| Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Jób 32, 1-22 |
1 (BKR) A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 (BKR) Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 (BKR) Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 (BKR) Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 (BKR) Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 (BKR) I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 (BKR) Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 (BKR) Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 (BKR) Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 (BKR) A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 (BKR) Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 (BKR) A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 (BKR) Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 (BKR) Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 (BKR) Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 (BKR) Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 (BKR) Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 (BKR) Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 (BKR) Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 (BKR) Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 (BKR) Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 (BKR) Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
| | Jób 32, 1-22 |
Verš 8
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Jób 12:13 - Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Jób 38:36 - Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Prís 2:6 - Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
Kaz 2:26 - Člověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.
Dan 1:17 - Mládence pak ty čtyři obdařil Bůh povědomostí a rozumností ve všelikém literním umění a moudrostí; nadto Danielovi dal, aby rozuměl všelikému vidění a snům.
Dan 2:21 - A on proměňuje časy i chvíle; ssazuje krále, i ustanovuje krále; dává moudrost moudrým a umění majícím rozum.
Verš 9
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Jób 12:12 - Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Verš 6
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Jób 32:4 - Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Jób 32:7 - Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Jób 15:10 - I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Job 32,8 - Vek sám nepostačuje, aby niekto neomylne dosiahol dostatok múdrosti. Aby niekto vedel správne vystihnúť pravú podstatu vecí, na to je potrebný zvláštny Boží dar.