Kniha Jób

1 (BKR) Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
1 (ROH) Hľa, nádej človeka na neho je klamná. Alebo či sa dokonca už i na jeho pohľad rúti na zem?

2 (BKR) Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
2 (ROH) Nikto nie je taký smelý, ani len aby ho zobudil. A kde kto potom sa postaví predo mnou?!

3 (BKR) Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
3 (ROH) Kto ma kedy predišiel voľačím, aby som odplatil? Čokoľvek je pod všetkými nebesami, je moje.

4 (BKR) Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
4 (ROH) Nebudem mlčať o jeho údoch o sile a kráse jeho ustrojenia.

5 (BKR) Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
5 (ROH) Kto odkryje povrch jeho rúcha? S dvojitou svojou úzdou kto pristúpi?

6 (BKR) Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
6 (ROH) Kto otvorí vráta jeho tvári? Okolo jeho zubov je strach.

7 (BKR) Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
7 (ROH) Pýchou ryhy jeho štítov; každý je privrený jako tesná pečať.

8 (BKR) Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
8 (ROH) Jeden prilieha k druhému tak, že vzduch nevojde medzi ne.

9 (BKR) Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
9 (ROH) Každý ľne pevne k druhému; držia sa spolu a neodstávajú od seba.

10 (BKR) Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
10 (ROH) Jeho kýchanie žiari svetlom a jeho oči sú jako riasy rannej zory.

11 (BKR) Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
11 (ROH) Z jeho úst vychádzajú fakle; uletujú ohnivé iskry.

12 (BKR) Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
12 (ROH) Z jeho chriapov vychádza dym; je to jako vrúci kotol a horiaca sitina.

13 (BKR) V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
13 (ROH) Jeho dych rozpaľuje uhlie, a plameň vychádza z jeho úst.

14 (BKR) Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
14 (ROH) V jeho šiji prebýva sila, a pred ním výskoky uteká strach.

15 (BKR) Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
15 (ROH) Kusy jeho mäsa pevne sa držia. Všetko je na ňom ako uliate, ani sa nepohne.

16 (BKR) Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
16 (ROH) Jeho srdce je uliate jako z kameňa, a je uliate, pevné jako spodný žernov.

17 (BKR) Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
17 (ROH) Jeho dvihnutia sa boja i najsilnejší; zlyhajú od zdrtenia.

18 (BKR) Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
18 (ROH) Keby ho niekto dostihol mečom, jeho meč neostojí, ani kopija ani strela ani pancier.

19 (BKR) Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
19 (ROH) Považuje železo za slamu, za hnilé drevo meď.

20 (BKR) Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
20 (ROH) Strela z luku ho nepohne na útek; kamene z praku sa mu obrátia na plevy.

21 (BKR) Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
21 (ROH) Kyjak považuje za suché steblo; smeje sa šramotu kopije.

22 (BKR) Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
22 (ROH) Pod ním je ostrie črepu; stelie hrot, ako čo by to bolo na blato.

23 (BKR) Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
23 (ROH) Pôsobí, aby vrela hlbina jako hrniec; robí more nádobou strojenej masti.

24 (BKR) Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
24 (ROH) Za ním svieti draha; považuje priepasť za bezvládne šediny.

25 (BKR) Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
25 (ROH) Nie je mu podobného na zemi; ktorý by bol učinený tak, bez strachu.

26 ----
26 (ROH) Smele pozrie na čokoľvek vysoké; je kráľom nad všetkými šelmami.