijí v poklidu?

Hab 1:16 - proto své síti obětují a svému čeřeni pálí oběti. Vždyť si díky nim užívají do sytosti ty nejvydatnější pokrmy.

Verš 14

Bohu však říkají: ‚Nech nás být! O tvých cestách nechceme vědět nic!

Jób 22:17 - Bohu říkali: ‚Nech nás být! Co by nám Všemohoucí mohl učinit?'

Verš 15

Kdo je to ten Všemohoucí? Proč bychom mu sloužili? K čemu by nám asi byly nějaké modlitby?'

Ex 5:2 - Farao odpověděl: "Kdo je to ten Hospodin, že bych ho měl poslechnout a propustit Izrael? Žádného Hospodina neznám a Izrael nepropustím!"

Mal 3:14 - Říkáte: "Sloužit Bohu je k ničemu! Co z toho máme, plnit jeho úkoly a chodit před Hospodinem zástupů jako truchlící?

Verš 16

(Oni však to své štěstí v moci nemají. Myšlenky ničemů mě míjejí!)

Jób 22:18 - (Přitom jejich domy blahobytem naplnil. Myšlenky ničemů mě míjejí!)

Verš 17

Jak často ale ‚svíce darebáků zhasíná'? Přichází na ně pohroma? Naděluje jim bolesti rozhněvaný Bůh?

Jób 20:29 - Takový osud dává Bůh ničemům, takové dědictví jim určil Bůh!"

Ž 11:6 - Řeřavé uhlí a síru sešle na ničemy, z kalicha žhavého vichru budou pít!

Verš 22

Chce tu snad někdo Boha poučit? On přece soudí všechno na nebi!

Iz 40:13 - Kdo Hospodinova ducha usměrnil a stal se mu rádcem, aby ho poučil?

Rim 11:34 - "Kdo poznal Hospodinovu mysl? Kdo mu kdy v něčem poradil?"

1Kor 2:16 - Vždyť: "Kdo poznal Hospodinovu mysl, kdo by mu mohl poradit?" My ale máme mysl Kristovu!

Verš 26

Do prachu však ulehnou jeden jak druhý, oba dva stejně přikryjí červi.

Jób 17:14 - mám-li nazývat jámu otcem svým a červy svou matkou a sestrami -

Verš 30

Vždyť v čase neštěstí je zlosyn ušetřen, v den rozhněvání vyvázne.

Prís 16:4 - Hospodin učinil vše pro svůj záměr, také i darebáka pro zlý den.

Job 21,3 - Jób sa stavia asi proti mienke a tvrdeniu Sofarovmu, že Boh tresce hriešnikov odňatím zemského blahobytu. Jób v nasledujúcich veršoch prináša dôkazy o svojej opačnej skúsenosti, keď pripomína, že bezbožníkom sa spravidla dobre vedie na svete (verš 7 a n.) a veľmi často oplývajú blahobytom.

Job 21,5 - "Ruku si dať na ústa" je znakom mlčanlivosti, odmlčania sa.

Job 21,16-21 - Jób zopakuje tvrdenie svojich priateľov (verš 16) a pýta sa, ako často sa stáva, že sa hriešnik dostane do nešťastia (verš 17). Na námietku, že pomsta a nešťastie stihnú aspoň potomkov hriešneho človeka, Jób odpovedá, že z takejto odvety a pomsty hriešnik po svojej smrti už ničoho necíti (verše 19–21).

Job 21,22-26 - Jób zopakuje ďalšiu námietku svojich priateľov (verš 22), na ktorú odpovedá svojím poukazom na nerovný osud mnohých ľudí na tomto svete a na ich smutný podiel v podsvetí (verše 23–26).

Job 21,27-32 - Jób odmietne aj štvrtú námietku svojich priateľov, ako by jeho nešťastie bolo možno vysvetliť a odôvodniť len jeho hriešnosťou (verš 27). Oproti tomu vyhlasuje, že skúsenosť učí, že hriešnik je od zla často uchránený a ušetrený (verš 30).