Kniha Genezis

1 (BKR) Přišli pak dva andělé do Sodomy u večer, a Lot seděl v bráně Sodomské. Kteréžto když uzřel, vstav, šel jim v cestu a sklonil se tváří až k zemi.
1 (ROH) A dvaja anjeli prišli do Sodomy večer. A Lot sedel v bráne Sodomy. A Lot uvidiac ich vstal a pošiel im oproti a poklonil sa tvárou k zemi.

2 (BKR) A řekl: Aj, prosím páni moji, uchylte se nyní do domu služebníka svého, a zůstaňte přes noc; umyjete také nohy své a ráno vstanouce, půjdete cestou svou. Oni pak odpověděli: Nikoli, ale přenocujeme na ulici.
2 (ROH) A povedal: Hľa, prosím, moji pánovia, uchýľte sa, prosím, do domu svojho služobníka a prenocujte tam a umyte svoje nohy a potom vstanúc skoro ráno pojdete svojou cestou. A oni riekli: Nie, ale prenocujeme na ulici.

3 (BKR) Ale když on je velmi nutil, obrátivše se k němu, vešli do domu jeho. I udělal jim hody, a napekl chlebů přesných, i jedli.
3 (ROH) No, keď ich len veľmi nútil, uchýlili sa k nemu a vošli do jeho domu, a spravil im hostinu a napiekol nekvasených chlebov, a jedli.

4 (BKR) Prvé pak než lehli, muži města toho, muži Sodomští, osuli se vůkol domu toho, od mladého až do starého, všecken lid odevšad.
4 (ROH) Potom však prv ako si ľahli, mužovia mesta, sodomskí mužovia, obstúpili dookola dom, od mladého až do starého, všetok ľud odovšadiaľ.

5 (BKR) I volali na Lota, a řekli jemu: Kde jsou ti muži, kteříž přišli k tobě v noci? Vyveď je k nám, ať je poznáme.
5 (ROH) A volali na Lota a vraveli mu: Kde sú tí mužovia, ktorí prišli k tebe tejto noci? Vyveď ich k nám, aby sme ich poznali!

6 (BKR) I vyšel k nim Lot ven, a zavřel po sobě dvéře.
6 (ROH) A Lot vyšiel k nim von ku vchodu a dvere zavrel za sebou.

7 (BKR) A řekl: Prosím, bratří moji, nečiňte zlého.
7 (ROH) A povedal: Prosím vás, moji bratia, nerobte zlého!

8 (BKR) Aj, mám teď dvě dcery, kteréžto nepoznaly muže; vyvedu je nyní k vám, čiňte s nimi, jak se vám líbí; toliko mužům těmto nic nečiňte, poněvadž vešli pod stín střechy mé.
8 (ROH) Nože hľa, mám dve dcéry, ktoré nepoznaly muža, prosím, nech ich vyvediem k vám, a urobte im podľa toho, čo je dobré vo vašich očiach. Len tým mužom nerobte ničoho, lebo preto vošli do tône mojej strechy.

9 (BKR) I řekli: Odejdi tam! A mluvili: Sám se dostal sem pohostinu, a chce nás souditi? Nyní tobě hůř uděláme, než jim. I obořili se násilně na muže toho, totiž na Lota, a přistoupili, aby vylomili dvéře.
9 (ROH) A povedali: Idi ta! A taktiež povedali: Sám prišiel sem bývať cudzinec a bude nás súdiť! Počkaj, teraz urobíme tebe horšie ako im! A útočili na človeka, na Lota, veľmi, a pristúpili vylámať dvere.

10 (BKR) Tedy muži ti vztáhli ven ruku svou, a uvedli Lota k sobě do domu, a dvéře zavřeli.
10 (ROH) Ale mužovia vystreli svoju ruku a vtiahli Lota k sebe do domu a zavreli dvere.

11 (BKR) A ty muže, kteříž byli přede dveřmi domu, ranili slepotou velikou, od nejmenšího až do největšího, tak že ustali, hledajíce dveří.
11 (ROH) A mužov, ktorí boli predo dvermi domu, ranili slepotou, všetkých, od najmenšieho do najväčšieho, takže ustali hľadať dvere.

12 (BKR) I řekli muži k Lotovi: Máš-li ještě zde koho, buď zetě neb syny své, neb dcery své, i všecko, což máš v městě, vyveď z místa tohoto.
12 (ROH) A mužovia riekli Lotovi: Či tu máš ešte niekoho? Zaťa alebo svojich synov alebo svoje dcéry, ale všetkých, ktorých máš v tomto meste, vyveď z tohoto miesta.

