1. kniha Samuelova

1 (BKR) Byl muž nějaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského.
1 (KAT) Bol istý muž z Ramataim Sofimu, z Efraimského pohoria, menom Elkána, syn Jerohama, syna Eliuho, syna Tóhuho, syna Súfa, Efratejec.
1 (ROH) A bol nejaký muž z Ramataim-cofíma, s vrchu Efraimovho, ktorému bolo meno Elkána, syn Jerocháma, syna Elihu-va, syna Tochu-va, syna Cúfovho, Efraťan.

2 (BKR) A ten měl dvě ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Měla pak Penenna děti, ale Anna neměla dětí.
2 (KAT) Mal dve manželky. Jedna sa volala Anna, druhá Fenena. Fenena mala deti, Anna však nie.
2 (ROH) Ten mal dve ženy; jednej bolo meno Anna, a meno druhej bolo Peninna. Peninna mala deti, ale Anna nemala detí.

3 (BKR) I chodíval muž ten z města svého každého roku, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, kněží Hospodinovi.
3 (KAT) Tento muž chodil každý rok zo svojho mesta klaňať sa a obetovať Pánovi zástupov do Šíla, kde boli Pánovými kňazmi Héliho synovia Ofni a Finés.
3 (ROH) Človek chodieval z roka na rok zo svojho mesta hore klaňať sa a obetovať Hospodinovi Zástupov bitnú obeť v Síle, kde boli dvaja synovia Éliho, Chofni a Pinchas, kňazmi Hospodinovi.

4 (BKR) Když pak přišel den, v němž obětoval Elkána, dal Penenně manželce své, a všechněm synům i dcerám jejím díly.
4 (KAT) V deň, keď Elkána priniesol obetu, dával svojej manželke Fenene a všetkým jej synom a dcéram čiastky.
4 (ROH) A bývalo vše toho dňa, keď obetoval Elkána bitnú obeť, že dal Peninne, svojej žene, i všetkým jej synom i jej dcéram diely.

5 (BKR) Anně pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavřel byl život její.
5 (KAT) Anne však dal iba jednu čiastku, zarmútený, lebo Annu miloval, hoci jej Pán uzavrel lono.
5 (ROH) Ale Anne dal dvojnásobný diel, lebo Annu miloval. Lež Hospodin bol zavrel jej život.

6 (BKR) Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její.
6 (KAT) Jej sokyňa ju neprestajne urážala a roztrpčovala, pretože jej Pán uzavrel lono.
6 (ROH) A jej protivnica ju veľmi popudzovala, aby ju rozrušovala, pretože Hospodin bol zavrel je život.

7 (BKR) To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala.
7 (KAT) Tak to robievala rok po rok; len čo vystúpila do Pánovho domu, urážala ju tak, že ona plakala a nejedla.
7 (ROH) Tak robieval Elkána každého roku, kedykoľvek išla hore do domu Hospodinovho, a tamtá ju vždy tak popudzovala, a ona plakávala a nejedávala.

8 (BKR) Tedy řekl jí Elkána muž její: Anna, proč pláčeš? A proč nejíš? Proč tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů?
8 (KAT) Ale jej muž Elkána sa jej prihováral: „Anna, prečo plačeš? Čo neješ? A prečo máš zronené srdce? Či som ti ja nie lepší než desať synov?“
8 (ROH) A Elkána jej muž, jej povedal: Anna, prečo plačeš? A prečo neješ? A prečo je smutné tvoje srdce? Či nie som ti ja lepší ako desať synov?

9 (BKR) Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí kněz seděl na stolici u veřeje chrámu Hospodinova.
9 (KAT) Po jedle a nápoji v Šíle vstala (a išla pred Pána). Veľkňaz Héli sedel v kresle pri verajach Pánovho chrámu.
9 (ROH) A Anna vstala, keď boli jedli v Síle a keď boli pili. A Éli, kňaz, sedel na stolici pri podvojach chrámu Hospodinovho.

10 (BKR) Ona pak jsuci v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi.
10 (KAT) Ona sa v trpkosti svojej duše modlila k Pánovi a horko plakala.
10 (ROH) A ona bola rozžialenej duše a modlila sa Hospodinovi a plakala veľmi.

