  | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Jób 3, 1-26 |
1 (BKR) Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 (BKR) Nebo mluvě Job, řekl:
3 (BKR) Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 (BKR) Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 (BKR) Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 (BKR) Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 (BKR) Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 (BKR) Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 (BKR) Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 (BKR) Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 (BKR) Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 (BKR) Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 (BKR) Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 (BKR) S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 (BKR) Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 (BKR) Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 (BKR) Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 (BKR) Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 (BKR) Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 (BKR) Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 (BKR) Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 (BKR) Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 (BKR) Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 (BKR) Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 (BKR) To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 (BKR) Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
| | | Jób 3, 1-26 |
Verš 1
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Jer 15:10 - Běda mně, matko má, že jsi mne porodila, muže sváru a muže různice vší zemi. Nepůjčoval jsem jim, aniž mi oni půjčovali, a každý mi zlořečí.
Jer 20:14 - Zlořečený ten den, v němžto zplozen jsem, den, v němž porodila mne matka má, ať není požehnaný.
Verš 11
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Jób 10:18 - Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Verš 23
Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
Jób 19:8 - Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Job 3,3-26 - Jóbova reč je ovplyvnená jeho nesmiernou telesnou a duševnou bolesťou. Z tohto hľadiska treba posúdiť jej jednotlivé výrazy, ktoré prezrádzajú netrpezlivosť, ba až zúfalosť. Jób sa pritom nebúri proti Bohu.
Job 3,8 - Pôvodca Knihy preberá tieto zvláštne výrazy z ľudovej reči, aby nimi spestril svoj opis ľudskej biedy. "Zaklínači" sú najskôr bytosti, o ktorých sa mylne domnievali, že čarami a iným magickým umením vedeli privolať nešťastie na určité dni. "Krokodíl" (doslovne: Leviatan, t. j. vrtký had) je bájoslovné meno mora, ktoré si zosobnene predstavovali ako odvekého draka.
Job 3,12 - Otec brával narodené dieťa na svoje kolená na znak toho, že ho uznáva za svoje a pripúšťa ho medzi ostatných členov rodiny.
Job 3,14-15 - "Samoty" (doslovne: rumoviská) znamenajú "kráľovské hrobky". K telesným pozostatkom kráľov prikladali obľúbené náčinie, zbrane a skvosty.
Job 3,23 - Výraz "Pán ho ohradil" je obrazom nielen ochrany, ale aj úplnej uzavretosti a odlúčenosti.
