Kniha Jób

1 (BKR) Odpovídaje pak Job, řekl:
1 (ROH) A Job odpovedal a riekol:

2 (BKR) Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
2 (ROH) Oj, aby bola dobre odvážená moja nevoľa, a moje utrpenie, aby razom zdvihli na váhe!

3 (BKR) Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
3 (ROH) Lebo by to bolo teraz ťažšie nad piesok morí, a preto sú aj moje slová nerozmyslené.

4 (BKR) Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
4 (ROH) Lebo strely Všemohúceho väzia vo mne, ktorých jed pije môj duch; hrôzy Božie postavily sa do šíku proti mne.

5 (BKR) Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
5 (ROH) Či azda reve divoký osol nad mladistvou trávou? Alebo či ručí vôl nad svojím krmom, slaným a miešaným?

6 (BKR) Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
6 (ROH) Či sa jie voľačo nechutné bez soli? Či je nejaká chuť v bielku vajca?

7 (BKR) Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
7 (ROH) A teraz práve to, čoho sa nechcela dotknúť moja duša, je ako mojím pokrmom v nemoci.

8 (BKR) Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
8 (ROH) Oj, aby sa naplnila moja žiadosť, a aby to, čo očakávam, dal Bôh!

9 (BKR) Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
9 (ROH) Totiž, žeby sa ľúbilo Bohu, aby ma rozdrtil, aby vystrel svoju ruku a vyťal ma!

10 (BKR) Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
10 (ROH) A mal by som ešte vždy útechu a vyskočil by som v bolesti, ktorej nešetrí, lebo som nezatajil slov Najsvätejšieho.

11 (BKR) Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
11 (ROH) Čo je moja sila, aby som dúfal, a čo je môj koniec, aby som znášal trpezlivo?

12 (BKR) Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
12 (ROH) Či je moja sila silou kameňa? Alebo či je moje telo z medi?

13 (BKR) Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
13 (ROH) Isté je, že niet pre mňa pomoci vo mne, a to, čo by prospelo, je zahnané odo mňa.

14 (BKR) Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
14 (ROH) Hynúcemu prisluší milosrdenstvo od jeho priateľa, keby hneď i bázeň Všemohúceho bol opustil.

15 (BKR) Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
15 (ROH) Moji bratia zklamali jako potok, jako riečište potokov, ktoré ta pošly,

16 (BKR) Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
16 (ROH) kalné od ľadu, v ktorých sa ukryl sneh;

17 (BKR) V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
17 (ROH) v čase, keď sú ožehané slnkom, vysychajú; keď býva horúco, miznú zo svojho miesta.

18 (BKR) Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
18 (ROH) Krútia sa stezky ich ciest, odchádzajú na pustinu a hynú.

19 (BKR) To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
19 (ROH) Pozrú sa karavány z Témy, putujúce zástupy zo Šeby, ktoré sa nadejaly na ne!

20 (BKR) Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
20 (ROH) Budú sa hanbiť, že v ne dúfaly; prijdú až ta a budú sa stydieť!

21 (BKR) Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
21 (ROH) Lebo vy ste ním teraz, takým potokom: vidíte strašnú vec a bojíte sa.

22 (BKR) Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
22 (ROH) Či som povedal: Dajte mi!? Alebo: Uplaťte zo svojho majetku za mňa

23 (BKR) Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
23 (ROH) a vysloboďte ma z ruky protivníka a vykúpte ma z ruky ukrutníkov?

24 (BKR) Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
24 (ROH) Poučte ma, a ja budem mlčať, a vysvetlite mi, v čom som blúdil!

25 (BKR) Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
25 (ROH) Aké prenikavé sú slová pravdy! Ale čo nakára vaše káranie?!

26 (BKR) Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
26 (ROH) Či zamýšľate kárať slová? Lebo veď do vetra idú slová zúfalého!

27 (BKR) Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
27 (ROH) Áno, o sirotu hádžete los a jednáte sa o svojho priateľa.

28 (BKR) A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
28 (ROH) A tak teraz nech sa vám chce pozrieť na mňa, a istotne nebudem luhať do vašej tvári.

29 (BKR) Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
29 (ROH) Vráťte sa, prosím, a zkúste, nech nie je neprávosti! Vráťte sa a zkúste ešte, moja spravedlivosť leží v tom!

30 (BKR) A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
30 (ROH) Či je na mojom jazyku neprávosť? Či nerozozná moje ďasno zkazy?