  | List RimanomBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Rim 9, 1-33 |
1 (BKR) Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
1 (KAT) Hovorím pravdu v Kristovi, neklamem, aj moje svedomie mi v Duchu Svätom dosvedčuje,
1 (ROH) Pravdu hovorím v Kristu, neluhám, pri čom mi svedčí aj moje svedomie v Svätom Duchu,
2 (BKR) Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
2 (KAT) že mám v srdci veľký žiaľ a neprestajnú bolesť.
2 (ROH) že mám veliký zármutok a neprestajnú bolesť vo svojom srdci.
3 (BKR) Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
3 (KAT) Radšej by som bol ja zavrhnutý od Krista namiesto svojich bratov, mojich príbuzných podľa tela.
3 (ROH) Lebo by som si prial ja sám byť anatema a odlúčený od Krista za svojich bratov, za svojich príbuzných podľa tela,
4 (BKR) Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
4 (KAT) Oni sú Izraeliti, majú adoptívne synovstvo, slávu, zmluvy, zákonodarstvo, bohoslužbu, prisľúbenia.
4 (ROH) ktorí sú Izraeliti, ktorých je synovstvo i sláva i smluvy i zákonodarstvo i svätoslužba i zasľúbenia,
5 (BKR) Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.
5 (KAT) Ich sú praotcovia a z nich podľa tela pochádza Kristus; on je nad všetkým Boh, zvelebený naveky. Amen.
5 (ROH) ktorých sú otcovia a tí, z ktorých pošiel Kristus podľa tela, ktorý je nado všetkým, Bôh, požehnaný na veky. Ameň.
6 (BKR) Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
6 (KAT) Ale nie že by bolo zlyhalo Božie slovo. Veď nie všetci, čo sú z Izraela, sú Izrael.
6 (ROH) No, nie že by bolo zmarené slovo Božie. Lebo nie všetci, ktorí sú z Izraela, sú Izraelom,
7 (BKR) Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
7 (KAT) A nie sú všetci Abrahámovými deťmi len preto, že sú jeho potomci. Ale: „Po Izákovi sa bude volať tvoje potomstvo.“
7 (ROH) ani preto, že sú semä Abrahámovo, nie sú všetci deťmi, ale: V Izákovi sa ti bude volať semä,
8 (BKR) To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
8 (KAT) To znamená, že nie telesné deti sú Božími deťmi, ale deti prisľúbenia sa považujú za potomstvo.
8 (ROH) to jest, nie deti tela sú deťmi Božími, ale deti zasľúbenia počítajú sa za semä.
9 (BKR) Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
9 (KAT) Lebo slovo prisľúbenia znie takto: „O takomto čase prídem a Sára bude mať syna.“
9 (ROH) Lebo slovo zasľúbenia je toto: O tomto čase prijdem, a Sára bude mať syna.
10 (BKR) A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
10 (KAT) A nielen to, ale aj Rebeka počala z jedného, z nášho otca Izáka.
10 (ROH) A nie len to, ale aj Rebeka počala z jedného, z Izáka, nášho otca.
11 (BKR) Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
11 (KAT) A hoci sa ešte ani nenarodili, ani neurobili nič dobré ani zlé - aby ostalo v platnosti Božie rozhodnutie, čo sa týka vyvolenia,
11 (ROH) Lebo ešte keď sa neboli narodili ani neboli vykonali ničoho dobrého alebo zlého - aby zostávalo preduloženie Božie podľa vyvolenia, nie zo skutkov, ale z toho, ktorý povoláva -
12 (BKR) Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
12 (KAT) nie zo skutkov, ale z vôle toho, ktorý povoláva -, bolo jej povedané: „Starší bude slúžiť mladšiemu,“
12 (ROH) ešte vtedy jej bolo povedané, že väčší bude slúžiť menšiemu.
13 (BKR) Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
13 (KAT) ako je napísané: „Jakuba som miloval, Ezaua som nenávidel.“
13 (ROH) Jako je napísané: Jakoba som miloval a Ezava som nenávidel.
14 (BKR) I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
14 (KAT) Čo teda povieme? Je vari Boh nespravodlivý? Vonkoncom nie!
14 (ROH) Čo tedy povieme? Či nie je nespravedlivosť u Boha? To nech sa nestane!
15 (BKR) Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
15 (KAT) Veď Mojžišovi hovorí: „Zmilujem sa, nad kým sa zmilujem, a zľutujem sa, nad kým sa zľutujem.“
15 (ROH) Lebo hovorí Mojžišovi: Zmilujem sa, nad kým sa zmilujem a zľutujem sa, nad kým sa zľutujem.
