Žalmy

1 (CEP) Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův.
1 (ROH) Náčelníkovi speváckeho sboru, Jedutúnovi. Žalm Dávidov.

2 (CEP) Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka.
2 (ROH) Povedal som: Budem pozorovať na svoje cesty, aby som nezhrešil svojím jazykom; budem strážiť svoje ústa, aby maly úzdu, dokiaľ bude predo mnou bezbožný.

3 (CEP) Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila.
3 (ROH) A tak som nevydal hlasu jako nemý a mlčal som viac, než bolo dobre. Ale moja bolesť sa búrila.

4 (CEP) Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto:
4 (ROH) Moje srdce sa rozpálilo v mojom vnútri, a keď som rozmýšľal, zanietil sa vo mne oheň; vravel som svojím jazykom

5 (CEP) Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu.
5 (ROH) a riekol som: Daj mi znať, ó, Hospodine, môj koniec, a jaký je výmer mojich dní, aby som vedel, ako rýchle sa pominiem.

6 (CEP) Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně.
6 (ROH) A hľa, dal si mi dní na šír niekoľko dlaní, a môj vek je pred tebou jako nič. Áno, všetko je márnosť, i každý človek, čo i jako pevne stojí. Sélah.

7 (CEP) Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.
7 (ROH) Áno, človek ide ta jako tôňa; púha márnosť je, za čo sa nepokojí; hromadí, a nevie, kto to všetko poberie.

8 (CEP) A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě.
8 (ROH) A tak teraz na čože by som očakával, ó, Pane? Ten, na koho sa nadejem, si ty.

9 (CEP) Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil!
9 (ROH) Vytrhni ma zo všetkých mojich prestúpení! Nevystav ma na potupu bláznovi!

10 (CEP) Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo.
10 (ROH) Zanemel som; neotvorím svojich úst, lebo si to ty učinil.

11 (CEP) Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou!
11 (ROH) Odvráť svoj úder odo mňa, lebo ja hyniem od švihania tvojej ruky.

12 (CEP) Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek.
12 (ROH) Keď kárajúc pre neprávosť tresceš človeka, rozpadáva sa jeho pôvab ako moľovina. Áno, vskutku je márnosťou každý človek. Sélah.

13 (CEP) Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již. ]
13 (ROH) Počuj moju modlitbu, Hospodine; nakloň ucho k môjmu volaniu o pomoc! Nemlč na moje slzy! Lebo som cudzincom u teba; som pohostínom, ako boli aj všetci moji otcovia.

14 ----
14 (ROH) Odvráť svoj pozor odo mňa, aby som sa potešil, prv než pojdem, a nebude ma.