Kniha Genezis

1 (BKR) Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem.
1 (ROH) A stalo sa po celých dvoch rokoch, že sa snívaly faraonovi sny. Snívalo sa mu, že hľa, stojí nad riekou.

2 (BKR) A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, kteréžto pásly se na mokřinách.
2 (ROH) A tu hľa, z rieky vychádzalo sedem kráv, pekných na pohľad i tučných, a pásly sa na mokrine.

3 (BKR) A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka.
3 (ROH) A zase hľa, za nimi vychádzalo z rieky iných sedem kráv, šeredných na pohľad a chudých, a postavily sa na strane tamtých kráv na brehu rieky.

4 (BKR) A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao.
4 (ROH) A tie na pohľad šeredné kravy chudé zožraly tých sedem kráv, pekných na pohľad a tučných. A v tom sa zobudil faraon.

5 (BKR) A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných.
5 (ROH) A keď usnul, snívalo sa mu po druhé, že hľa, sedem klasov vychádza z jedného stebla, tučných a krásnych.

6 (BKR) A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi.
6 (ROH) A zase hľa, za nimi vyrastalo sedem klasov, tenkých a vysušených východným vetrom.

7 (BKR) A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen.
7 (ROH) A tie tenké klasy pohltily tých sedem klasov tučných a plných. A zase sa prebudil faraon. A hľa, bol to sen.

8 (BKR) Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadače Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi.
8 (ROH) A stalo sa ráno, že bol veľmi znepokojený jeho duch. A poslal poslov a povolal všetkých učencov Egypta i všetkých jeho mudrcov. A faraon im rozprával svoje sny. Ale nebolo toho, kto by ich vyložil faraonovi.

9 (BKR) Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes.
9 (ROH) Vtedy hovoril náčelník čašníkov s faraonom a riekol: Rozpomínam sa dnes na svoje previnenia.

10 (BKR) Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaři.
10 (ROH) Faraon sa bol rozhneval na svojich služobníkov a bol ma dal pod stráž do domu náčelníka kráľovej stráže, mňa i náčelníka pekárov.

11 (BKR) Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého.
11 (ROH) A sníval sa nám sen jednej a tej istej noci, mne i jemu, obidvom sa nám snívalo podľa vlastného výkladu jeho i môjho sna.

12 (BKR) A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal.
12 (ROH) A bol tam s nami nejaký hebrejský mládenec, služobník náčelníka kráľovskej stráže, a keď sme mu porozprávali, čo sa nám snívalo, vyložil nám naše sny, obidvom vyložil podľa toho, jaký bol ktorého sen.

13 (BKR) A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen.
13 (ROH) A stalo sa, že jako nám vyložil, tak i bolo: mňa navrátil faraon do môjho úradu a jeho obesil.

14 (BKR) Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi.
14 (ROH) Vtedy poslal faraon a zavolal Jozefa, a vyviedol ho behom z jamy. A keď sa oholil a zmenil svoje rúcho, prišiel k faraonovi.

15 (BKR) I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti.
15 (ROH) A faraon povedal Jozefovi: Sníval sa mi sen, a neni toho, kto by ho vyložil. Ale ja som počul o tebe, že keď len počuješ sen, hneď ho vieš vyložiť.

16 (BKR) Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi.
16 (ROH) A Jozef odpovedal faraonovi a riekol: Nie je to moja vec; Bôh odpovie faraonovi to, čo mu bude na pokoj.

17 (BKR) Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka.
17 (ROH) A tedy hovoril faraon Jozefovi: Videl som vo svojom sne, že hľa stojím na brehu rieky.

18 (BKR) A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách.
18 (ROH) A hľa, z rieky vychádzalo sedem kráv, tučných a pekných čo do postavy, a pásly sa na mokrine.

19 (BKR) A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské.
19 (ROH) A hľa, za nimi vychádzalo sedem iných kráv, biednych a veľmi šeredných čo do postavy, a chudobných. Nevidel som takých šeredných kráv nikde v zemi Egyptskej.

