Hľadaný výraz: Lk 3,13-196,20, Preklad: Český - Bible 21, Počet výsledkov: 22
| 13 "Nevybírejte víc, než máte nařízeno," odpověděl jim. 14 "A co máme dělat my?" ptali se vojáci. "Nikoho nezastrašujte ani nevydírejte," odpověděl jim. "Spokojte se se svým žoldem." 15 Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad není Mesiáš. 16 Jan ale dal všem tuto odpověď: "Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 17 Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm." 18 Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radostnou zprávu. 19 Když ale káral tetrarchu Heroda za jeho sňatek s Herodiadou, manželkou jeho bratra, a za všechno zlo, které napáchal, 20 Herodes k tomu všemu přidal ještě to, že Jana vsadil do vězení. 21 Zatímco se křtil všechen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se modlil, otevřelo se nebe 22 a Duch svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice. Z nebe tehdy zazněl hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel zalíbení." 23 Když Ježíš začínal své působení, bylo mu asi třicet let. Byl to (jak se myslelo) syn Josefa, syna Elího, 24 syna Matatova, syna Leviho, syna Melchiova, syna Janaje, syna Josefova, 25 syna Matatiáše, syna Amosova, syna Nahuma, syna Chesliho, syna Nogaha, 26 syna Machatova, syna Matatiáše, syna Šimeiho, syna Josecha, syna Jojadova, 27 syna Jochanana, syna Réšy, syna Zerubábela, syna Šealtielova, syna Neriho, 28 syna Melchiho, syna Idova, syna Kosamova, syna Elmadamova, syna Erova, 29 syna Ješuy, syna Eliezerova, syna Jorimova, syna Matatova, syna Leviho, 30 syna Šimeonova, syna Judy, syna Josefova, syna Jonamova, syna Eliakimova, 31 syna Meleova, syna Menamova, syna Mataty, syna Nátanova, syna Davidova, 32 syna Jišajova, syna Obédova, syna Boázova, syna Salmonova, syna Nachšonova, 33 syna Aminadaba, syna Ramova, syna Checrona, syna Peresova, syna Judy, 34 syna Jákobova, syna Izáka, syna Abrahamova, syna Teracha, syna Náchorova, 35 syna Seruga, syna Reúova, syna Pelega, syna Hebera, syna Šelacha, 36 syna Kainana, syna Arpakšada, syna Semova, syna Noemova, syna Lámechova, 37 syna Matuzaléma, syna Enochova, syna Járeda, syna Mahalalelova, syna Kénanova, 38 syna Enoše, syna Setova, syna Adamova, syna Božího. |
| 1 Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť. 2 Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl. 3 Tehdy mu ďábel řekl: "Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba." 4 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.'" 5 Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa. 6 "Dám ti všechnu moc a slávu těchto království," řekl mu ďábel, "neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. 7 Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje." 8 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.'" 9 Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. 10 Je přece psáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, aby tě chránili, 11 a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.'" 12 Ježíš mu odpověděl: "Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.'" 13 Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost. 14 Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a zpráva o něm se roznesla po celém okolí. 15 Učil v jejich synagogách a všichni ho chválili. 16 Když přišel do Nazaretu, kde byl vychován, přišel podle svého zvyku v sobotní den do synagogy a vstal, aby četl. 17 Podali mu knihu proroka Izaiáše, a když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno: 18 "Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým. Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit soužené na svobodu 19 a vyhlásit léto Hospodinovy milosti." 20 Potom knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj. 21 Začal jim vysvětlovat: "Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli." 22 Všichni mu přikyvovali a divili se slovům o milosti, jež mu plynula z úst. Říkali také: "Copak to není Josefův syn?" 23 Na to jim odpověděl: "Asi mi povíte to rčení: ‚Lékaři, uzdrav se sám! Co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady, kde jsi doma.'" 24 Potom dodal: "Amen, říkám vám, že žádný prorok není doma vážený. 25 Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho vdov, 26 ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich - jen k jedné vdově do sidonské Sarepty. 27 A za proroka Elíšy bylo v Izraeli mnoho malomocných, ale žádný z nich nebyl očištěn - jen syrský Náman." 28 Všechny, kdo to v synagoze slyšeli, popadla zuřivost. 29 Vstali a hnali ho ven z města až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno. Chtěli ho shodit dolů, 30 ale on prošel jejich středem a mířil dál. 31 Sestoupil do galilejského města Kafarnaum. Když tam v sobotu učil, 32 lidé žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc. 33 V jejich synagoze byl člověk posedlý nečistým duchem a ten hlasitě vykřikl: 34 "Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi - ten Svatý Boží!" 35 "Zmlkni," okřikl ho Ježíš, "a vyjdi z něj!" Démon jím smýkl doprostřed a vyšel z něj, aniž by mu ublížil. 