Verš 1
Smrtelník z ženy zrozený má jen pár dnů - a plných trápení.
Ž 90:5 - Spláchneš je - jsou pouhý sen, tráva, jež zítra pomine:
Ž 90:9 - Naše dny míjejí v hněvu tvém, svá léta končíme s povzdechem.
Ž 102:11 - To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení - pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!
Ž 103:15 - Vždyť jako tráva trvá smrtelník, jak polní kvítí kvete si.
Ž 144:4 - Člověk je páře podobný, jeho dny míjejí jako stín.
Jak 4:14 - vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí.
Verš 2
Jako květ vzejde a uvadne, jako stín prchne, nezastaví se.
Ž 103:15 - Vždyť jako tráva trvá smrtelník, jak polní kvítí kvete si.
Iz 40:6 - Hlas říká: "Volej!" A já se ptám: "Co volat mám?" Každý člověk je jako tráva, všechen jeho půvab jako polní květ.
1Pt 1:24 - Vždyť: "Každý člověk je jako tráva, všechna jeho sláva jako polní květ. Usychá tráva, kvítí uvadá,
Jób 8:9 - My jsme jen včerejší, nevíme nic, naše dny na zemi jsou pouhý stín.
Ž 90:6 - ráno roste a rozkvétá, večer skosena usychá!
Ž 90:10 - Celý náš život trvá sedmdesát let anebo osmdesát, jsme-li při síle. Většina z nich jsou dřina a potíže, náhle je konec - a pryč letíme!
Ž 102:11 - To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení - pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!
Ž 144:4 - Člověk je páře podobný, jeho dny míjejí jako stín.
Verš 3
Přesto však z něho oči nespouštíš a k soudu s tebou ho poháníš.
Jób 7:17 - Co je člověk, že se ti zdá tak významný a že ti tolik leží na srdci?
Jób 10:20 - Copak mi nezbývá už jen pár dnů? Nech mě být, ať pookřeji aspoň na chvilku,
Verš 4
Kdo umí nečisté v čisté obrátit? Ani jediný!
Gn 5:3 - Když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna podle své podoby, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set.
Ž 51:5 - Uznávám všechny své zločiny, svůj hřích mám stále na mysli.
Jn 3:6 - Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch.
Rim 5:12 - Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.
Ef 2:3 - My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli odsouzeni k Božímu hněvu stejně jako ostatní.
Verš 5
Ty jsi mu spočítal jeho dny, počet měsíců jsi mu odměřil, dal jsi mu meze, jež nesmí překročit.
Jób 7:1 - Nemá člověk na zemi jen samou robotu? Den za dnem jak nádeník žije tu.
Verš 6
Odvrať svůj pohled, nech ho být, ať si užije život jako nádeník!
Jób 7:16 - Mám toho dost. Nebudu přece žít navěky! Nech mě být. Jen pouhá pára jsou mé dny!
Jób 7:19 - Kdy už ode mě odvrátíš svůj zrak? Ani slinu mě polknout nenecháš?
Jób 10:20 - Copak mi nezbývá už jen pár dnů? Nech mě být, ať pookřeji aspoň na chvilku,
Jób 7:1 - Nemá člověk na zemi jen samou robotu? Den za dnem jak nádeník žije tu.
Verš 16
Ačkoli teď mé kroky počítáš, pak už bys na můj hřích nečíhal.
Jób 31:4 - Copak Bůh nehledí na mé cesty, copak nepočítá všechny mé kroky?
Jób 34:21 - Očima sleduje cesty všech lidí, každý jejich krok on dobře vidí.
Ž 56:8 - Copak uniknou se svou hanebností? Svým hněvem, Bože, smeť ty pohany!
Ž 139:2 - Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
Prís 5:21 - Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje.
Jer 32:19 - Jsi veliký ve svých záměrech a mocný ve svých činech. Nespouštíš oči z cest všech lidí, abys každého odměnil podle jeho jednání, tak jak si za své skutky zaslouží.
Job 14,4 - Pred nesmiernou Božou svätosťou každý človek musí sa cítiť nečistým; kresťanská exegéza vidí v tejto stati narážku na dedičný hriech.
Job 14,14-17 - V prípade, že by som sa mohol navrátiť z podsvetia na svet, potom by som chcel trpezlivo vyčkávať, až by sa ti utíšil hnev, ba celkom by ustal a prišiel by si pre mňa, aby si ma znovu do života postavil pod ochranu svojej dobrotivej otcovskej starostlivosti.
Job 14,18-20 - Ako vždy pôsobia svojou nezadržateľnou mocou mohutné prírodné sily, tak prevádza svoju moc nad človekom aj smrť. Jej sile nikto nevie odolať.