20 (BKR) A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých.
20 (ROH) A tie chudé kravy šeredné zožraly tých prvých sedem kráv tučných.

21 (BKR) A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem.
21 (ROH) A vošly do ich brucha, ale nebolo znať, že by boly vošly do ich brucha, a boly na pohľad šeredné ako predtým. A prebudil som sa.

22 (BKR) Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných.
22 (ROH) A zase som videl vo svojom sne, že hľa, sedem klasov vyrastalo na jednom steble plných a krásnych.

23 (BKR) A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi.
23 (ROH) A hľa, za nimi vyrastalo sedem scvrklých klasov tvrdých, tenkých a vysušených východným vetrom.

24 (BKR) I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil.
24 (ROH) A tie tenké klasy pohltily tých sedem krásnych klasov. A povedal som to učencom, ale neni toho, kto by mi oznámil, čo to znamená.

25 (BKR) Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi.
25 (ROH) A Jozef riekol faraonovi: Sen faraonov znamená jedno a to isté. Bôh oznámil faraonovi to, čo bude činiť.

26 (BKR) Sedm krav pěkných jest sedm let, a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný.
26 (ROH) Sedem krásnych kráv je sedem rokov, a sedem krásnych klasov je tiež sedem rokov; je to jeden sen.

27 (BKR) Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu.
27 (ROH) A sedem chudých kráv šeredných, vychádzajúcich za nimi, je sedem rokov, a sedem klasov prázdnych, vysušených východným vetrom, bude sedem rokov hladu.

28 (BKR) Toť jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi.
28 (ROH) To je to, čo som hovoril faraonovi. Bôh to, čo bude činiť, ukázal faraonovi.

29 (BKR) Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.
29 (ROH) Hľa, prijde sedem rokov veľkej hojnosti v celej Egyptskej zemi.

30 (BKR) A po nich nastane sedm let hladu,v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi.
30 (ROH) A po nich nastane sedem rokov hladu, a zabudne sa všetka tá hojnosť v Egyptskej zemi, a hlad zahubí zem.

31 (BKR) Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude.
31 (ROH) Ani sa nebude znať tá hojnosť v zemi pre hlad, ktorý nastane potom, lebo bude veľmi veľký a ťažký.

32 (BKR) Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím spíše Bůh vykoná to.
32 (ROH) A že sa sen dvakrát opakoval faraonovi, to znamená, že vec je istá od Boha, a že to Bôh učiní skoro.

33 (BKR) Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou.
33 (ROH) A tak teraz nech si vyhľadá faraon rozumného a múdreho muža a nech ho ustanoví nad Egyptom.

34 (BKR) To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných.
34 (ROH) Nech to učiní faraon! A nech ustanoví úradníkov nad zemou a bude brať piaty diel úrody z Egyptskej zeme po sedem rokov hojnosti.

35 (BKR) Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně.
35 (ROH) A nech nashromaždia všelijakej potravy za tých sedem dobrých rokov, ktoré prijdú teraz, a nahromadia obilia pod ruku faraonovu, potravy po mestách, a strážiac zachovajú to.

36 (BKR) A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem.
36 (ROH) A tie potraviny budú odložené zemi na sedem rokov hladu, ktoré budú v Egyptskej zemi, a nebude zem vyplienená hladom.

37 (BKR) I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.
37 (ROH) A vec sa ľúbila faraonovi i všetkým jeho služobníkom.

38 (BKR) Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?
38 (ROH) V tedy povedal faraon svojim služobníkom: Či najdeme iného takého muža, v ktorom by bol Duch Boží?

39 (BKR) Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi.
39 (ROH) A faraon povedal Jozefovi: Pretože dal Bôh tebe znať všetko toto, nieto iného tak rozumného a múdreho človeka, jako si ty.

40 (BKR) Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.
40 (ROH) Ty budeš nad mojím domom, a podľa toho, čo rieknu tvoje ústa, bude sa spravovať všetok môj ľud; len o kráľovský prestol budem väčší od teba.

