Kniha proroka Jonáša

1 (B21) Jonáš, syn Amitajův, dostal slovo od Hospodina:
1 (KAT) Pán prehovoril k Jonášovi, synovi Amatiho, takto:

2 (B21) "Vstaň a jdi do Ninive, toho velikého města, a kaž mu, neboť jejich špatnost vystoupila přede mne."
2 (KAT) „Vstaň, choď do veľkého mesta Ninive a zvestuj mu, že ich zloba vystúpila predo mňa.“

3 (B21) Jonáš ale vstal a dal se na útěk za moře, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy, kde našel loď plující do Taršiše. Zaplatil a vstoupil na palubu, aby se s nimi plavil za moře, pryč od Hospodina.
3 (KAT) Ale Jonáš vstal a chcel utiecť spred Pána do Taršišu; išiel do Joppe, kde našiel loď, ktorá išla do Taršišu, dal jej svoje plavné a nastúpil do nej, aby šiel s nimi do Taršišu spred Pána.

4 (B21) Hospodin však na moře seslal veliký vítr, a na moři se strhla tak veliká bouře, až hrozilo, že loď ztroskotá.
4 (KAT) Ale Pán zoslal na more veľký vietor, takže sa na mori strhla veľká búrka a lodi hrozilo stroskotanie.

5 (B21) Námořníci strachy volali každý ke svému bohu a vyhazovali náklad z lodi do moře, aby jí odlehčili.Jonáš zatím sestoupil do podpalubí, kde si lehl a tvrdě usnul.
5 (KAT) Námorníci sa báli a každý volal k svojmu bohu; náradie, ktoré bolo na lodi, pohádzali do mora, aby ju od neho odbremenili. Jonáš však zišiel do vnútra lode, ľahol si a spal.

6 (B21) Když ho tam našel kapitán, obořil se na něj: "Co? Ty tu spíš?! Vstaň a volej ke svému bohu! Třeba si nás všimne a nezahyneme."
6 (KAT) Tu pristúpil k nemu veliteľ lode a povedal mu: „Čože, ty spíš? Vstaň, volaj k svojmu Bohu, azda si Boh spomenie na nás a nezahynieme.“

7 (B21) Lodníci se pak domluvili: "Pojďme losovat, ať zjistíme, kvůli komu na nás přišlo to neštěstí." Losovali tedy a los padl na Jonáše.
7 (KAT) I vraveli si druh druhovi: „Nože, hoďme žreb a dozvieme sa, pre koho nás stihlo toto nešťastie.“ Hodili teda žreb a žreb padol na Jonáša.

8 (B21) začali ho vyslýchat: "Teď nám pověz, proč na nás přišlo to neštěstí! Co jsi zač? Odkud cestuješ? Z jaké jsi země? Z jakého národa?"
8 (KAT) I spytovali sa ho: „Povedzže nám, prečo nás stihlo toto nešťastie? Čo máš za poslanie a odkiaľ ideš? Ktorá je tvoja vlasť a z ktorého si národa?“

9 (B21) Odpověděl jim: "Jsem Hebrej a uctívám Hospodina, Boha nebes, který stvořil moře i pevninu."
9 (KAT) Odpovedal im: „Hebrej som a som ctiteľ Pána, Boha nebies, ktorý učinil more a suchú zem.“

10 (B21) Těch mužů se zmocnila veliká bázeň a říkali mu: "Cos to provedl?" (Prozradil jim totiž, že utíká pryč od Hospodina.)
10 (KAT) Mužov pojal veľký strach a hovorili mu: „Čo si to urobil?“ Chlapi totiž vedeli, že uteká spred Pána, lebo im to povedal.

11 (B21) Bouře na moři zuřila stále víc, a tak se ho ptali: "Co s tebou máme udělat, aby se moře utišilo?"
11 (KAT) Pýtali sa ho: „Čo máme s tebou urobiť, aby sa more pod nami utíšilo?“ More sa totiž búrilo čoraz väčšmi.

12 (B21) "Hoďte mě do moře," odpověděl jim, "tím ho utišíte. Vím, že vás ta veliká bouře přepadla kvůli mně."
12 (KAT) Povedal im: „Chyťte ma a hoďte do mora, potom sa more pod vami utíši. Veď ja viem, že vás pre mňa zastihla táto veľká búrka.“

13 (B21) Lodníci se pokoušeli veslovat zpátky k pevnině, ale marně. Moře totiž bouřilo stále silněji.
13 (KAT) Ale mužovia veslovali, aby sa priplavili naspäť k suchej zemi, no nemohli, pretože sa more pod nimi čoraz viac búrilo.

14 (B21) Nakonec tedy volali k Hospodinu: "Prosím, Hospodine, kéž nezahyneme kvůli smrti toho muže. Netrestej nás za prolití nevinné krve! Vždyť ty sám, Hospodine, konáš svou vůli."
14 (KAT) Preto volali k Pánovi: „Ach, Pane, nech nezahynieme pre život tohto človeka a neuvaľ na nás nevinnú krv! Veď ty si Pán a urobil si, ako sa ti páčilo.“

15 (B21) Pak Jonáše hodili do moře, a moře přestalo zuřit.
15 (KAT) I chytili Jonáša a hodili ho do mora, načo more prestalo zúriť.

16 (B21) Mužů se zmocnila veliká bázeň před Hospodinem. Obětovali Hospodinu a zavázali se mu sliby.
16 (KAT) Tu pojal mužov veľký strach pred Pánom a obetovali Pánovi obetu a zaviazali sa sľubmi.