11 (BKR) A učinila slib, řkuci: Hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě, Hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho.
11 (KAT) A urobila takýto sľub: „Pane zástupov, ak láskavo zhliadneš na biedu svojej služobnice a spomenieš si na mňa, ak na svoju služobnicu nezabudneš a dáš svojej služobnici mužského potomka, darujem ho po všetky dni jeho života Pánovi a britva sa jeho hlavy nedotkne.“
11 (ROH) A sľúbila sľub a riekla: Hospodine Zástupov, ak pohliadnuť pohliadneš na trápenie svojej dievky a rozpomenieš sa na mňa a nezabudneš na svoju dievku, ale dáš svojej dievke plod mužského pohlavia, dám ho Hospodinovi, aby bol jeho po všetky dni svojho života, a britva nevstúpi na jeho hlavu.

12 (BKR) I stalo se, když se dlouho modlila před Hospodinem, že Elí pozor měl na ústa její.
12 (KAT) Keďže jej modlitba trvala dlho, Héli jej pozoroval ústa.
12 (ROH) A stalo sa, keď sa len dlho modlila pred Hospodinom, že Éli pozoroval na jej ústa.

13 (BKR) Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla.
13 (KAT) Anna si totiž hovorila v srdci, iba pery sa jej pohybovali, ale jej hlas nebolo počuť, takže Héli ju pokladal za opitú.
13 (ROH) Ale Anna hovorila vo svojom srdci; iba jej rty sa pohybovaly, a jej hlasu nebolo počuť. Preto myslel o nej Éli, že je opilá.

14 (BKR) Protož řekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystřízvěj z vína svého.
14 (KAT) Preto ju Héli oslovil: „Dokedy budeš opitá? Vytriezvejže už!“
14 (ROH) A Éli jej povedal: Dokedyže budeš opilá? Vytriezvej zo svojho vína!

15 (BKR) Odpověděla Anna, řkuci: Nikoli, pane můj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou před Hospodinem.
15 (KAT) Anna mu odvetila: „Nie, môj pane! Som žena, ktorá má ťarchu na duši. Víno a opojný nápoj som nepila, len dušu som si vyliala pred Pánom.
15 (ROH) Ale Anna odpovedala a riekla: Nie som ja opilá, môj pane; som žena utrápeného ducha a vína ani nijakého opojného nápoja som nepila, ale vylievam svoju dušu pred Hospodinom.

16 (BKR) Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné, nebo z velikého myšlení a hořkosti své mluvila jsem až dosavad.
16 (KAT) Nepokladaj svoju služobnicu za beliálovu dcéru, lebo som od prekypujúcej bolesti a trpkosti hovorila tak dlho!“
16 (ROH) Nepovažuj svojej dievky za dcéru beliála, lebo z mnohého svojho úpenia a z veľkého svojho zármutku som hovorila až doteraz.

17 (BKR) Jíž odpověděl Elí, řka: Jdiž u pokoji, a Bůh Izraelský dejž tobě k prosbě tvé, zač jsi ho prosila.
17 (KAT) Nato jej Héli povedal: „Choď v pokoji a Boh Izraela nech splní tvoju prosbu, ktorú mu predkladáš!“
17 (ROH) Na to odpovedal Éli a riekol: Idi v pokoji, a Bôh Izraelov nech ti dá to, čo si prosila od neho.

18 (BKR) I řekla: Ó by nalezla děvka tvá milost před očima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tvář její nebyla více smutná.
18 (KAT) Povedala mu: „Kiežby tvoja služobnica našla milosť v tvojich očiach!“ Žena potom išla svojou cestou, jedla a tvár už nemala zronenú.
18 (ROH) A riekla: Nech najde tvoja dievka milosť v tvojich očiach. A žena išla svojou cestou a najedla sa, a jej tvár nebola viacej smutná.

19 (BKR) I vstali velmi ráno, a poklonu učinivše před Hospodinem, navrátili se, a přišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni.
19 (KAT) Ráno potom vstali, poklonili sa pred Pánom, vrátili sa a prišli domov do Rámy. Tu Elkána poznal svoju manželku Annu, Pán si na ňu spomenul
19 (ROH) Potom vstali skoro ráno a poklonili sa pred Hospodinom a navrátiac sa prišli do svojho domu do Rámy. A Elkána poznal Annu, svoju ženu, a Hospodin sa rozpomenul na ňu.