36 Všech se zmocnil úžas a začali se dohadovat: "Co je to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vycházejí?" 37 A zpráva o něm se šířila po celém okolí. 38 Potom vstal a odešel ze synagogy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vysokou horečkou, a tak ho za ni poprosili. 39 Postavil se nad ni, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ona pak hned vstala a začala je obsluhovat. 40 Všichni, kdo měli nemocné různými neduhy, je k němu při západu slunce přiváděli a on na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je. 41 Z mnohých vycházeli démoni s křikem: "Ty jsi Boží Syn!" On je ale okřikoval a nenechal je mluvit. Věděli totiž, že je Mesiáš. 42 Když se rozednilo, Ježíš odtud odešel na opuštěné místo. Zástupy ho hledaly, a když přišly k němu, chtěly ho zadržet, aby od nich neodcházel. 43 On jim však řekl: "Musím ohlašovat Boží království také jiným městům; to je mé poslání." 44 Kázal tedy v judských synagogách. |
| 1 Jednou, když stál na břehu Genezaretského jezera a lidé se na něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo, 2 uviděl poblíž stát dvě lodi. Vystoupili z nich rybáři a prali sítě. 3 Do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, nastoupil a poprosil ho, aby poodjel kousek od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi. 4 Když domluvil, řekl Šimonovi: "Jeď na hlubinu. Tam roztáhněte sítě k lovu." 5 "Mistře," řekl mu na to Šimon, "dřeli jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale když to říkáš ty, spustím sítě." 6 Jakmile to udělali, nabrali takové množství ryb, že se jim sítě začaly trhat. 7 Zamávali proto na své společníky na druhé lodi, ať jim jedou na pomoc. A když připluli, naplnili obě lodi, až se ponořovaly. 8 Když to Šimon Petr uviděl, padl před Ježíšem na kolena. "Odejdi ode mě, Pane!" zvolal. "Jsem jen hříšný člověk!" 9 Spolu s ostatními byl totiž přemožen úžasem nad tím úlovkem ryb; 10 stejně tak i Šimonovi společníci, Zebedeovi synové Jakub a Jan. Ježíš ale Šimonovi řekl: "Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi." 11 Jakmile s loděmi přirazili ke břehu, všechno opustili a šli za ním. 12 Jednou byl v jednom městě a hle, byl tam muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a prosil ho: "Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit." 13 Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho se slovy: "Já to chci. Buď čistý!" a malomocenství ho hned opustilo. 14 Potom mu nařídil: "Nikomu to neříkej, ale na svědectví pro ně se jdi ukázat knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš." 15 Zpráva o něm se ale šířila stále více a lidé se scházeli v ohromných zástupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdraveni ze svých nemocí. 16 On pak odcházel do pustin a modlil se. 17 Jednoho dne, když vyučoval, seděli tam farizeové a vykladači Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma, a Hospodinova moc byla přítomna, aby je uzdravoval. 18 A hle, nějací muži nesli na lehátku ochrnutého člověka. Snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj, 19 ale když kvůli davu nenašli jinou možnost, vylezli na střechu a spustili ho skrze hliněné tašky i s lehátkem rovnou před Ježíše. 20 Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl: "Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny." 21 Znalci Písma a farizeové se ale začali dohadovat: "Co je zač, že se tak rouhá? Kdo jiný může odpustit hříchy než samotný Bůh?" 22 Ježíš poznal, co si myslí, a odpověděl jim: "Jak to přemýšlíte? 23 Co je snadnější? Říci: ‚Tvé hříchy jsou ti odpuštěny,' anebo: ‚Vstaň a choď'? 24 Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy" - tehdy pověděl ochrnutému - "říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů." 25 A ten muž před nimi hned vstal, vzal, na čem ležel, odešel domů a cestou chválil Boha. 26 Všichni začali v naprostém ohromení oslavovat Boha. Naplněni bázní říkali: "Dnes jsme viděli něco neuvěřitelného!" 27 Ježíš šel dál. Když uviděl v celnici sedět výběrčího daní jménem Levi, řekl mu: "Pojď za mnou." 28 A on všechno opustil, vstal a šel za ním. 29 Levi mu pak ve svém domě vystrojil velikou hostinu a byla tam spousta výběrčích daní i jiných hostů. 30 Farizeové a jejich znalci Písma si kvůli tomu jeho učedníkům stěžovali: "Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?" 31 Ježíš jim odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. 32 Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšné." 33 Tehdy mu řekli: "Janovi učedníci se často postí a modlí, stejně jako učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí." 34 Odpověděl jim: "Můžete snad nutit ženichovy přátele k půstu, dokud je ženich ještě s nimi? 35 Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit." 36 Řekl jim ještě další podobenství: "Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý. Musel by trhat nový plášť a záplata z nového se ke starému stejně nehodí. 37 Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak to nové víno měchy roztrhne, víno se rozlije a nádoby se zničí. 38 Nové víno se má lít do nových měchů. 39 Nikdo, kdo pil staré, ovšem nechce nové. Říká totiž: ‚Staré je dobré.'" |
