Verš 3
a proto musí obětovat nejen za hříchy lidu, ale i za vlastní.
Lv 9:7 - Potom Mojžíš řekl Áronovi: "Přistup k oltáři, obětuj svou oběť za hřích a svou zápalnou oběť, a vykonej tak za sebe i za lid obřad smíření. Obětuj také dar lidu a vykonej za ně obřad smíření, jak přikázal Hospodin."
Lv 16:6 - Přivede také svého býka k oběti za hřích, aby jím vykonal obřad smíření za sebe a za svůj dům.
Heb 7:26 - Přesně takového velekněze jsme potřebovali! Je svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad sama nebesa.
Verš 4
Tuto čest si nikdo nemůže přivlastnit, ale musí ho povolat Bůh tak jako Árona.
2Krn 26:16 - Když ale takto zesílil, k vlastní záhubě zpychl. Zradil Hospodina, svého Boha, a vstoupil dovnitř Hospodinova chrámu, aby na kadidlovém oltáři pálil kadidlo.
Ex 28:1 - "Přiveď k sobě svého bratra Árona a jeho syny z řad Izraelitů, aby mi konali kněžskou službu - Áron a jeho synové Nádab a Abihu, Eleazar a Itamar.
1Krn 23:13 - Synové Amramovi: Áron a Mojžíš. Áron a jeho synové byli odděleni, aby navěky posvěcovali nejsvětější věci, aby dýmali před Hospodinem, sloužili mu a žehnali v jeho jménu navěky.
Verš 5
Právě tak si ani Kristus nepřivlastnil slávu velekněze, ale dal mu ji Ten, který mu řekl: "Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým."
Ž 2:7 - Povím, co prohlásil Hospodin. Řekl mi: "Jsi můj syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!
Sk 13:33 - Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!'
Heb 1:5 - Vždyť kterému z andělů Bůh kdy řekl: "Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým"? A znovu: "Já jemu budu otcem a on mi bude Synem."
Verš 6
A jak říká zase jinde: "Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova."
Ž 110:4 - Hospodin přísahal a nebude litovat: "Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova."
Heb 7:17 - Jak dosvědčuje Písmo: "Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova."
Verš 7
On za svého pozemského života přinášel s hlasitým křikem a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho mohl uchránit před smrtí, a ve své úzkosti byl vyslyšen.
Mt 26:39 - Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: "Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá."
Mt 27:46 - Okolo třetí pak Ježíš hlasitě vykřikl: "Eli, Eli, lama sabachtani?" to je: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"
Mt 27:50 - Ježíš znovu hlasitě vykřikl a vypustil duši.
Jn 17:1 - Když to Ježíš pověděl, zvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla ta chvíle - oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe.
Verš 8
Ačkoli byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti.
Flp 2:6 - Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval.
Verš 12
Po takové době už byste sami měli být učiteli, ale potřebujete, aby vám někdo znovu vysvětloval základní pravdy Božího slova. Jsou z vás kojenci - potřebujete mléko, a ne hutný pokrm.
1Kor 3:1 - Jenže já jsem s vámi, bratři, nemohl mluvit jako s duchovními, ale jako s tělesnými, jako s nemluvňaty v Kristu.
Hebr 5,1-3 - Kňazi i veľkňazi sa volili spomedzi ľudí, teda hriešnikov, a tak museli prinášať obety za ľud i za seba.
Hebr 5,4-6 - Kňazskú hodnosť si nik nemôže nárokovať, iba koho Boh povolá ako kedysi Árona (Ex 28, 1; Nm 3, 10 a i.). Aj samého Ježiša Krista, ktorého zrodil ako svojho Syna (Ž 2, 7), Boh urobil veľkňazom, ale nie na spôsob Árona, ale na spôsob Melchizedecha (Ž 110, 4).
Hebr 5,5 - Porov. Ž 2, 7.
Hebr 5,6 - Porov. Ž 110, 4.
Hebr 5,7-10 - Ježiš sa svojím utrpením a smrťou stal pôvodcom a prameňom našej spásy a Boh ho určil za nášho večného Veľkňaza (porov. Flp 2, 5. 11).
Hebr 5,11-14 - Náuka o Kristovej veľkňazskej hodnosti je hlboká a obsažná. Žiaľ, čitatelia ju nemôžu plne pochopiť, a to svojou vinou, lebo sa neusilovali pokročiť vo viere. Treba im ešte znova podávať duchovné mlieko, totiž začiatky kresťanskej náuky, lebo vyššie pravdy, tvrdší pokrm dospelých, by ešte nezniesli.
Hebr 5,13 - Výraz "slovo spravodlivosti" je podľa niektorých náuka, vyhradená dokonalým kresťanom. Túto náuku ide autor vysvetľovať.