Kniha Sudcov

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Sdc 19, 1-30

1 Izrael byl tenkrát bez krále. Hluboko v Efraimských horách bydlel jeden levita. Našel si družku z judského Betléma, 2 ale ta se s ním pohádala a odešla od něj do domu svého otce v judském Betlémě. Když už tam byla nějaké čtyři měsíce, 3 její muž se rozhodl, že půjde za ní, vlídně s ní promluví a přivede ji zpět. Měl s sebou svého mládence a pár oslů. Ta dívka ho pozvala dál, a když ho její otec uviděl, radostně ho uvítal. 4 Jeho tchán, dívčin otec, ho zdržoval, takže u něj zůstal tři dny. Jedli tam, pili a nocovali. 5 Čtvrtého dne ráno si přivstali a zeť se zvedal, že už půjde. Dívčin otec mu ale řekl: "Posilni se trochou jídla, než půjdete." 6 A tak se posadili a oba spolu jedli a pili. Potom mu dívčin otec řekl: "Prosím, laskavě tu ještě přespi a pohov si." 7 On už se zvedal, že půjde, ale tchán na něj naléhal, takže tam znovu zůstal na noc. 8 Ráno pátého dne si přivstal, že půjde. Dívčin otec mu ale řekl: "Prosím, pořádně se posilni." A než oba pojedli, zdrželi se až do odpoledne. 9 Tehdy muž vstal, že se svou družkou a mládencem půjdou. Dívčin otec, jeho tchán, mu ale řekl: "Podívej se, den už se chýlí k večeru. Zůstaňte prosím na noc. Vždyť už se smráká. Přespi tu a pohov si. Zítra si přivstanete, vydáte se na cestu a dorazíte domů." 10 On už tam ale nehodlal strávit další noc, a tak se zvedl a se svým párem oslů v postrojích a se svou družkou vyrazil k Jebusu (což je Jeruzalém). 11 Když míjeli Jebus, bylo už dost pozdě. Mládenec proto svému pánu řekl: "Pojď, prosím, odbočme do toho jebusejského města a přenocujme tam." 12 Jeho pán mu odpověděl: "Nepůjdeme do cizího města, které nepatří Izraelcům. Budeme pokračovat do Gibeje. 13 Pojď," pobídl mládence, "dojdeme do Gibeje nebo až do Rámy. V jednom z těch měst přespíme." 14 A tak šli dál. Když přicházeli k benjamínské Gibeji, slunce už zapadalo, 15 a tak odbočili, aby tam přenocovali. Když levita vešel do Gibeje, posadil se na městském prostranství, ale nikdo je na noc nepozval k sobě domů. 16 A hle, jeden stařík se večer vracel z práce na poli. Pocházel z Efraimských hor a v Gibeji bydlel jako přistěhovalec (místní totiž byli Benjamínci). 17 Když se rozhlédl, uviděl na městském prostranství pocestného. "Kam jdeš a odkud přicházíš?" zeptal se stařík. 18 "Jsme na cestě z judského Betléma hluboko do Efraimských hor, odkud pocházím," odpověděl mu. "Šel jsem do judského Betléma a teď se vracím domů. Nikdo mě ale k sobě nepozval. 19 Máme slámu i obrok pro své osly, mám i chléb a víno pro sebe, zde pro tvou služebnici i pro mládence, který tvého služebníka provází. Nic víc nepotřebujeme." 20 "Buď vítán," řekl mu stařík. "Postarám se o všechno, co potřebuješ. Jen prosím nenocuj tady venku." 21 Vzal je k sobě domů, nasypal oslům, umyli si nohy a pak jedli a pili. 22 A jak si tak hověli, náhle dům obstoupili místní ničemové. Začali tlouct do dveří a křičet na starého hospodáře: "Vyveď toho mužského, co přišel k tobě domů, ať si ho užijeme!" 23 Hospodář k nim vyšel ven se slovy: "To ne, bratři! Nedělejte prosím nic zlého! Ten muž je přece mým hostem! Neprovádějte takovou hanebnost. 24 Je tu má dcera, ještě panna, a také jeho družka. Hned je vyvedu! Zneuctěte je, udělejte s nimi, co se vám zlíbí. Jen ale neprovádějte žádnou hanebnost tomu muži!" 25 Nemínili ho však poslouchat. Levita nakonec vzal svou družku a vystrčil ji k nim ven. Znásilňovali ji a týrali celou noc až do rána. Pustili ji, až když začalo svítat. 26 Nad ránem se žena vrátila. Až do rozednění zůstala ležet u dveří domu, kde byl její pán. 27 Její pán ráno vstal, otevřel dveře domu, aby vyrazil na cestu, a hle - jeho družka leží u dveří domu s rukama na prahu. 28 "Vstávej," řekl jí, "jdeme." Žádná odpověď. Naložil ji tedy na osla, sebral se a šel domů. 29 Když dorazil domů, vzal nůž a rozřezal svou družku i s kostmi na dvanáct kusů. Ty pak rozeslal po všech končinách Izraele. 30 Kdokoli to spatřil, říkal: "Něco tak neslýchaného se nestalo ode dne, kdy Izraelci vyšli z Egypta. Přemýšlejte! Poraďte se! Udělejte něco!"

