  | Kniha DeuteronómiumBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Dt 21, 1-23 |
1 (BKR) Když by nalezen byl zabitý (v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, abys dědičně vládl jí), ležící na poli, a nebylo by vědíno, kdo by ho zabil,
2 (BKR) Tedy vyjdou starší tvoji a soudcové tvoji, a měřiti budou k městům, kteráž jsou vůkol toho zabitého.
3 (BKR) A když nalezeno bude město nejbližší toho zabitého, tedy vezmou starší města toho jalovici z stáda, kteréž ještě nebylo užíváno, a kteráž netáhla ve jhu.
4 (BKR) I uvedou starší toho města jalovici tu do údolí pustého, kteréž nikdy nebylo děláno aneb oseto, a setnou šíji jalovice v tom údolí.
5 (BKR) Potom přistoupí kněží synové Léví; (nebo je Hospodin Bůh tvůj vyvolil, aby přisluhovali jemu, a požehnání dávali ve jménu Hospodinovu, vedlé jejichž výpovědi stane všeliká rozepře a každá rána.)
6 (BKR) Všickni také starší toho města, kteříž jsou nejbližší toho zabitého, umyjí ruce své nad jalovicí sťatou v tom údolí,
7 (BKR) A osvědčovati budou, řkouce: Nevylilyť jsou ruce naše krve té, aniž oči naše viděly vražedlníka.
8 (BKR) Očisť lid svůj Izraelský, kterýž jsi vykoupil, Hospodine, a nepřičítej krve nevinné lidu svého Izraelskému. I bude sňata s nich vina té krve.
9 (BKR) Ty pak odejmeš krev nevinnou z prostředku svého, když učiníš, což pravého jest před očima Hospodinovýma.
10 (BKR) Když bys vytáhl na vojnu proti nepřátelům svým, a dal by je Hospodin Bůh tvůj v ruce tvé, a zajal bys z nich mnohé;
11 (BKR) Uzříš-li mezi zajatými ženu krásného oblíčeje, a zamiluješ ji, tak abys ji sobě vzal za manželku:
12 (BKR) Uvedeš ji do domu svého, i oholí sobě hlavu, a obřeže nehty své;
13 (BKR) A složíc roucho své s sebe, v kterémž jest jata, zůstane v domě tvém, a plakati bude otce svého i matky své za celý měsíc; a potom vejdeš k ní, a budeš její manžel, a ona bude manželka tvá.
14 (BKR) Pakliť by se nelíbila, tedy propustíš ji svobodnou; ale nikoli neprodávej jí za peníze, ani nekupč jí, poněvadž jsi jí ponížil.
15 (BKR) Měl-li by kdo dvě ženy, jednu v milosti a druhou v nenávisti, a zplodily by mu syny, milá i nemilá, a byl-li by syn prvorozený nemilé:
16 (BKR) Tedy když dědice ustavovati bude nad tím, což by měl, nebude moci dáti práva prvorozenství synu milé před synem prvorozeným nemilé,
17 (BKR) Ale prvorozeného syna nemilé při prvorozenství zůstaví, a dá jemu dva díly ze všeho, což by měl; nebo on jest počátek síly jeho, jeho jest právo prvorozenství.
18 (BKR) Měl-li by kdo syna zpurného a protivného, ješto by neposlouchal hlasu otce svého a hlasu matky své, a jsa trestán, neuposlechl by jich:
19 (BKR) Tedy vezmouce ho otec i matka jeho, vyvedou jej k starším města svého, k bráně místa přebývání svého,
20 (BKR) A řeknou starším města svého: Syn náš tento, jsa zpurný a protivný, neposlouchá hlasu našeho, žráč a opilec jest.
21 (BKR) Tehdy všickni lidé města toho uházejí jej kamením a umřeť; a tak odejmeš zlé z prostředku svého, a všecken Izrael uslyšíce, báti se budou.