13 (BKR) Nebo zkazíme místo toto, proto že se velmi rozmohl křik jejich před Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je.
13 (ROH) Lebo zkazíme toto miesto, pretože sa ich krik veľmi rozmohol pred Hospodinom, a preto nás poslal Hospodin, aby sme ho zkazili.

14 (BKR) Vyšed tedy Lot, mluvil k zeťům svým, kteříž již měli pojímati dcery jeho, a řekl: Vstaňte, vyjděte z místa tohoto, nebo zkazí Hospodin město toto. Ale zdálo se zeťům jeho, jako by žertoval.
14 (ROH) Vtedy vyšiel Lot a hovoril svojim zaťom, ktorí si mali vziať jeho dcéry, a povedal: Vstaňte, vyjdite z tohoto miesta, lebo Hospodin zkazí mesto. Ale v očiach jeho zaťov to bolo, jako keby žartoval.

15 (BKR) A když zasvitávalo, nutili andělé Lota, řkouce: Vstaň, vezmi ženu svou a dvě dcery své, kteréž tu jsou, abys nezahynul v pomstě města.
15 (ROH) A keď svitalo, súrili anjeli Lota a vraveli: Vstaň, vezmi svoju ženu a svoje dve dcéry, ktoré sú tu, aby si nebol tiež zahladený neprávosťou mesta.

16 (BKR) A když prodléval, chopili muži ruku jeho, a ruku ženy jeho, a ruku dvou dcer jeho, nebo se slitoval nad ním Hospodin; i vyvedli jej, a pustili za městem.
16 (ROH) A keď bezradný predlieval, chopili mužovia jeho ruku a ruku jeho ženy i ruku oboch jeho dcér, pretože sa zľutoval nad ním Hospodin a vyviedli ho a nechali ho vonku za mestom.

17 (BKR) A stalo se, když je vedli ven, řekl jeden: Zachovejž život svůj, neohlédej se zpět, ani se zastavuj na vší této rovině; ujdi na horu, abys nezahynul.
17 (ROH) A stalo sa, keď ich vyviedli von, že riekol jeden z nich: Uteč pre svoju dušu! Neobzri sa ani nepostoj na celej tej rovine! Uteč ta na vrch, aby si nebol zahladený!

18 (BKR) I řekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji.
18 (ROH) A Lot im povedal: Nie, prosím, môj pane.

19 (BKR) Aj, nyní nalezl služebník tvůj milost před očima tvýma, a veliké jest milosrdenství tvé, kteréž jsi učinil se mnou, když jsi zachoval duši mou; ale jáť nebudu moci ujíti na tu horu, aby mne nepostihlo to zlé, a umřel bych.
19 (ROH) Hľa, prosím, tvoj služobník našiel milosť v tvojich očiach, a veľké je tvoje milosrdenstvo, ktoré si učinil so mnou, že si zachoval moju dušu živú. Ale ja nebudem môcť utiecť na vrch. Aby ma tedy nepostihlo to zlé, a zomrel by som!

20 (BKR) Hle, teď jest toto město blízko, do něhož bych utekl, a toť jest malé; prosím, nechť tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má.
20 (ROH) Hľa, prosím, toto mesto je blízko, kam by som mohol utiecť, a to je malé. Prosím tedy, dovoľ, aby som ta utiekol, lebo však je malé, a moja duša bude žiť.

21 (BKR) I řekl k němu: Aj, uslyšel jsem žádost tvou i v této věci, abych nepodvrátil města toho, o němž jsi mluvil.
21 (ROH) A riekol mu: Hľa, vyslyšal som ťa i čo do tejto veci, aby som nepodvrátil mesta, o ktorom si hovoril.

22 (BKR) Pospěšiž, ujdi tam; neboť nebudu moci učiniti ničehož, dokudž tam nedojdeš. A z té příčiny nazváno jest jméno města toho Ségor.
22 (ROH) Ponáhľaj sa, uteč ta, lebo nebudem môcť vykonať nič, dokiaľ ta nedojdeš. Preto nazvali meno toho mesta Coár .

23 (BKR) Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor.
23 (ROH) Slnko vychádzalo nad zemou, keď došiel Lot do Coára.

24 (BKR) A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe.
24 (ROH) A Hospodin dal, aby pršala na Sodomu a na Gomoru síra a oheň od Hospodina z neba.