| 1 V sobotu se přihodilo, že procházel obilným polem. Jeho učedníci trhali klasy, rukama je mnuli a jedli. 2 Někteří z farizeů jim ale řekli: "Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?" 3 Ježíš jim odpověděl: "Copak jste nečetli, co udělal David, když měl se svými muži hlad? 4 Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i svým mužům?" 5 Potom dodal: "Syn člověka je pánem i nad sobotou." 6 V jinou sobotu pak vešel do synagogy a učil. Byl tu jeden člověk s ochrnutou pravou rukou. 7 Znalci Písma a farizeové dávali pozor, zda Ježíš bude v sobotu uzdravovat, aby ho měli za co obžalovat. 8 On ale znal jejich myšlenky, a tak tomu muži s uschlou rukou řekl: "Vstaň a postav se doprostřed." Vstal tedy a postavil se tam. 9 "Na něco se vás zeptám," řekl jim Ježíš. "Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?" 10 Potom se po nich všech rozhlédl a řekl tomu člověku: "Natáhni ruku." A když to udělal, jeho ruka byla uzdravená. 11 Vzteky bez sebe se tedy začali domlouvat, co s Ježíšem provést. 12 V těch dnech pak vystoupil na horu, aby se modlil. Celou noc strávil v modlitbě k Bohu, 13 a když se rozednilo, zavolal své učedníky. Vybral z nich dvanáct a nazval je apoštoly: 14 Šimona (kterému dal jméno Petr), Ondřeje (jeho bratra), Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, 15 Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélot, 16 Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem. 17 S těmi sestoupil z hory a stanul na pláni, kde čekalo množství jeho učedníků a veliká spousta lidí z celého Judska, z Jeruzaléma i z přímořského Týru a Sidonu. 18 Ti přišli, aby ho slyšeli a nechali se uzdravit ze svých neduhů. Také ti, kdo byli trápeni nečistými duchy, byli uzdravováni. 19 Každý v davu se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a všechny uzdravovala. 20 Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl: "Blaze vám chudým, neboť vám patří Boží království. 21 Blaze vám, kteří teď hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kteří teď pláčete, neboť se budete smát. 22 Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka. 23 V ten den se radujte a jásejte, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká! Stejně se totiž chovali jejich otcové k prorokům. 24 Ale běda vám bohatým, neboť už máte své potěšení. 25 Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a naříkat. 26 Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Stejně se totiž chovali jejich otcové k falešným prorokům." 27 "Vám, kteří slyšíte, však říkám: Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí, 28 žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají. 29 Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít ani košili. 30 Každému, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nežádej zpět. 31 Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. 32 Když milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? I hříšníci přece milují ty, kdo milují je. 33 Chováte-li se dobře k těm, kdo se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Totéž přece dělají i hříšníci. 34 Půjčujete-li těm, od nichž očekáváte, že vám to vrátí, jaká je to zásluha? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž dostali zpět. 35 Vy však milujte své nepřátele a buďte k nim dobří; půjčujte a neočekávejte nic zpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým. 36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. 37 Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno. 38 Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno." 39 Pověděl jim přirovnání: "Může vést slepý slepého? Nespadnou oba do jámy? 40 Není učedníka nad mistra; každý, kdo je vyučen, bude jako jeho mistr. 41 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? 42 Jak můžeš říkat svému bratru: ‚Bratře, nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,' když nevidíš trám ve vlastním oku? Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys mohl vytáhnout třísku z oka svého bratra. 43 Strom, který nese špatné ovoce, není dobrý a strom, který nese dobré ovoce, není špatný. 44 Každý strom se přece pozná po vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny. 45 Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré, zlý pak vynáší ze zlého pokladu to zlé. Co má na srdci, to na jazyku! 46 Proč mi říkáte: ‚Pane, Pane,' když neděláte, co říkám? 47 Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází, slyší mé slovo a plní je: 48 Je jako člověk, který při stavbě svého domu vykopal základy hluboko ve skále. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, protože byl dobře postaven. 49 Ale ten, kdo mé slovo slyšel a nenaplnil, je jako člověk, který postavil dům rovnou na zemi, bez základů. Když se na něj přivalila řeka, hned spadl a zkáza toho domu byla hrozná." |