20 (BKR) I stalo se po vyplnění dnů, jakž počala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo řekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu.
20 (KAT) a kým uplynul rok, Anna počala a porodila syna a dala mu meno Samuel, lebo: „Od Pána som ho vyprosila.“
20 (ROH) A stalo sa, keď tomu prišiel čas, že Anna počala a porodila syna a nazvala jeho meno Samuel , lebo riekla: Od Hospodina som ho vyprosila.

21 (BKR) Šel pak muž ten Elkána se vší čeledí svou, aby obětoval Hospodinu obět výroční a slib svůj.
21 (KAT) A keď muž Elkána a celý jeho dom išiel obetovať Pánovi výročnú a sľubovú obetu,
21 (ROH) A človek Elkána zase odišiel hore i s celým svojím domom obetovať Hospodinovi každoročnú obeť bitnú a splniť svoj sľub.

22 (BKR) Ale Anna nešla, nebo řekla muži svému: Až odchovám dítě, tehdy povedu je, aby ukáže se před Hospodinem, zůstalo tam na věky.
22 (KAT) Anna nešla. Hovorila totiž svojmu mužovi: „Kým chlapček nie je oddojčený. Potom ho zavediem, nech sa zjaví pred Pánom a nech tam ostane navždy.“
22 (ROH) Ale Anna neišla hore, lebo riekla svojmu mužovi: Až bude odstavený chlapec, zavediem ho ta, a ukáže sa pred tvárou Hospodinovou a bude tam bývať až na veky.

23 (BKR) I řekl jí Elkána muž její: Učiň, cožť se dobrého vidí, zůstaň, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zůstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala.
23 (KAT) Jej manžel Elkána jej povedal: „Urob, ako uznáš za dobré! Zostaň, kým ho neoddojčíš! Kiežby Pán splnil svoje slovo!“ Žena teda ostala a chovala svojho syna, kým ho neoddojčila.
23 (ROH) A Elkána, jej muž, jej povedal: Učiň to, čo je dobré v tvojich očiach; zostaň, až ho odstavíš, len nech Hospodin postaví, a tak splní svoje slovo. A tak zostala žena a kojila svojho syna, dokiaľ ho neodstavila.

24 (BKR) Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se třmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítě pak ještě bylo malé.
24 (KAT) Keď ho oddojčila, jeho matka ho vzala s troma býčkami, jednou efou múky a mechom vína a zaviedla ho do Pánovho domu do Šíla. Chlapček bol útly.
24 (ROH) Potom, keď ho odstavila, odviedla ho so sebou hore i s tromi juncami nesúc jednu efu bielej múky jemnej a nádobu vína a doviedla ho do domu Hospodinovho do Síla, a chlapča bolo ešte malé.

25 (BKR) Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí.
25 (KAT) Býčka zabili a chlapčeka zaviedli k Hélimu.
25 (ROH) A zabili junca a doviedli chlapca k Élimu.

26 (BKR) Ona pak řekla: Poslyš mne, pane můj. Jako jest živa duše tvá, pane můj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu.
26 (KAT) I povedala: „Prosím, môj pane! Ako žiješ, môj pane, ja som tá žena, čo tu stála pri tebe a modlila sa k Pánovi.
26 (ROH) A ona riekla: Pohliadni na mňa, môj pane! Jako že žije tvoja duša, môj pane, ja som tá žena, ktorá som stála tu s tebou modliac sa Hospodinovi.

27 (BKR) Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož jsem prosila od něho.
27 (KAT) O tohoto chlapčeka som prosila a Pán splnil moju prosbu, ktorú som mu predkladala.
27 (ROH) Za tohoto chlapca som sa modlila, a Hospodin mi dal to, čo som si prosila od neho.

28 (BKR) Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýť jest Hospodinu. A učinil tu poklonu Hospodinu.
28 (KAT) Nuž aj ja som ho venovala Pánovi. Po všetky dni, kým len bude, nech je zasvätený Pánovi!“ I klaňali sa tam Pánovi.
28 (ROH) Preto ho i ja oddávam Hospodinovi, aby bol jeho po všetky dni, čo bude žiť; je vyprosený pre Hospodina. A poklonili sa tam Hospodinovi.