16 (BKR) A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
16 (KAT) Nezávisí to teda od toho, kto chce, ani od toho, kto beží, ale od Boha, ktorý sa zmilúva.
16 (ROH) Tak tedy nie je to vecou toho, kto chce, ani toho, kto beží, ale vecou Boha, ktorý sa zmilováva.
17 (BKR) Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
17 (KAT) Lebo Písmo hovorí faraónovi: „Vzbudil som ťa na to, aby som na tebe ukázal svoju moc a aby sa moje meno hlásalo po celej zemi.“
17 (ROH) Lebo Písmo hovorí faraonovi: Práve nato som ťa vzbudil, aby som na tebe ukázal svoju moc, a aby sa rozhlasovalo moje meno po celej zemi.
18 (BKR) A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
18 (KAT) Teda zmilúva sa, nad kým chce, a zatvrdzuje, koho chce.
18 (ROH) Tak tedy nad kým sa chce zmilovať, nad tým sa zmilováva, a koho chce zatvrdiť, toho zatvrdzuje.
19 (BKR) Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
19 (KAT) Povieš mi azda: „Prečo potom ešte karhá? Kto sa môže vzoprieť jeho vôli?!“
19 (ROH) Ale povieš mi tedy: A prečože potom karhá? Lebo veď kto kedy sa sprotivil jeho vôli, keď je tomu tak?
20 (BKR) Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
20 (KAT) Ale kto si ty, človeče, že odvrávaš Bohu?! Vari povie výtvor tomu, kto ho vytvoril: „Prečo si ma takto urobil“?
20 (ROH) Nuž tedy, ó, človeče, ktože si ty, že odhováraš Bohu?! Či azda povie útvor tomu, kto ho utvoril: Prečo si ma tak učinil?
21 (BKR) Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
21 (KAT) Alebo nemá hrnčiar moc nad hlinou, aby z tej istej hmoty urobil jednu nádobu na vznešené účely a druhú na všedné?
21 (ROH) Alebo či nemá hrnčiar práva a moci nad hlinou, aby z toho istého blata učinil jednu nádobu na česť a druhú na nečesť?
22 (BKR) Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
22 (KAT) A čo ak Boh chcel ukázať svoj hnev a prejaviť svoju moc, a preto s veľkou trpezlivosťou znášal nádoby hnevu, pripravené na záhubu,
22 (ROH) A čo, ak Bôh chcúc ukázať svoj hnev a oznámiť to, čo je jemu možné, znášal vo veľkej zhovievavosti nádoby hnevu, pripravené na záhubu,
23 (BKR) A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
23 (KAT) a ukázať bohatstvo svojej slávy na nádobách milosrdenstva, ktoré pripravil na slávu,
23 (ROH) a aby oznámil bohatstvo svojej slávy na nádobách milosrdenstva, ktoré vopred prihotovil na slávu? -
24 (BKR) Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
24 (KAT) na nás, ktorých povolal nielen zo Židov, ale aj z pohanov?!
24 (ROH) Ktorých aj povolal, nás, nie len zo Židov, ale aj z pohanov.
25 (BKR) Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
25 (KAT) Ako aj u Ozeáša hovorí: „Nazvem Nie môj ľud Mojím ľudom a Nemilovanú Milovanou.
25 (ROH) Ako aj v Hozeášovi hovorí: Nazoviem nie môj ľud svojím ľudom, a nie milovanú milovanou,
26 (BKR) A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
26 (KAT) A na mieste, kde sa im hovorilo: »Vy nie ste môj ľud«, tam sa budú volať Synmi živého Boha.“
26 (ROH) a bude, že na mieste, kde im bolo povedané: Vy nie ste mojím ľudom, že tam budú nazvaní synmi živého Boha.
27 (BKR) Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
27 (KAT) A Izaiáš volá nad Izraelom: „Keby bolo synov Izraela toľko ako piesku v mori, len zvyšok sa zachráni,
27 (ROH) A Izaiáš volá nad Izraelom: Keby bol počet synov Izraelových ako piesok mora, len zostatok bude spasený.
28 (BKR) Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
28 (KAT) lebo Pán splní svoje slovo dokonale a rýchlo na zemi.“
28 (ROH) Lebo zkazu, a rýchlu, vykoná v spravedlivosti; lebo záhubu, rýchlu, učiní Pán na zemi.
