Kniha Jób

1 (BKR) Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
1 (ROH) Či vieš čas rodenia kamzíkov? Pozoroval si azda svíjať sa jelenice, keď rodia?

2 (BKR) Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
2 (ROH) Či počítaš mesiace, ktoré vyplňujú? A či vieš čas ich pôrodu,

3 (BKR) Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
3 (ROH) kedy sa skláňajú, rodia svoje mláďatá, odvrhujú svoje bolesti?

4 (BKR) Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
4 (ROH) Ich mladé silnejú; rastú na poli; vyjdú a viacej sa nevrátia.

5 (BKR) Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
5 (ROH) Kto pustil divého osla na slobodu, a sväzky toho divocha kto rozviazal?

6 (BKR) Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
6 (ROH) Ktorému som dal pustinu za jeho dom a za jeho príbytky slanú zem?

7 (BKR) Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
7 (ROH) Smeje sa lomozu mesta; nečuje povyku pohoniča.

8 (BKR) To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
8 (ROH) To, čo najde na vrchoch, je jeho pašou, a vyhľadáva všetko, čo je zelené.

9 (BKR) Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
9 (ROH) Či ti bude chcieť slúžiť jednorožec? Či bude nocovať pri tvojich jasliach?

10 (BKR) Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
10 (ROH) Či pripriahneš jednorožca k brázde jeho povrazom? Či bude za tebou brániť údolia?

11 (BKR) Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
11 (ROH) Či sa spoľahneš na neho preto, že má veľkú silu, a zanecháš na neho svoju prácu?

12 (BKR) Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
12 (ROH) Či mu budeš veriť, že svezie tvoje semeno a sprace tvoje humno?

13 (BKR) Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
13 (ROH) Krýdlo pštrosov plesá. A istotne to nie je peruť ľútostného bociana ani perie!

14 (BKR) A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
14 (ROH) Pretože zanechá zemi svoje vajcia a liahnuc hreje ich na prachu

15 (BKR) Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
15 (ROH) a zabúda, že ich môže rozpučiť noha, alebo že ich môže zašliapať poľná zver.

16 (BKR) Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
16 (ROH) Tvrde zaobchodí so svojimi mláďatami, jako keby neboly jeho, i keby jeho práca mala byť nadarmo, nestrachuje sa o ňu.

17 (BKR) Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
17 (ROH) Pretože mu Bôh dal zabudnúť na múdrosť ani mu nedal podielu na rozumnosti.

18 (BKR) Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
18 (ROH) V taký čas, keď zatrepoce krýdlami na výšine, vysmeje sa koňovi i jeho jazdcovi.

19 (BKR) Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
19 (ROH) Či ty dáš koňovi silu? Či odeješ jeho šiju hrivou?

20 (BKR) Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
20 (ROH) Či spôsobíš, že bude skákať sťa kobylka? Jeho nádherný frkot je strašný.

21 (BKR) Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
21 (ROH) Jeho nohy hrabú na doline, a plesá vo svojej sile; ide von v ústrety zbrani.

22 (BKR) Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
22 (ROH) Smeje sa strachu ani sa neľaká ani neustúpi pred mečom,

23 (BKR) Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
23 (ROH) hoci nad ním chreští túl, lesklá kopija a pika;

24 (BKR) S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
24 (ROH) s hrmotom a s búrlivým hnevom hltá zem ani nepostojí s pokojom, lebo zavznel zvuk trúby.

25 (BKR) Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
25 (ROH) Kedykoľvek zatrúbi trúba, zarehoce, a zďaleka začuchá boj, hrmot kniežat a krik.

26 (BKR) Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
26 (ROH) Či je to z tvojho rozumu, že lieta jastrab, rozostrie svoje krýdla oproti juhu?

27 (BKR) Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
27 (ROH) Či na tvoj rozkaz vznáša sa orol a že na vysokom mieste kladie svoje hniezdo?

28 (BKR) Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
28 (ROH) Prebýva na skale a hniezdi na výčnelku skaly, a to jako na hrade.

29 (BKR) Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
29 (ROH) Odtiaľ pátra po žrádle; jeho oči hľadia naďaleko.

30 (BKR) Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]
30 (ROH) A jeho mláďatá strebú krv. Kde sú nejakí pobití, tam je aj on.