Kazateľ

1 (B21) Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
1 (KAT) Úvahy Dávidovho syna Kazateľa, kráľa nad Jeruzalemom.

2 (B21) Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost!
2 (KAT) Márnosť, len márnosť - hovorí Kazateľ. Márnosť, len márnosť, všetko je iba márnosť.

3 (B21) K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?
3 (KAT) Aký osoh má človek zo všetkej svojej námahy, ktorou sa ustáva, (kým je) pod slnkom?

4 (B21) Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá navěky.
4 (KAT) (Jedno) pokolenie prichádza, (iné) pokolenie odchádza. Zem však stojí naveky.

5 (B21) Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má.
5 (KAT) Slnko vychádza a slnko zapadá a ženie sa späť na miesto, kde (zasa) vyjde.

6 (B21) Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se.
6 (KAT) Veje na juh a obráti sa na sever, v ustavičnom krúžení duje vietor a vietor sa vo svojom kolobehu opätovne vracia.

7 (B21) Veškeré řeky do moře míří, moře se ale nepřeplní. Tam, odkud pramení, se řeky vrací, aby pak odtamtud znovu plynuly.
7 (KAT) Všetky rieky tečú do mora, a more sa nepreplňuje. Kde vyvreli, k tomu miestu tečú rieky späť, aby sa odtiaľ vydali na novú cestu.

8 (B21) Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením!
8 (KAT) Všetky bytosti sú podrobené ustávaniu - vyrozprávať to nevládze nik. Oko sa nenasycuje videním, ucho sa nenapĺňa počúvaním.

9 (B21) Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem.
9 (KAT) Čo bolo, je to, čo aj zasa bude. A čo sa už stalo, to sa opäť stane. Nič nie je nové pod slnkom.

10 (B21) Copak je něco, o čem se dá říci: Pojď se podívat na něco nového? Vždyť to tu bylo už celé věky, bylo to na světě dávno před námi!
10 (KAT) Ak je niečo, o čom by človek povedal: „Pozri toto je niečo nové!“, už to bolo v časoch, ktoré boli pred nami.

11 (B21) Není památky po našich předcích, tak jako nebude po našich potomcích: Ani památky nezbude po nich mezi těmi, kdo je nahradí.
11 (KAT) Však na minulosť už niet spomienky a s budúcnosťou to bude tiež len tak. Nebude po nich spomienky u tých, čo budú nasledovať za nimi.

12 (B21) Já Kazatel jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě.
12 (KAT) Ja, Kazateľ, bol som kráľom nad Izraelom v Jeruzaleme.

13 (B21) Rozhodl jsem se vynaložit svou moudrost, abych vyzkoumal a vyzkoušel vše, co se děje pod nebem - takový bídný úkol totiž dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.
13 (KAT) A svojou mysľou som sa dal na to, že múdro preskúmam a vystopujem všetko, čo sa deje pod nebom. To trápne zamestnanie uložil Boh Adamovým synom, aby sa ním umárali.

14 (B21) Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem, a hle, všechno je marnost a honba za větrem.
14 (KAT) Videl som všetko, čo sa deje pod slnkom, - ale to všetko je márnosť a honba za vetrom!

15 (B21) Co je křivé, se narovnat nedá, co chybí, se nedá nahradit.
15 (KAT) Krivé sa nedá urobiť rovným a čoho niet, to nemožno počítať.

16 (B21) Pomyslel jsem si: Hle, nabyl jsem moudrosti a převýšil všechny, kdo vládli Jeruzalému přede mnou. Protože jsem pojal tolik moudrosti a vědění,
16 (KAT) Povedal som si v srdci: „Hľa, vzrástol som a zbohatol v múdrosti, moja myseľ videla mnoho múdrosti a vedomosti.“

17 (B21) rozhodl jsem se okusit moudrost, okusit také hloupost a ztřeštěnost. Poznal jsem ale, že je to honba za větrem.
17 (KAT) Preto som sa v srdci rozhodol poznávať múdrosť a tiež poznávať, (čo je) bláznovstvo a pochabosť. Ale zistil som, že aj to je iba honba za vetrom.

18 (B21) Čím více moudrosti, tím více mrzutosti; kdo množí vědění, množí žal.
18 (KAT) Lebo čím viac je múdrosti, tým väčšmi pribúda aj mrzutosti; a ako si niekto zväčšuje vedomosti, tak si zväčšuje aj bolesť.