29 (BKR) A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
29 (KAT) A ako predpovedal Izaiáš: „Keby nám Pán Zástupov nebol ponechal potomstvo, boli by sme ako Sodoma, Gomore by sme boli podobní.“
29 (ROH) A tak ako predpovedal Izaiáš: Keby nám Pán Zástupov nebol zanechal semä, boli by sme jako Sodoma a Gomore by sme boli podobní.
30 (BKR) Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
30 (KAT) Čo teda povieme? Že pohania, ktorí sa neusilovali o spravodlivosť, dosiahli spravodlivosť, a to spravodlivosť, ktorá je z viery.
30 (ROH) Čo tedy povieme? Že pohania, ktorí sa nehnali za spravedlivosťou, dosiahli spravedlivosť, ale spravedlivosť z viery.
31 (BKR) Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
31 (KAT) Izrael sa však usiloval o zákon spravodlivosti, a k zákonu nedospel.
31 (ROH) A Izrael ženúc sa za zákonom spravedlivosti k zákonu spravedlivosti nedospel.
32 (BKR) Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
32 (KAT) Prečo? Preto, že nevychádzal z viery, ale zo skutkov. Narazili na kameň úrazu,
32 (ROH) Prečo? Preto, že nie z viery, ale jako zo skutkov zákona ho hľadali. Narazili na kameň úrazu,
33 (BKR) Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
33 (KAT) ako je napísané: „Hľa, kladiem na Sione kameň úrazu a skalu pohoršenia; kto v neho verí, nebude zahanbený.“
33 (ROH) jako je napísané: Hľa, kladiem na Sione kameň úrazu a skalu pohoršenia, a nikto, kto verí naň, nebude zahanbený.
| | | Rim 9, 1-33 |
Verš 1
Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
Rim 1:9 - Svědek mi jest zajisté Bůh, kterémužto sloužím duchem mým v evangelium Syna jeho, žeť bez přestání zmínku o vás činím,
2Kor 1:23 - Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.
2Kor 11:31 - Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu.
Gal 1:20 - Cožť pak píši vám, aj, před Bohem osvědčuji, žeť neklamám.
Flp 1:8 - Svědek mi jest zajisté Bůh, kterak po všech po vás toužím v srdci Ježíše Krista.
1Sol 2:5 - Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
1Sol 5:27 - Zavazujiť vás skrze Pána, aby čten byl list tento všechněm bratřím svatým.
Verš 3
Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
Ex 32:32 - Nyní pak neb odpusť hřích jejich, a pakli nic, vymaž mne, prosím, z knihy své, kteroužs psal.
Rim 10:1 - Bratří, příchylnost zajisté s zvláštní libostí srdce mého jestiť k Izraelovi, i modlitba za něj k Bohu, aby spasen byl.
Verš 4
Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
Dt 7:6 - Nebo ty lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému; tebe vyvolil Hospodin Bůh tvůj, abys jemu byl lidem zvláštním, mimo všecky národy, kteříž jsou na zemi.
Rim 2:17 - Aj, ty sloveš Žid, a spoléháš na Zákon, a chlubíš se Bohem,
Rim 3:2 - Mnohý všelikterak. Přední zajisté ten, že jest jim svěřen Zákon Boží.
Ef 2:12 - A že jste byli za onoho času bez Krista, odcizeni od společnosti Izraele, a cizí od úmluv zaslíbení, naděje nemající, a bez Boha na světě.
Verš 5
Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.
Jer 23:6 - Za dnů jeho spasen bude Juda, a Izrael bydliti bude bezpečně, a toť jest jméno jeho, kterýmž ho nazývati bude: Hospodin spravedlnost naše.
Jn 1:1 - Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
Sk 20:28 - Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němžto Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.
Rim 1:4 - Kterýž prokázán jest býti Synem Božím mocně, podle Ducha posvěcení, skrze z mrtvých vstání,) totiž o Ježíši Kristu, Pánu našem,
Heb 1:8 - Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na věky věků, berla pravosti jestiť berla království tvého.
Verš 6
Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
Nm 23:19 - Bůh silný není jako člověk, aby klamal, a jako syn člověka, aby se měnil. Což by řekl, zdaliž neučiní? Což by promluvil, zdali neutvrdí toho?
Rim 3:3 - Nebo což jest do toho, jestliže byli někteří z nich nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní?
2Tim 2:13 - A jsme-liť nevěrní, onť zůstává věrný; zapříti sám sebe nemůže.
Jn 8:39 - Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.
Rim 2:28 - Nebo ne ten jest pravý Žid, kterýž jest zjevně Židem; aniž to jest pravé obřezání, kteréž bývá zjevně na těle;
Verš 7
Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
Gal 4:23 - Ale ten z služebnice podle těla se narodil, tento pak z svobodné podle zaslíbení.
