Kniha Jób

1 (BKR) Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
1 (ROH) Moja duša si oškliví môj život. A už akokoľvek, zanechám na sebe svoju žiaľbu; budem hovoriť v horkosti svojej duše.

2 (BKR) Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
2 (ROH) Poviem Bohu: Neodsudzuj ma! Oznám mi, prečo sa so mnou pravotíš?

3 (BKR) Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
3 (ROH) Či ti je to dobré, že utiskuješ, že opovrhuješ prácnym dielom svojich rúk a svietiš na radu bezbožných?

4 (BKR) Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
4 (ROH) Či ty máš azda oči nejakého tela? Či ty vidíš, ako vidí smrteľný človek?

5 (BKR) Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
5 (ROH) Či sú tvoje dni jako dni smrteľníka? Či sú tvoje roky jako dni muža,

6 (BKR) Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
6 (ROH) že vyhľadávaš moju neprávosť a pýtaš sa na môj hriech?

7 (BKR) Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
7 (ROH) Napriek tomu, že vieš, že nie som bezbožný, a že nieto nikoho, kto by vytrhnul z tvojej ruky.

8 (BKR) Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
8 (ROH) Tvoje ruky ma sformovaly a učinily ma celého dookola, a teraz ma pohlcuješ!

9 (BKR) Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
9 (ROH) Pamätaj, prosím, že si ma učinil ako blato a že ma zase navrátiš do prachu!

10 (BKR) Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
10 (ROH) Či si ma neslial ako mlieko a nezhustil si ma jako na syr?

11 (BKR) Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
11 (ROH) Priodial si ma kožou a mäsom a pospletal si ma kosťami a žilami.

12 (BKR) Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
12 (ROH) Daroval si mi život a učinil si so mnou milosť: tvoj starostlivý dozor ostríhal môjho ducha.

13 (BKR) Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
13 (ROH) Ale toto si skryl vo svojom srdci; viem, že je to u teba:

14 (BKR) Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
14 (ROH) ak zhreším, spozoruješ ma, a neoprostíš ma mojej neprávosti.

15 (BKR) Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
15 (ROH) Keby som spáchal bezbožnosť, beda mi, a jestli som spravedlivý, nepozdvihnem svojej hlavy, sýty potupy a vidiac svoje trápenie.

16 (BKR) Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
16 (ROH) A keď sa pozdvihne, budeš ma honiť ako lev a znova budeš predivne so mnou zaobchodiť;

17 (BKR) Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
17 (ROH) obnovíš svojich svedkov proti mne a rozmnožíš u mňa svoju nevoľu; vyšleš čatu za čatou, a vojsko bude u mňa.

18 (BKR) Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
18 (ROH) Prečo si ma tedy vyviedol zo života matky? Bol by som zomrel, a nebolo by ma uvidelo oko;

19 (BKR) A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
19 (ROH) bol by som, ako keby ma nebolo nikdy bývalo; z lona by som bol býval zanesený do hrobu.

20 (BKR) Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
20 (ROH) Či azda nie je i tak mojich dní iba málo? Nechže už prestane; nech odvráti odo mňa svoj pozor, aby som sa poveselil trochu,

21 (BKR) Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
21 (ROH) prv ako pojdem, a viacej sa nevrátim, do zeme tmy a tône smrti,

22 (BKR) Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
22 (ROH) do zeme hustej tmy jako mrak tône smrti, kde nieto nijakého poriadku, ta, kde je svetlosť ako mrak.