Verš 1

Izrael byl tenkrát bez krále. Hluboko v Efraimských horách bydlel jeden levita. Našel si družku z judského Betléma,

Sdc 17:6 - Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.

Sdc 18:1 - Izrael byl tenkrát bez krále. Danův kmen si hledal území, na němž by se usídlil, protože mu do té doby mezi izraelskými kmeny nepřipadl žádný dědičný podíl.

Sdc 21:25 - Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.

Verš 22

A jak si tak hověli, náhle dům obstoupili místní ničemové. Začali tlouct do dveří a křičet na starého hospodáře: "Vyveď toho mužského, co přišel k tobě domů, ať si ho užijeme!"

Gn 19:4 - Ale než ulehli, obklíčili dům obyvatelé města, sodomští muži od mladíků až po starce, všechen lid ze všech stran.

Oz 9:9 - Hluboko tonou ve své zvrácenosti tak jako tehdy v Gibeji; Bůh si však vzpomene na jejich viny a ztrestá jejich hřích.

Oz 10:9 - Hřešíš, Izraeli, už od gibejských dní, tam jsi se tehdy zastavil. Copak je nepostihl tehdy v Gibeji boj proti pachatelům bezpráví?

Sdc 19,10 - Miesto "osedlané" má Vg: "zaťažené", t. j. bremenami. – Z Betlehema do Jeruzalema (Jebuz – pomenovanie toto sa stalo asi podľa obyvateľov mesta: Jebuzejci) sú 2 hod. cesty. – Levita sa vybral z Betlehema neskoro odpoludnia, asi 3 hod. pred západom slnka.

Sdc 19,11-14 - Miesto "prenocujme v ňom" má Vg: "zostaňme v ňom". (Obdobne vo v. 6.) Gabaa (Gib’á), dnes Tell el-Fúl, Joz 18,28. – Rama, dnes er-Rám, Joz 18, 25. Obidve mestá sú asi na 8 km vzdialené na sever od Jeruzalema a 2 1/2 km od seba. – V Palestíne je súmrak kratší než u nás; po západe slnka čoskoro nastáva noc.

Sdc 19,15 - "Na námestí mesta", t. j. na širokej ulici, kde sa sústreďoval život obyvateľstva, takže každý ich mohol vidieť a ponúknuť im pohostinstvo. Nedostatok pohostinstva bol nielen zlým znamením, ale aj hanbou pre celé mesto, keď sa musel pocestný zložiť na noc len na ulici.

Sdc 19,18 - "Do Pánovho domu" treba čítať podľa LXX: "do svojho domu", t. j. domov. Či sa chcel staviť levita na spiatočnej ceste vo svätyni, ktorá bola v Betele (alebo v Šíle)?

Sdc 19,19 - "Tvoja služobnica" a "tvoj služobník" sú zdvorilostné výrazy. "Vôbec nič nám nechýba" a Vg dodáva: "iba prístrešie".

Sdc 19,21 - Porov. Gn 18,4; 24,32.

Sdc 19,22 - Hriech Benjamínovcov bola sodomia, protiprirodzená pohlavná rozkoš. Porov. Gn 19,4–8.

Sdc 19,23 - Starec, ako hostiteľ, mal povinnosť hájiť všetkých svojich hostí proti bezpráviu, teda nielen muža, ale aj jeho manželku. V podobnom postavení bol kedysi Lot (Gn 19,8).

Sdc 19,25 - Levita ("muž") obetoval svoju vedľajšiu ženu, aby znemožnil hriech proti prírode a tiež aby zachránil aj seba.

Sdc 19,29 - Na 12 kusov vzhľadom na 12 kmeňov Izraelových, aby sa tak o zločine dozvedel všetok Izrael a žiadal potrestať vrahov.

Sdc 19,30 - Miesto "Premýšťajte o tom…" má Vg.: "Podajte úsudok a uzneste sa, čo treba robiť", t. j. aby sa už nikdy také niečo nestalo.