Gn 21:12 - I řekl Bůh Abrahamovi: Nestěžuj sobě o dítěti a o děvce své; cožkoli řekla tobě Sára, povol řeči její, nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě.
Gal 3:29 - A když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové.
Heb 11:18 - K němuž bylo řečeno: V Izákovi nazváno bude tobě símě,
Verš 8
To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
Gal 4:28 - Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.
Verš 9
Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
Gn 18:10 - A řekl: Jistotně se navrátím k tobě vedlé času života, a aj, syna míti bude Sára manželka tvá. Ale Sára poslouchala u dveří stanu, kteréž byly za ním.
Verš 10
A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
Gn 25:21 - I modlil se Izák pokorně Hospodinu za manželku svou; nebo byla neplodná. A uslyšel jej Hospodin; a tak počala Rebeka manželka jeho.
Verš 12
Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
Gn 25:23 - I řekl jí Hospodin: Dva národové jsou v životě tvém, a dvůj lid z života tvého se rozdělí; lid pak jeden nad druhý bude silnější, a větší sloužiti bude menšímu.
Verš 13
Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
Mal 1:2 - Miluji vás, praví Hospodin, vy pak říkáte: V čem nás miluješ? Zdaliž Ezau nebyl bratr Jákobův? praví Hospodin. A však jsem miloval Jákoba.
Verš 14
I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
Dt 32:4 - Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest.
2Krn 19:7 - A protož budiž bázeň Hospodinova při vás. Ostříhejte toho a čiňte tak, neboť není u Hospodina Boha našeho nepravosti, tak aby šetřiti měl osob, aneb přijímati dary.
Jób 34:10 - A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Verš 15
Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
Ex 33:19 - Kterýž odpověděl: Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
Verš 17
Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
Ex 9:16 - Ale však proto jsem tě zachoval, abych ukázal na tobě moc svou, a aby vypravovali jméno mé na vší zemi.
Verš 20
Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
Iz 45:9 - Běda tomu, kdož se v odpory dává s tím, jenž jej sformoval, jsa střep jako jiné střepiny hliněné. Zdaliž dí hlina hrnčíři svému: Což děláš? Dílo tvé zajisté ničemné jest.
Jer 18:6 - Zdaliž jako hrnčíř tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrnčíře, tak jste vy v ruce mé, ó dome Izraelský.
Verš 21
Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
2Tim 2:20 - V domu pak velikém netoliko jsou nádoby zlaté a stříbrné, ale také dřevěné i hliněné, a některé zajisté ke cti, některé pak ku potupě.
Verš 25
Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
Oz 2:23 - Nebo ji rozseji sobě na zemi, a smiluji se nad Loruchámou, Loammi pak řeknu: Lid můj jsi ty, a on dí: Bože můj.
Verš 26
A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
Oz 1:10 - A však bude počet synů Izraelských jako písku mořského, kterýž ani změřen, ani sečten býti nemůže. A stane se, že místo toho, kdež řečeno jim bylo: Nejste vy lid můj, řečeno jim bude: Synové Boha silného a živého jste.
1Pt 2:10 - Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, již nyní jste došli milosrdenství.
Verš 27
Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
Iz 10:22 - Nebo byť bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku mořského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost.
Verš 29
A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
Iz 1:9 - Byť nám byl Hospodin zástupů jakkoli malička ostatků nezanechal, byli bychom jako Sodoma, byli bychom Gomoře podobni.
Gn 19:24 - A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe.
Iz 13:19 - I budeť Babylon, někdy ozdoba království a okrasa důstojnosti Kaldejské, podobný podvrácené Sodomě a Gomoře.
Jer 50:40 - Podobná bude k podvrácení hroznému Sodomy a Gomory i sousedů jejich, dí Hospodin; neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn člověka.
Ez 16:46 - Sestra pak tvá starší, kteráž sedí po levici tvé, jest Samaří a dcery její, a sestra tvá mladší, kteráž sedí po pravici tvé, jest Sodoma a dcery její.
Verš 31
Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
Rim 10:2 - Neboť jim svědectví vydávám, žeť horlivost Boží mají, ale ne podle umění.
Rim 11:7 - Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho jest nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,
Verš 33
Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
Ž 118:22 - Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní.
Iz 8:14 - A budeť vám i svatyní, kamenem pak urážky a skalou pádu oběma domům Izraelským, osídlem a léčkou i obyvatelům Jeruzalémským.
Iz 28:16 - Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zakládám na Sionu kámen, kámen zkušený, úhelný drahý, základ pevný; kdo věří, nebudeť kvapiti.