41 (BKR) Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou.
41 (ROH) A ďalej povedal faraon Jozefovi: Hľaď, ustanovil som ťa nad celou zemou Egyptskou.

42 (BKR) A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho.
42 (ROH) A faraon sňal svoj pečatný prsteň so svojej ruky a dal ho na ruku Jozefovu, obliekol ho do kmentového rúcha a na jeho hrdlo dal zlatú reťaz.

43 (BKR) A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou.
43 (ROH) A dal ho voziť na svojom druhom voze, a volali pred ním: Klaňajte sa! A tak ho ustanovil nad celou zemou Egyptskou.

44 (BKR) A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.
44 (ROH) A faraon povedal Jozefovi: Ja som faraon. Bez tvojho dovolenia nikto nepozdvihne ani svojej ruky ani svojej nohy v celej zemi Egyptskej.

45 (BKR) A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou.
45 (ROH) A faraon nazval meno Jozefovo: Safenat-paneach , a dal mu Azenatu, dcéru Putifera, kňaza-kniežaťa z Óna, za ženu. A Jozef vyšiel na Egyptskú zem.

46 (BKR) (Jozef pak byl ve třidcíti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváři Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou.
46 (ROH) A Jozefovi bolo tridsať rokov, keď sa postavil pred faraona, kráľa Egypta. A Jozef vyšiel zpred tvári faraonovej a pochodil po celej zemi Egyptskej.

47 (BKR) A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost.
47 (ROH) A zem pracovala za sedem rokov hojnosti dávajúc plodiny plnými rukami.

48 (BKR) I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, kteréž byly okolo něho, složil v něm.
48 (ROH) A shromažďoval všelijaké potraviny siedmich úrodných rokov, ktoré boly v Egyptskej zemi, a složil potraviny v mestách. Potraviny podľa každého jednotlivého mesta, ktoré bolo vôkol neho, uložil v jeho strede.

49 (BKR) A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu.
49 (ROH) A tak nahromadil Jozef obilia ako morského piesku, veľmi mnoho, takže prestal i počítať, lebo mu nebolo počtu.

50 (BKR) Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než přišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On.
50 (ROH) A Jozefovi sa narodili dvaja synovia, prv ako prišiel rok hladu, ktorých mu porodila Azenata, dcéra Putiferova, kňaza-kniežaťa z Óna.

51 (BKR) A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dům otce svého.
51 (ROH) A Jozef nazval meno prvorodeného Manasses ; lebo vraj Bôh mi dal zabudnúť na všetko moje trápenie i na celý dom môjho otca.

52 (BKR) Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého.
52 (ROH) Meno druhého nazval Efraim ; lebo vraj Bôh mi dal, aby som sa rozplodil v zemi môjho trápenia.

53 (BKR) Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské;
53 (ROH) A skončilo sa sedem rokov hojnosti, ktorá bola v Egyptskej zemi.

54 (BKR) A počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.
54 (ROH) Potom začalo prichádzať sedem rokov hladu, jako predpovedal Jozef. A bol hlad vo všetkých tých zemiach, ale v celej zemi Egyptskej bol chlieb.

55 (BKR) Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte.
55 (ROH) No, potom hladovala i celá zem Egyptská, a ľud kričal na faraona o chlieb. A faraon povedal všetkým Egypťanom: Iďte k Jozefovi, a to, čo vám povie, budete robiť.

56 (BKR) A byl hlad na tváři vší země. Tedy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské.
56 (ROH) A hlad bol na celej tvári zeme. Vtedy otvoril Jozef všetko, čo bolo u nich, a predával Egypťanom obilie, a hlad sa vše viacej rozmáhal v Egyptskej zemi.

57 (BKR) A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.
57 (ROH) A všetky krajiny prichádzaly do Egypta kupovať obilie, k Jozefovi, lebo sa bol rozmohol hlad po celej zemi.