25 (BKR) A podvrátil ta města i všecku tu rovinu, všecky také obyvatele těch měst, i všecko, což roste z země.
25 (ROH) A tak podvrátil tie mestá i celú tú rovinu a zahladil všetkých obyvateľov tých miest, a zkazil všetko, čo rástlo na zemi.

26 (BKR) I ohlédla se žena jeho, jduc za ním, a obrácena jest v sloup solný.
26 (ROH) A jeho, Lotova, žena sa obzrela zpoza neho a obrátila sa na soľný stĺp.

27 (BKR) Vstav pak Abraham ráno, pospíšil k místu tomu, kdež byl stál před Hospodinem.
27 (ROH) A Abrahám vstal skoro ráno a ponáhľal sa na miesto, kde bol stál pred Hospodinom.

28 (BKR) A pohleděv k Sodomě a Gomoře,i na všecku zemi té roviny, uzřel, a aj, vystupoval dým z země té, jako dým z vápenice.
28 (ROH) A podíval sa na Sodomu a Gomoru i na celú zem tej roviny a videl, že hľa, dym vystupoval zo zeme jako dym pece.

29 (BKR) Stalo se tedy, když kazil Bůh města té roviny, že se rozpomenul Bůh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostředku podvrácení, když podvracel města, v nichž bydlil Lot.
29 (ROH) A stalo sa, keď kazil Bôh mestá tej roviny, že sa rozpamätal Bôh na Abraháma, a tak vyslal preč Lota zprostred podvrátenia, keď podvracal mestá, v ktorých býval Lot.

30 (BKR) Potom vyšel Lot z Ségor, a bydlil na hoře té, a obě dvě dcery jeho s ním; nebo nesměl bydliti v Ségor. I bydlil v jeskyni s oběma dcerami svými.
30 (ROH) Potom vyšiel Lot z Coára hore a býval na vrchu a obe jeho dcéry s ním, lebo sa bál bývať v Coáre, a tak býval v jaskyni, on i jeho dve dcéry.

31 (BKR) I řekla prvorozená k mladší: Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ješto by všel k nám podlé obyčeje vší země.
31 (ROH) A staršia, prvorodená povedala mladšej: Náš otec je už starý, a nieto na zemi muža, ktorý by vošiel k nám podľa obyčaje celej zeme.

32 (BKR) Poď, dejme píti otci našemu vína, a spěme s ním, abychom zachovaly z otce našeho símě.
32 (ROH) Poď, opojíme svojho otca vínom a budeme ležať s ním, aby sme živé zachovaly semeno od svojho otca.

33 (BKR) I daly píti otci svému vína té noci; a všedši prvorozená, spala s otcem svým, kterýžto necítil, ani když lehla, ani když vstala.
33 (ROH) A opojily svojho otca vínom v tú noc, a vošla staršia a ležala so svojím otcom, ktorý nevedel, ani kedy ľahla, ani kedy vstala.

34 (BKR) Nazejtří pak řekla prvorozená k mladší: Aj, spala jsem včerejší noci s otcem svým; dejme mu píti vína ještě této noci; potom vejduc, spi s ním, a zachovejme símě z otce našeho.
34 (ROH) A stalo sa na druhý deň, že povedala staršia mladšej: Hľa, ležala som minulú noc so svojím otcom. Opojme ho vínom i túto noc, a vojdi a lež s ním a tak živé zachováme semeno od svojho otca.

35 (BKR) I daly píti ještě té noci otci svému vína; a vstala ta mladší, a spala s ním; on pak necítil, ani když ona lehla, ani když vstala.
35 (ROH) A napojily aj v tú noc svojho otca vínom, a vstala mladšia a ležala s ním, ktorý zase nevedel ani kedy ľahla ani kedy vstala.

36 (BKR) A tak počaly obě dcery Lotovy z otce svého.
36 (ROH) A tak počaly obe dcéry Lotove od svojho otca.

37 (BKR) I porodila prvorozená syna, a nazvala jméno jeho Moáb; onť jest otec Moábských až do dnešního dne.
37 (ROH) A staršia porodila syna a nazvala jeho meno Moáb ; on je otcom Moábov až do dnešného dňa.

38 (BKR) I mladší také porodila syna, a nazvala jméno jeho Ben Ammon; onť jest otcem Ammonitských až do dnešního dne.
38 (ROH) A tá mladšia porodila syna a nazvala jeho meno Ben-ammi , on je otcom synov Ammonových, až do dnešného dňa.