Mt 21:42 - Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v Písmích: Kámen, kterýž jsou zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.
1Pt 2:6 - A protož praví Písmo: Aj, zakládámť na Sionu kámen úhelný, vybraný a drahý, a v kterýž kdokoli věří, nikoli nebude zahanben.
Ž 2:12 - Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
Prís 16:20 - Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Iz 28:16 - Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zakládám na Sionu kámen, kámen zkušený, úhelný drahý, základ pevný; kdo věří, nebudeť kvapiti.
Jer 17:7 - Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož naděje jest Hospodin.
Rim 9,1-5 - V úvode tejto časti Apoštol vyjadruje veľkú bolesť nad neverou Židov a vrúcnu túžbu po ich spáse, pričom uznáva ich prednosti a výsady.
Rim 9,3 - Paradoxné vyjadrenie, ktoré zvýrazňuje bezhraničnú lásku Apoštola k svojim súkmeňovcom Izraelitom.
Rim 9,4-5 - "Sú Izraeliti," t. j. majú meno, ktoré dal Boh praotcovi Jakubovi, a z toho pochádzajúce ďalšie privilégiá: adoptívne synovstvo, ktorým sa vyvolený národ stal "prvorodeným" Božím synom (Ex 4, 22); "slávu", ktorou Boh prebýval uprostred svojho ľudu; "zmluvy" s Abrahámom (Gn 15, 1; 15, 17; 17, 1), s Jakubom, Izraelom (Gn 32, 23), s Mojžišom (Ex 24, 7–8), s Dávidom (2 Sam 7, 11–16; Ž 89, 29); zákonodarstvo, ktoré je výrazom Božej vôle; pravú bohoslužbu; mesiášske prisľúbenia; patriarchov, ktorým sa zjavil Boh, a najmä privilégium, že z ich rodu pochádza Kristus.
Rim 9,7 - Pozri Gn 21, 12. Vyvoleným ľudom sú tí, čo sa vierou podobajú Abrahámovi, to je Abrahámovo pokolenie (Gal 3, 7).
Rim 9,8 - Porov. Gal 4, 23. 28.
Rim 9,9 - Gn 18, 10.
Rim 9,12-13 - Pozri Gn 25, 23; Mal 1, 2–3. Prorokovo slovo treba chápať v duchu biblickej hebrejskej reči, kde tento zvrat znamená menej milovať, nedávať prednosť, teda "viac som miloval Jakuba ako Ezaua".
Rim 9,14-18 - Boh je vo svojich rozhodnutiach zvrchovane slobodný. Preto nik nemôže povedať, že je nespravodlivý, keď si vyvolí, koho chce.
Rim 9,15 - Ex 33, 19.
Rim 9,16 - "Beží", t. j. kto sa namáha.
Rim 9,17 - Ex 9, 16.
Rim 9,18 - "Zatvrdzuje, koho chce." V duchu semitizmu Pavol tu pripisuje skutky ľudí predovšetkým Bohu ako prvej príčine. Tým však nemieni pripisovať zlobu skutkov Bohu, ale iba zdôrazniť, že Boh uskutočňuje svoj plán spásy nezávisle od úmyslu ľudí pri ich konaní.
Rim 9,19-21 - Boh je zvrchovaný Pán všetkých bytostí. Pavol tu voľne cituje Iz 29, 16; 45, 9; Múd 12, 12; Jer 18, 6; Sir 33, 13.
Rim 9,22-24 - Nemožno teda nič namietať, ak sa Boh rozhodol, že spravodlivo potresce zaťatých Židov, voči ktorým bol doteraz zhovievavý. A práve tak spravodlivo si počína, keď sa zmilúva nad tými Židmi a pohanmi, ktorí sa otvárajú Kristovmu evanjeliu a ktorých pripravuje na večnú spásu.
Rim 9,22 - "Nádoby hnevu", t. j. hriešnici.
Rim 9,23 - "Nádoby milosrdenstva", t. j. tí, ktorým chce preukázať milosrdenstvo.
Rim 9,25-29 - Pavol citátmi z prorokov dokazuje, že povolanie pohanov je úplne zdarma daným Božím darom, ako aj to, že zvyšok Izraela, verný Pánovi, bude zachránený.
Rim 9,25 - Oz 2, 23–24; 1 Pt 2, 10.
Rim 9,26 - Oz 2, 1.
Rim 9,27 - Oz 2, 1; Iz 10, 22–23.
Rim 9,32 - Porov. Iz 28, 16.
Rim 9,33 - Iz 8, 14.