22 (BKR) Když by kdo zhřešil, že by hoden byl smrti, a byl by odsouzen k ní a pověsil bys ho na dřevě:
23 (BKR) Nezůstane přes noc tělo jeho na dřevě, ale hned v ten den pochováš jej, nebo zlořečený jest před Bohem pověšený; protož nepoškvrňuj země své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví.
| | | Dt 21, 1-23 |
Verš 17
Ale prvorozeného syna nemilé při prvorozenství zůstaví, a dá jemu dva díly ze všeho, což by měl; nebo on jest počátek síly jeho, jeho jest právo prvorozenství.
1Krn 5:1 - Synové pak Rubenovi prvorozeného Izraelova: (nebo on byl prvorozený, ale když poškvrnil lože otce svého, dáno jest prvorozenství jeho synům Jozefovým, syna Izraelova, však jemu není přičteno prvorozenství.
Gn 49:3 - Ruben, prvorozený můj jsi ty, síla má, a počátek moci mé, vyvýšenost důstojenství a vyvýšenost síly.
Verš 23
Nezůstane přes noc tělo jeho na dřevě, ale hned v ten den pochováš jej, nebo zlořečený jest před Bohem pověšený; protož nepoškvrňuj země své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví.
Gal 3:13 - Ale vykoupilť jest nás Kristus z zlořečenství Zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě),
Dt 21,1-9 - Každá vyliata krv volá k nebu o pomstu (Gn 4,10). V tom prípade, keď sa vrah nedal zistiť, museli akosi na základe spoločnej zodpovednosti úkon zmierenia vykonať tí, čo najbližšie bývali k miestu, kde sa stala vražda. Starší a sudcovia zastupujú celú pospolitosť. Skutočnosť, že sa mala vybrať jalovica, čo nenosila jarmo, a že sa mala zabiť na ne obrábanej pôde, naznačuje, že nešlo o svetskú vec, lež o náboženský úkon. Umývanie rúk nad zabitou jalovicou (v. 6) znázorňovalo nevinnosť obyvateľov príslušného mesta, čo sa týka vraždy (Ž 26,6; Mt 27,24).
Dt 21,10-14 - Prípad nemá na zreteli Kanaánčanky, pretože aj tie museli byť povraždené (7,3). Ide o zaja té ženy z iných národov, ale nie o tie, čo obývali Palestínu pred príchodom Izraelitov. Takáto žena mimopalestínskeho pôvodu bola len otrokyňou a vo všetkom sa musela podrobiť zákonom svoj ho pána. Preto nebolo tu nebezpečenstva, že žena zvedie svojho muža k odpadu od Pána a nevere. Ostrihať si vlasy atď. bolo znakom smútku (Lv 14,8; Nm 8,7).
Dt 21,15-17 - Zdá sa, že v starších predmojžišských časoch v rozhodovaní o práve prvorodeného mal otec istú voľnosť. Mohol preniesť právo prvorodeného aj na mladšieho syna (Gn 27,4; 49,3.4). Tu sa zastáva právo toho, čo je skutočne prvorodený, bez ohľadu na to, či je synom hlavnej, či vedľajšej manželky, či slobodnej, či otrokyne.
Dt 21,18-21 - Mojžiš neuznáva otcovo právo na život a smrť dieťaťa.
Dt 21,22-23 - Ide tu o popraveného človeka, ktorého mŕtvola sa potom obesila na kôl (Gn 40,19; Joz 10,26 n.; 2 Sam 4,12). V zločincovej mŕtvole je zosobnená kliatba, ktorú vyriekol sám Boh ústami sudcov. Táto kliatba by poškvrňovala izraelskú zem, preto mŕtvola sa musela pochovať ešte v ten deň, keď sa vykonala poprava. Rozsudok smrti sa vykonal kameňovaním. Obesenie mŕtvoly naznačovalo zväčšenie trestu a bolo aj výstrahou pre žijúcich.