| 1 Když dokončil tuto řeč ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaum. 2 Jeden setník tam měl na smrt nemocného služebníka, kterého si velmi cenil. 3 Když uslyšel o Ježíši, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a jeho služebníka uzdravil. 4 Přišli tedy za Ježíšem a snažně ho prosili: "Zaslouží si, abys to pro něj udělal. 5 Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil." 6 Ježíš tedy šel s nimi. Když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu ten setník přátele se vzkazem: "Pane, neobtěžuj se; nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. 7 Proto jsem se ani neodvážil za tebou přijít. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. 8 Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,' jde; když řeknu jinému ‚Přijď,' přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,' udělá to." 9 Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který jej následoval: "Říkám vám, že takovou víru jsem nenašel ani v Izraeli!" 10 Poslové se pak vrátili do domu a toho služebníka tam našli uzdraveného. 11 Nedlouho poté šel do města jménem Naim doprovázen množstvím svých učedníků a spoustou dalších lidí. 12 Když se přiblížil k městské bráně, vynášeli právě mrtvého. Byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Doprovázela ji spousta lidí z města. 13 Jakmile Pán uviděl tu vdovu, byl k ní pohnut soucitem. "Neplač," řekl jí. 14 Přistoupil a dotkl se már. Nosiči se zastavili. Tehdy řekl: "Chlapče, říkám ti, vstaň!" 15 a ten mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce. 16 Všech se zmocnila bázeň a začali oslavovat Boha: "Povstal mezi námi veliký prorok! Bůh navštívil svůj lid!" 17 A tato zpráva o něm se rozšířila po celém Judsku i okolí. 18 Janovi učedníci mu o tom všem vyprávěli. Jan tehdy zavolal dva z nich 19 a poslal je za Ježíšem s otázkou: "Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" 20 Když k němu ti muži přišli, řekli: "Jan Křtitel nás k tobě poslal s otázkou: Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" 21 Ježíš (který právě v tu hodinu uzdravil mnoho lidí od neduhů, trápení a zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak) 22 jim odpověděl: "Jděte a vyřiďte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium. 23 A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje." 24 Když pak Janovi poslové odešli, promluvil k zástupům o Janovi: "Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící? 25 Na co jste se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Pohleďte, ti, kdo nosí skvostné šaty a žijí v přepychu, jsou k vidění v královských domech. 26 Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka. 27 Toto je ten, o kterém je psáno: ‚Hle, posílám svého posla před tváří tvou, který připraví tvou cestu před tebou.' 28 Říkám vám, že žádné ženě se nenarodil nikdo větší než Jan, ale kdo je nejmenší v Božím království, je větší než on." 29 Všichni jeho posluchači, i výběrčí daní, uznali Boží spravedlnost, když se dali pokřtít Janovým křtem. 30 Ale farizeové a znalci Zákona se od něj pokřtít nenechali, a tak odmítli Boží vůli pro sebe. 31 "Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? 32 Jsou jako děti, které sedí na návsi a volají jedny na druhé: ‚Pískali jsme vám, a netančili jste, naříkali jsme, a neplakali jste!' 33 Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a vy říkáte: ‚Je posedlý!' 34 Přišel Syn člověka, jí a pije a vy říkáte: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!' 35 Moudrost je ale potvrzena všemi svými dětmi." 36 Jeden z farizeů ho pozval, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho farizea a stoloval s ním. 37 A hle, jedna městská hříšnice se dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobku s mastí, 38 poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlastními vlasy je utírala; líbala mu nohy a mazala je mastí. 39 Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si: "Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká. Copak neví, jaká je to hříšnice?!" 40 "Šimone," oslovil ho Ježíš, "chci ti něco říci." "Jen mluv, mistře," odpověděl farizeus. 41 "Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát. 42 Když ale neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz mi, který z nich ho bude mít raději?" 43 "Řekl bych, že ten, kterému víc odpustil," odpověděl Šimon. "Správně," řekl Ježíš. 44 Otočil se k té ženě a zeptal se Šimona: "Vidíš tu ženu? Když jsem přišel do tvého domu, nepodal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi skrápěla nohy slzami a utírala je svými vlasy. 45 Nepolíbil jsi mě, ale ona mi od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala líbat nohy. 46 Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona mi pomazala nohy mastí. 47 Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů, proto hodně miluje. Komu se odpouští málo, miluje málo." 48 Tehdy jí řekl: "Tvé hříchy jsou odpuštěny." 49 Ostatní hosté si mezi sebou začali říkat: "Kdo to vůbec je, že i hříchy odpouští?" 50 On ale té ženě řekl: "Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji." |
