  | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Jób 19, 1-29 |
1 (BKR) Tedy odpověděv Job, řekl:
2 (BKR) Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 (BKR) Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 (BKR) Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 (BKR) Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 (BKR) Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 (BKR) Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 (BKR) Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 (BKR) Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 (BKR) Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 (BKR) Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 (BKR) Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 (BKR) Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 (BKR) Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 (BKR) Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 (BKR) Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 (BKR) Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 (BKR) Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 (BKR) V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 (BKR) K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 (BKR) Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 (BKR) Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 (BKR) Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 (BKR) Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 (BKR) Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 (BKR) A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 (BKR) Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 (BKR) Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 (BKR) Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
| | | Jób 19, 1-29 |
Verš 19
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Ž 41:9 - Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.
Ž 55:13 - Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
Verš 18
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Jób 30:1 - Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Verš 11
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Jób 13:24 - Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Jób 16:9 - Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Jób 33:10 - Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
Nár 2:5 - Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost.
Verš 20
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Jób 30:30 - Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
Ž 102:5 - Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Nár 4:8 - Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo.
Verš 13
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Ž 31:11 - Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
Ž 38:11 - Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Ž 69:8 - Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Ž 88:8 - Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
Job 19,9 - Boh postrhúval ozdobné rúcho z Jóba, t. j. odňal mu všetku vážnosť a bohatstvo, ktorými predtým oplýval.
Job 19,12 - "Tlupy, čo postupujú združené", sú všetci nepriatelia Jóbovi. K nim patria aj jeho bezohľadní priatelia.
Job 19,13 - "Bratia" sú Jóbovi súkmeňovci a iní bližší pokrvní. Slovo "brat" malo v tých krajoch široký význam: Okrem pokrvných naznačovalo vôbec všetkých ľudí, ktorí sú dušou niekomu blízki.
Job 19,20 - Jób vychudol na kožu a kosť. Pery bez mäsa mu pokrývajú zuby.
Job 19,24 - Nápisy na skalných stenách chránili proti vplyvom poveternosti tak, že vryté priehlbiny písmen vyplnili olovom.
Job 19,27 - Osnova sa nám spoľahlivo nezachovala; preto je pochopiteľné, že aj preklady sú dosť odchylné. Zmysel miesta treba porovnať s obsahom celej knihy. Kniha o Jóbovi nikde neučí výslovné presvedčenie o budúcom zmŕtvychvstaní tela, ako sa o tom mnohí, najmä vedení textom Vulgáty nazdávali. Zmysel miesta je asi tento: Keď večne živý Boh vystúpi raz ako Jóbov obhajca, pomôže mu k jeho právu. Lebo Boh dokáže jeho nevinu a zbaví ho aj utrpenia. Jób bude hľadieť na Boha vo svojom tele, ale ešte v tomto živote.
